Júl 1945. Japonská armáda je na ústupe. Čata v Barme sa snaží udržať si svojho ducha. Inšpirácia prichádza od ich spolubojovníka Mizušimy, hráča samouka, ktorý im hrá na lutnu. Na konci vojny, keď čakajú na návrat do vlasti v zajateckom tábore Mudon, Mizušimu pošlú na výzvedy do hôr, kde sa majú Japonci zakopať. Mizušima je neúspešný, Briti zaútočia, mnohí padnú a Mizušimovi spolubojovníci sa obávajú, že padol aj on. On samozrejme prežije a je prezlečený za budhistického mnícha. Na ceste do Mudonu, za svojimi kamarátmi, ho deptajú pohľady na mŕtvych japonských vojakov. Rozhodne sa zasvätiť svoj život modlitbám, no jeho kamaráti sa ho snažia prehovoriť na spoločný návrat domov do Japonska.
Seriál o dramatickém vyšetřování zločinů v oblasti Saskatchewanu. Příběhy o činnosti a jednáních kanadské jízdní policie, o řešení zločinů, ale i o soukromém životě hlavních aktérů. Uvidíme životní osudy desátníka Jacquese Gasniera (Gilles Pelletier), konstábla Scotta Franka (John Perkins) a nebo konstábla Billa Mitchella (Don Francks)
Když se Den, radostný chlapík, setká s Nocí, cizinkou jasně temnějších nálad, přeskakují jiskry! Den a Noc se zpočátku jeden druhého bojí a mají k sobě nedůvěru a rychle si jeden druhého znepřátelí. Ale jak začínají poznávat jedinečné kvality toho druhého, docházejí k závěru, že každý z nich nabízí odlišný pohled na stejný svět. Přátelství jim oběma pomůže objevit zatím nepoznané.
Děj tohoto černobílého snímku se odehrává v Rusku v zimě roku 1953. J.V. Stalin je na smrtelném loži a proto je k němu povolán generál, vojenský lékař Jurij Glinsky. Film je doslova poskládán ze střípků zdálnlivě nesouvisejících scének a protkán mnoha dějovými zvraty. Neustále balancuje mezi komedií a tragédií zobrazující děsivou atmosféru Ruska padesátých let. Pro nezkušeného diváka může film působit značně zmateným dojmem, ale filmový fajnšmejkr ocení dynamičnost děje a neobvyklé zpracování.
Rodrigo D (Ramiro Meneses) je v roce 1988 sotva dvacetiletý kolumbijský mladík, který se chce připojit k punk-rockové kapele. Jeho hudební nadání je zanedbatelné, ale sympatizuje s punkery. Také on je naštvaný, odcizený a ve svých destruktivních sklonech se nijak neomezuje. Je členem mládežnického gangu, který operuje na chudém předměstí Medellínu. Tito mladí lidé se živí drobnými krádežemi kol a aut, občas jaksi mimochodem někoho zastřelí. Ve filmu hrají naturščici, většinou z podobného prostředí. Mnozí z nich po natáčení zemřeli násilnou smrtí. Klade se důraz na použití jazyka slumů, žargonu, který byl později institucionalizován jako „parlache“ a na způsob, jak lze tímto jazykem vyjádřit nové skutečnosti. Hudba je v tomto příběhu přítomna jako zdroj téměř jediného štěstí v životě chudého, bezprizorního a ztraceného hrdiny, který sní o hraní na bicí v punkové kapele, ale namísto toho je postupně vtahován na cestu zločinu. "No Future" v názvu pravděpodobně odkazuje na závěrečná slova "God Save the Queen" od skupiny Sex Pistols. „When there's no future, how can there be sin?“
Film v Bengálsku s bengálskými herci natočil v roce 2004 německý režisér, držitel Oscara za krátkometrážní film z roku 2001, Florian Gallenberger. Podnětem k natočení filmu se stal rozhovor v rozhlase s dívkou, která jako dítě pracovala v Indii v továrně na koberce. Florian Gallenberger se chtěl přesvědčit, zda v Indii opravdu dodnes přetrvávají takové poměry a odjel do Západního Bengálska. To bylo v roce 2001. V roce 2003 začal natáčet příběh o dvou malých dětech (o Ravim a Maše), které rodiče prodají za pár drobných v podstatě do otroctví. Mašu si chci pro sebe chce koupit zámožný muž. Ravi, který je nečekaně zručný ve vázání koberců, se zaváže, že za ni majiteli továrny zaplatí víc. Tím se stává otrokem na dlouhá léta. Maša je ale volná a odjíždí do Kalkaty. Těsně před rozloučením si domluví, kde se jako dospělí sejdou. Osud tomu ale chce, že se sejdou až ve chvíli, kdy už žijí v manželském svazku s někým jiným a čeká je těžké rozhodování mezi touhou a odpovědností.
Flandry v roce 1616 okupují španělská vojska. Obyvatelé malého městečka Boom se se strachem dozvídají, že se k nim blíží okupační armáda v čele s vévodou z Alby. Muži se v dané situaci zbaběle uchýlí k pasivní rezistenci a veškeré iniciativy se chopí jejich manželky, které se rozhodnou "bojovat" vlastními ženskými zbraněmi a vítají nepřátele doslova s otevřenou náručí. Pohoštěný a mile překvapený vévoda odvádí hned druhý den své vojáky pryč a rozhodne se město ušetřit krveprolití. Tvůrci v této slavné historické komedii usilovali o maximální architektonickou či kostýmní věrohodnost a nechali se inspirovat mj. díly vlámských výtvarných umělců (Adriaen van Ostade, David Teniers, Jan Steen). Realizace filmu, jehož scénář napsali Jacques Feyder a Charles Spaak již v polovině dvacátých let, však nebyla vhodně načasována. HŘÍŠNÉ ŽENY BOOMSKÉ v době svého vzniku snadno sváděly k interpretacím ve smyslu fašistické propagandy. Ve Francii a Belgii se tak snímek potýkal s odmítavými reakcemi. Velmi populární se naopak stal v Německu nebo v Anglii a v zahraničí dokonce získal několik prestižních ocenění (např. cena za režii na MFF v Benátkách 1936).
Dvaja muži, stratení v púšti, stretávajú kráľovnú Antineu, vládkyňu Atlantídy...
Mladá žena s těžkými popáleninami se v nemocnici probudí z kómatu, neví kdo je a co se s ní stalo. Po propuštění začne proto pátrat po své minulosti. Zjistí, že pochází z dvojčat-sester, že každá žila svůj život a že spolu trávily poslední chvíle před požárem vily jedné z nich a že vlastně nikdo neví, která ze sester požár přežila. Záhada o skutečné identitě přetrvává až do samého závěru a její rozuzlení je stejně nečekané jako šokující.
Justiční drama s aktuální společenskou tématikou – eutanazie; žena je souzena za vraždu svého smrtelně nemocného muže, kterého zabila na jeho vlastní žádost. Sedm soudců neřeší jen otázku viny a trestu, ale především společenskou přijatelnost eutanazie v kontextu s tehdejšími tradicemi francouzského justičního systému.
Když se bývalý právník André Cayatte začal věnovat filmu, zprvu točil přepisy klasických literárních děl, později ale do své režijní práce přenesl své zkušenosti z advokátní praxe. Film Spravedlnosti je učiněno zadost (JUSTICE EST FAITE) byl prvním z nich a Cayattovi hned vynesl mezinárodní uznání – získal hlavní ceny na festivalech v Benátkách a Berlíně, oceněn byl také ve Španělsku a USA. Cayatte byl sám i autorem scénáře, podílel se na něm ale i osvědčený autor Charles Spaak. Hudbou doprovodil film Raymond Legrand, otec dnes slavného skladatele Michela Legranda.
