Pod režijní taktovkou legendárního italského režiséra Piera Paola Pasoliniho ožívá starobylý mystický příběh z dávnověké Arábie, v němž se nevinný mladík zamiluje do své otrokyně. Vzájemnému štěstí ale budou muset oba mnohé obětovat. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes získal snímek z roku 1974 hlavní cenu poroty.
Příběh začíná v předválečné Itálii. Mladým manželům se narodil syn, na něhož otec velmi žárlí. Poté se děj přesouvá do doby antické a sleduje osudy malého dítěte, které mělo být zabito v poušti. Chlapec je však zachráněn, pojmenován Oidipús a přiveden ke korintskému králi jako jeho syn. Oidipovi je předurčeno zabít svého otce a oženit se se svou matkou. Ve chvíli, kdy se o neblahé věštbě doví, uprchne vyděšený Oidipús ze svého domova, čímž nevědomky začíná naplňovat svůj osud.
Filmová verze Boccacciova Dekameronu z roku 1970 tvoří součást tak zvané Trilogie života (Trilogia della Vita), do níž se dále řadí CANTERBURSKÉ POVÍDKY (1971) a KYTICE Z TISÍC JEDNÉ NOCI (1974). Jak patrno, Pier Paolo Pasolini se zaměřil na slavné soubory povídek, propojených rámcovou situací (v níž se vypráví a naslouchá) a dopřávajících značný prostor pro projevení národního ducha a lidového živlu.Jak režisér sám uvedl, šlo mu o tu skupinu lidstva, která se v budoucnosti - když dosáhne vyššího ideologického uvědomění - promění z plebejské třídy v proletariát. K nejslavnějšímu dílu italské renesance (psáno bylo 1348-1353) přistoupil Pasolini velice samostatně a originálně. Zrušil například jeho rámcové podmínky, tj. situaci, kdy se deset vypravěčů - sedm vážených paní a tři jinoši reprezentující vrstvu florentského patriciátu - uteče před zuřící morovou nákazou roku 1348 do idylického prostředí venkovského sídla, aby holdovali dobrému jídlu, tanci, hrám a čas si krátili po deset dní vyprávěním deseti příběhů. Tak jako vůči těmto vznešeným vypravěčům, projevil Pasolini úplnou ignoraci také k milostným a dobrodružným příběhům ze světa (nejednou exotického) aristokratů a panovníků; ve svém výběru preferoval lidovost a italskost.
Půvabný a barvitý film z prostředí italské comedie del arte, plný krojovaných figurek - Harlekýn, Kolombina, Pulcinello, Dottore, Pierot. Podívaná v kulisách starých benátských budov. Rozverné hemžení v sobě skrývá i dramata a tragédie, i když zprostředkované maškarádou v italském stylu.
Tento umělecký dokument, jehož restaurovaná verze trvá 110 min, představuje až s antropologickou přesností obyvatele Afriky. Paralela s orestovským mýtem je rozvinuta z roviny psychologické do sociologické vize fungování africké společnosti, dle Pasoliniho předurčené k levicové orientaci. Cenné záběry komparují situaci v bývalých koloniích a zároveň mapují pronikání a destruktivní činnost západní kultury.
Film přináší realistický pohled na život římského pasáka. Vittorio Accattone nikdy nepracoval, zařídil si však poměrně slušné živobytí "ochranou" prostitutky Maddaleny. Poté co je Maddalena zatčena za křivou přísahu, ocitá se Vittorio bez prostředků. Protlouká se všelijak dokud nepotká půvabnou a naivní Stellu, kterou se také pokusí přemluvit k prostituci.
Do luxusního sanatoria Dr. Johna Harveye Kellogga (Anthony Hopkins) se sjíždí pacienti jen z té nejvyšší společnosti. Pod nabídkou věčné krásy a mládí podstupují nejroztodivnější procedury a cvičení. Vše navíc bez alkoholu, cigaret a sexu. Pro mnohé pacienty se tak pobyt v sanatoriu stává noční můrou...
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
Film nakrútený podľa skutočnej udalosti zo šesťdesiatych rokov. Dvaja agenti FBI - starší Anderson (Gene Hackman) a mladý Ward (Willem Dafoe) prichádzajú v lete 1964 do malého južanského mestečka vyšetriť zmiznutie troch aktivistov boja za ľudské práva. Obaja muži si čoraz viac uvedomujú prítomnosť zlovestného napätia medzi belochmi, zaťaženými dedičstvom rasových predsudkov a zatrpknutým čiernym obyvateľstvom. Hrozí, že napätie vyústi do konfliktu.
Skutečný příběh mladého američana Billyho Hayese. Dramatický příběh natočený podle skutečné události, vypráví o mladém američanovi Billy Hayesovi, který je v Turecku odsouzen ke 30 letům vězení za to, že se u něj našlo malé množství drog. Ve vězení musí snášet každodenní mučení a ponižování. A proto si brzy uvědomuje, že pokud neuteče, tak zemře!