Psychologické drama s Michelem Simonem v roli účetního a amatérského malíře Maurice Legranda, který je nešťastný se svou ženou Adele. Jednoho dne potká na ulici dívku Lulu a zamiluje se do ní. Maurice ovšem neví, že Lulu je prostitutka patří pasákovi a kuplíři jménem Dede.
18. storočie, Latinská Amerika. Do mestečka, sídla španielskeho miestokráľa Ferdinanda (Duncan Lamont), prichádzajú talianski herci. Najväčšou hviezdou je Camilla (Anna Magnani), ktorá sa rozhoduje medzi troma mužmi. Miestokráľ jej daruje zlatý kočiar. Mladý španielsky dôstojník jej navrhuje život medzi indiánmi. Toreador Ramon (Riccardo Rioli) jej zasa ponúka spoločnú slávu...
"Je to příběh Jacquese Lantiera, syna Augusty a Gervaisy. Pociťoval dědičnou zátěž a říkal si, že pyká za otce a dědy, kteří tolik pili, že mu ty generace opilců zkazily krev. Hlava mu pukala hrůzou člověka hnaného k činům, které vykonat nechtěl a jejichž příčinu neznal."
Takto popisuje Emile Zola svého hrdinu strojvůdce Lantiera ze svého románu Člověk bestie. Člověka ztraceného, který se marně snaží překonat bestii, již má v sobě. Když naváže milostný vztah se ženou přednosty stanice, která se chce svého muže zbavit, je jeho osud zpečetěn.
Člověk bestie, filmové zpracování Zolova románu režiséra Jeana Renoira, je dalším dílem poetického realismu ve francouzské kinematografii, jehož hrdinou je vyděděnec, muž, který nemůže uniknout sám sobě, svému osudu.
Dobře situovaný pařížský knihkupec Edouard Lestingois (Charles Granval) jednoho dne zachrání tuláka, který se snaží ukončit svůj život v řece. Vezme jej do svého domu, kde se poté společně s manželkou snaží vychovat jej v obyčejného pařížského měšťáka. Budou však není ani schopen ani ochoten tuto roli přijmout.
Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání.
Koníček mladého fotografa Ondřeje se točí kolem pilotování ultralehkých letadel. Při jednom z takových letů zahlédne u osamělé vily dva muže, z nichž jeden střílí na druhého. Podaří se mu scénu vyfotografovat, je však přitom spatřen. Než se mu podaří snímek vyvolat, je film nešťastnou náhodou zničen. Vzápětí na to se v rockovém klubu seznámí se smutnou modelkou Viktorkou a také bohatým podnikatelem Walterem Rychmanem, který mu nabídne práci.
Po návratu zjistí, že mu někdo prohledal ateliér a brzy nato pochopí, že Walter byl ten, kdo střílel. Přestože podnikatel tvrdí, že šlo o nevinnou zábavu, tzv. paintball (hra na vojáky, kdy po sobě hráči střílejí kuličky s barvou), žádá po Ondřejovi negativ a když mu fotograf řekne, že ho nemá, vyhrožuje mu. Ondřej se rozhodne přijít záhadě na kloub a pouští se do vyšetřování na vlastní pěst. Stále více se však zaplétá do nepřehledné hry, v níž se lze jen stěží orientovat. Viktorka, se kterou se mladý fotograf sblíží mu představí podivný svět světáckých flákačů a zbohatlíků.
Z různých náznaků se v Ondřejovi rodí podezření, že v případě Walterova střílení nešlo jen o nevinnou hru. Když však Ondřej podnikatele obviní z vraždy jeho společníka Schneidera, ten se vzápětí objeví živý. Hra však zdaleka není u konce a Ondřej má jen mizivou šanci na vítězství.
Administrativním omylem se čtrnáctiletá Marika dostane místo do dětského domova do ústavu pro mentálně choré, odkud není úniku. Panuje v něm nelidská mašinérie a sadistické vychovatelky používají tak drastické "výchovné" metody, že se dívka rozhodne bezvýchodnou situaci řešit zoufalým činem...
REBELOVÉ - tak zní titul třetího celovečerního filmu režiséra Filipa Renče, který tentokráte nezvolil psychologické drama, ale podle scénáře, který napsal se Zdeňkem Zelenkou, natočil žánr diváky daleko vítanější, a to muzikál s upřesňujícím podtitulem "Písničkový retrofilm z let 60.". V půvabném výtvarném stylu atmosféry konce šedesátých let vypráví film zejména o jedné velké lásce, které však dějiny nebyly zrovna nakloněny. Maturantka Tereza a kluk, který utekl z vojny - to jsou hlavní hrdinové příběhu, ve kterém má dominantní úlohu hudba a tanec, neboť ve filmu se objeví celkem jedenáct velkých choreografických čísel, které jsou obrazovým zpracováním nejznámějších hitů ze 60. let. Cílem autorů bylo natočit film, který na pozadí nelehké doby vypráví zábavnou formou příběh o všem pozitivním, co život nabízí, zejména o lásce. Film REBELOVÉ je o době, která bude pro mladé diváky možná objevem, pro ty starší zřejmě silnou vzpomínkou.
Harry a Sally si jsou při prvním střetnutí protivní. Sally rozčilují Harryho úvahy o sexu. Setkávají se náhodně po letech a postupem času se z nich stanou přátelé. Když se Sally rozejde se svým přítelem, musí ji Harry utěšovat, až se z nich stanou milenci proti jejich vůli.
Filmař Marty DiBergi se rozhodl natočit dokument o "nejhlasitější rockové skupině světa" Spinal Tap. Prostřednictvím přímých rozhovorů s jednotlivými členy kapely, pohledů do zákulisí i záběry z koncertů samotných se před našima očima postupně skládá mozaika komplikovaných lidských vztahů, které během natáčení projdou zásadním vývojem. Zvlášť co se týče přátelství mezi vokalistou Davidem St. Hubbinsem, jeho dívkou Jeanie a kytaristou Nigelem Trufnelem. V tomto dokumentu (nebo, chcete-li rockumentu) nechybí vtip, silné emoce a hlavně skvělá muzika skupiny Spinal Tap. A mimochodem, celé je to mystifikace.