Filmy online ke shlédnutí zdarma

Muž sa vracia domov a vidí na moste ženu, o ktorej si myslí, že je pripravená ukončiť svoj život skokom z mosta. Osloví ju ako prostitútku a vezme k sebe domov, kde majú vášnivý sex, po ktorom chce dievčina odísť aj s hostiteľovou peňaženkou. Ten to zistí a pripúta ju k stoličke. Chce od nej, aby sa zahrala na Šeherezádu, no vraj mu stačí jedna rozpravka, nie 1000+1 a potom ju pustí. No všetko napokon dopadlo inak, než očakával.

Po mimořádném úspěchu filmu PERLY Z KORUNY (a to i v mezinárodním měřítku) se režisér, dramatik a scénárista Sacha Guitry pustil v následujícím roce 1938 do dalšího žánrově podobného projektu, jímž byl film HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ. Příběh začíná v současnosti (1938), kdy profesor vypráví svým studentům historické příběhy, které se odehrály na Elysejských polích (dnešní slavný bulvár Champs-Elysées). Film se vrací do roku 1617 a násilné smrti nenáviděného prvního ministra Conciniho, pak se přenáší přes příběhy z doby Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. k revoluční hrůzovládě, přes napoleonskou éru k roku 1840, kdy byly Napoleonovy ostatky převezeny ze Svaté Heleny do Paříže, až po vládu Napoleona III. a slavnou dobu operet a valčíků. Ne všechny vzpomínané historické události byly bezprostředně spjaty s Elysejskými poli, ale v tom je Guitryho tvůrčí přínos, že ve svých filmech dokázal bravurně spojit vlastní fabulaci se skutečnými dějinami. Celým filmem prostupuje zřetelně téma stárnutí a smrti (kromě těch přirozených se zde vícekrát objevuje motiv úmrtí násilného – vedle již uvedeného Conciniho to byl například slavný revolucionář Marat), stejně tak z filmu vysvítá chimérická touha po nesmrtelnosti. Film disponuje řadou metafor, slovních hříček i nečekaně komických situací. Stejně jako u dalších svých filmů, tak i v tomto případě byl Guitry autorem scénáře a sám se objevil ve třech rolích; dvě role ostatně ztvárnili i další zúčastnění herci. Zajímavé je, že v titulcích je uvedena Madeleine Sologne, ve filmu ji ale není možné zaznamenat a herečka sama tvrdila, že se jeho natáčení nezúčastnila. Stejně tak se v Guitryho archívu objevují další jména (Pauline Carton, Marguerite Moreno), která nejsou uvedena v titulcích a ani při pozorném sledování je nelze v ději postřehnout. Film se natáčel od jara 1938 a premiéru měl 1. prosince téhož roku.

Příběh sochaře Françoise a mladé Catherine natočil slavný tvůrce Sacha Guitry podle vlastního scénáře. V hlavních rolích se objevil sám Guitry se svou manželkou Geneviéve, která ztvárnila mladou modelku Catherine. Stejně jako jiní filmaři v té době, tak i Guitry zakomponoval do svého filmu alegorické a metaforické odkazy na tehdejší situaci okupované Francie. V osobě sochaře Françoise, který přijde o zrak a rezignuje na dění okolo sebe, byl zobrazen řadový Francouz, který se odevzdává osudu a bez odporu přijímá tísnivou životní situaci v době okupace. Vzhledem k zasazení filmu do prostředí umělců se v malých rolích objevili ve filmu někteří výtvarníci, mimo jiné sochař Paul Belmondo (1898-1982), otec Jean-Paul Belmonda. Ve Francii měl film premiéru 24. listopadu 1943.

Magie a nadpřirozené bytosti jsou nedílnou součástí tohoto fiktivního příběhu, který vychází ze skutečnosti. V 30.-50 letech dvacátého století působila v městečku Janově u Katowic okultistická komuna, jež se proslavila nejen svým zájmem o nadpřirozené jevy, ale i naivistickými malbami svých členů. Zakladatelem tohoto spolku, existujícího i během stalinismu, se stal Teofil Ociepka, elektrotechnik z místního uhelného dolu. Ten před svou smrtí předpoví konec světa, kterému může zabránit pouze čistý mladík Angelus.Díky malebným, takřka surrealistickým záběrům, které jsou inspirovány skutečnými díly janovských umělců, vznikl film plný humoru, výtvarné krásy a zvláštní poetiky dosažené i užitím hornoslezského dialektu v dialozích (a lašského v českých titulcích).

Chcete znát nejjednodušší způsob nalezení partnera? Zapomeňte na bary, diskotéky, internetové seznamky a pořiďte si psa. Na procházce se nejdřív sblíží váš a její miláček a potom vy a její čumáček. Takhle nějak si to naplánoval i Steve. Veterinární asistentka Rebecca sice na roztomilost jeho hafana zabrala, ale o pánečkovi si myslí, že je gay. A on ji v tom nechá, protože sbírá materiál pro svou knihu a dívčina nevědomost se mu hodí. Pochopitelně jen do chvíle, než se do ní bláznivě zamiluje.

Film byl natočen ještě za války v Bosně, na území Republiky srbské. Jeho výchozí situací je uváznutí skupiny srbských vojáků v opuštěném tunelu obleženém bosenskými Muslimy. V častých retrospektivách se film ale vrací k předválečné době, hlouběji pak do Titovy Jugoslávie. Hlavní motiv, na který se v nich zaměřuje, idea bratrství a jednoty, je ve filmu zosobněn přátelstvím Srba a Muslima, ve válce vystaveného zkoušce. Ukazuje se tak jako poslední opora komunistického režimu, jež se ruší. Jugoslávský komunismus se demystifikuje prostřednictvím postavy veterána JLA, který čelí obvinění mladší generace, že teď se všechno ničí tak snadno, protože za Tita nedokázali vytvořit něco skutečně pevného včetně proklamovaného bratrství. Film neunikl kontroverznímu přijetí, na druhé straně vyjadřuje postoj, který lze označit za srbské hledisko v konfliktu.

Na Azurovém pobřeží zavraždí Melchior Kimmel svou manželku. Policie na něj má podezření, ale nemůže mu nic dokázat. O několik měsíců je na autobusové zastávce nalezena zavražděná Clara Saccard. Podezřelým je její manžel Walter. Policie následně zjistí, že Walter byl častým návštěvníkem knihkupectví, které vlastní Kimmel. Zdá se, že vraždy obou žen spolu souvisí, ale jak? Film LE MEURTRIER spadá do tvůrčího období Clauda Autant-Lary, kdy se režisér postupně odmlčoval, protože jej vyčerpávaly dlouhodobé konflikty s tvůrci nové vlny. Pro tento film zvolil literární předlohu americké spisovatelky Patricie Highsmith, scénář napsali osvědčení scénáristé Jean Aurenche a Pierre Bost. Do hlavních rolí byli obsazeni známí herci včetně dobově populární dvojice Robert Hossein – Marina Vlady. Film vznikl v koprodukci Francie, Itálie a Německa a podíleli se na něm také němečtí herci. Ve Francii proběhla premiéra 11. ledna 1963 a jméno slavného režiséra a známé tváře v hlavních rolích způsobily, že dva týdny se titul držel na první příčce v návštěvnosti pařížských kin.

Bohatý rakouský důstojník baron Engern přijíždí do Petrohradu, kde se zúčastní soutěže ve střelbě a stává se jejím vítězem. Mezitím se seznamuje s prostitutkou Ninou, nabízí jí nový život v místě, kde ji nikdo nezná, a odváží ji s sebou do Vídně. Tady ale Nina svého patrona opouští, protože se zamiluje do mladého důstojníka poručíka Franze Korffa. Mezi oběma muži dochází k souboji, při němž Korff umírá. Záliba v ruských námětech provázela francouzskou kinematografii po celá třicátá léta nejen u domácích filmařů, ale i u tvůrců ruského původu, kteří ve Francii nalezli azyl. Jedním z nich byl i Viktor Turžanskij (Victor Tourjansky), který v tomto případě vyšel ze staršího scénáře Hanse Székelyho natočeného již v roce 1929 v Německu. Turžanskij natočil výpravný kostýmní snímek a do titulní role obsadil italskou herečku mezinárodního významu Isu Mirandu, jejími protějšky byli francouzští herci Aimé Clariond a Fernand Gravey, prostor dostali i další přední osobnosti francouzského filmu a divadla, v roli baronky Engernové to byla například Gabrielle Dorziat. Turžanskij ke spolupráci přizval i další ruské emigranty a například autorem návrhů kostýmů byl Georges Anněnkov. Film měl ve Francii premiéru 7. září 1937, krátce nato byl pak uveden i v dalších zemích včetně USA.

Detektivové Susan Alembicová a Luke Stone jedou vyšetřovat na poklidné předměstí zmizení mladé dívky Grace Gilmartinové. V pokoji Grace je spousta krve, ale jinak žádné stopy. Rozbor ukáže, že jde o kozí krev, a všichni tedy předpokládají, že by Grace mohla být naživu.Graceini rodiče, Billy Gilmartin a Jennifer Gilmartinová, přijali do svého domu věštce Calvina Morana, který tvrdí, že Grace žije, a v parku nedaleko domu označí místo, kde se mělo stát něco zlého....

Britský režisér Vadim Jean se ve své britsko-kanadské rodinné komedii zaměřil na bývalého soukromého detektiva Howarda Spitze (Kelsey Grammer), který se snaží psát záživné detektivní romány. Naneštěstí začne ale Spitzova inspirace vysychat. Jeho agent Lou (Joseph Rutten) mu navrhne změnit žánr. Howard se setká s autorkou knížek pro děti Theodorou Winkleovou (Kay Tremplay) nahlédne do dětské literatury od Samathy Kershawové (Genevieve Tessier) a tak se pustí do psaní příběhů o detektivu Crafty Cowovi, které se stanou velkým úspěchem. Howard ale nemá rád děti a tak si najme herce (Patrick McKenna) aby ho zastupoval na veřejných akcích…