Počátkem 70. let nastoupila v rumunské kinematografii nová generace, jíž se zpočátku říkalo „povodňová" (generaţia inundaţiei) podle prvního díla, kolektivního dokumentu o záplavách z května 1970 Apa ca un bivol negru (Voda jako černý buvol). Nejvýznamnějšími příslušníky této auteurské vlny byli Mircea Veroiu, Dan Piţa, Stere Gulea, Dinu Tănase, dále kameramani Iosif Demian a Nicolae Mărgineanu, kteří pak přešli k režii. Později se připojil Mircea Daneliuc.
Mircea Veroiu a Dan Piţa debutovali čtveřicí souběžně natočených černobílých filmů podle raných povídek spisovatele, novináře a řeckokatolického kněze Iona Agârbiceanua (1882-1963). Do prvního snímku Kamenná svatba zařadili melancholické povídky Fefeleaga a Na svatbě, zatímco další dvě - akční Mîrza a hororová Truhla - spolu tvoří následující film Zlato v horách (Duhul aurului, 1974). Veroiu a Piţa ho dokončili z již natočeného materiálu o dva roky později (náklady prvého filmu činily necelé 3 miliony lei, druhý byl pořízen za jedenáctinu této částky, neboť šlo fakticky jen o postprodukci).
Povídky se odehrávají ve společném prostoru, kde lokace, postavy, motivy i rekvizity (houpačka, bílý kůň, krčma…) přecházejí z jedné do druhé. V duchovním a symbolickém smyslu jde o prostor „mioritický" - podle lidové balady Jehnička (Mioriţa), z níž někteří intelektuálové odvozovali podstatu rumunské spirituality: fatalismus, odevzdanost osudu, splynutí s přírodou. Zatímco Veroiuovi je blízký lyrický živel, Piţovo vyprávění inklinuje k epice. Dílo se natáčelo v hornické obci Roşia Montana a jejím okolí, kde byla nedávno za účasti zahraničního kapitálu obnovena těžba zlata. Děj komentuje sugestivní zpěv rockového zpěváka Dorina Livia Zaharii, jenž se před kamerou objeví v drobné roli muže s gramofonem a v jedné chvíli propůjčí hlas postavě dezertéra. Poezii tragického světa vykresluje mistrovská černobílá kamera Iosifa Demiana, inspirovaná estetikou němé kinematografie.
Každý ze snímků zhlédl v rumunských kinech milión diváků, byly uvedeny na řadě mezinárodních festivalů a zakoupeny mimo jiné do československých filmových klubů a do Muzea moderního umění v New Yorku. Kamenná svatba patří do desítky nejlepších rumunských filmů všech dob. -
Jaromír Blažejovský
Dva darebáčci Sartana a Alleluja se živí krádežemi koní. Při jedné akci jsou přistiženi a hrozí jim oprátka. Podaří se jim však uniknot, ale narazí v městečku Mansville na bandity, kteří je terorizují. Zloději koní se však těmto zločincům postaví hrdinně na odpor.
Wallace a Gromit se pustili do nového podnikání: otevřeli si pekárnu s názvem „Top Bun“ a proměnili tak West Wallaby Street 62 v sýpku s pecemi, robotickými hnětači a staromódním větrným mlýnem na střeše. Proměna je dokonalá, jenže i když se podniku daří, Gromit je znepokojen zprávami o dvanácti pekařích, kteří toho roku ve městě zmizeli. Naproti tomu Wallace není znepokojen ani trochu – má totiž oči jen pro bývalou krasavici a nadšenkyni pro pečení Piellu Bakewellovou. Zatímco si Wallace a Piella užívají zájmu celého města, Gromit zjišťuje, že život jeho pána je ohrožen, a promění se v detektiva, který musí vyřešit zvyšující se počet neobjasněných vražd. Je to otázka života a chuti!
Absurdní komedie. Jedenatřicetiletý Abel ještě v životě nevytáhl paty z rodinného bytu. Když všechny pokusy psychiatrů vyléčit ho selžou, přivede mu otec domů pečovatelku, aby se o něj starala. Matka však Abela s pečovatelkou přistihne ve zdánlivě kompromitující situaci a bez milosti ho vyhodí na ulici. Do tajů skutečného života ho pak musí zasvětit striptérka z otcova oblíbeného klubu.
Malý obchodní zástupce s vlasovými přípravky Aldo (Jean-Pierre Darrousin) vyhrál 10 miliónů Eur. Naneštěstí právě ve chvíli, kdy se s ním rozvádí jeho manželka (Valeria Bruni Tedeschi). Aby jí polovina částky nepřipadla, rozhodne se udržet svou výhru v tajnosti až do konce rozvodu. O výhře řekne jen svému nejlepšímu příteli Jean-Philovi (François Morel). Přestože je ohromně bohatý, pokračuje v obyčejném životě. Přechod od nedostatku peněz k jejich nadbytku však přináší jiné, ale ne menší problémy. Jak má změnit svůj život, když stále musí žít jako chudý a může si dopřát jen tajně drobné radosti? A tak velké tajemství je těžké udržet a pokušení utrácet je příliš silnéProducentem komedie se stal Charles Gassot, jenž má mimo jiné na svém kontě i u nás úspěšnou veselohru Někdo to rád jinak (Le Gout des autres) z roku 2000. Režii svěřil dvěma nováčkům: Michelovi Munzovi a Gérardu Bittonovi, kteří jsou zároveň i autory scénáře. Přesvědčila ho dobrá stavba příběhu, v němž nic není černé ani bílé a nechybí v něm cit pro komické situace a vtipné dialogy. Kdybych byl bohatý každého obohatí alespoň na chvíli.
Tři dlouholeté kamarády Maxe, Vincenta a Raoula o letních prázdninách v pronajatém domě na západním pobřeží Francie opustí manželky, aby si udělaly dovolenou a oddychli si od rodinných povinností. A tak třem chlapům místo plánovaného volna zůstane na krku povinnost postarat se o neposedné potomky, co rozhodne není takové jednoduché, jak si zpočátku mysleli. Postupně pochopí, čeho zlého se dopustili vůči svým manželkám a přijdou na to, že péče o domácnost a děti je práce na plný úvazek...
Hrabivá Samantha Feltonová spolu se svým bratrem Pedrem zavraždí svého manžela, aby získala veškerý majetek. Na ten má nárok také synovec Johnny. Samantha se rozhodne najmout svého bývalého milence, nemilosrdného nájemného zabijáka Carradina, a chce se zbavit nechtěného dědice.
Silné atmosférické poruchy způsobené přibližující se planetou Mongo zapříčiní neovladatelnost letadla Flashe Gordona, který je na palubě doprovázen Dale Andersonovou. Pomocí padáku se zachrání a dopadnou nedaleko místa, kde působí vynikající vědec dr. Zarkov. Dostanou úkoly a po jejich splnění se mohou vrátit domů.
Dva bratři, dvě rozdílné cesty, jeden krvavý cíl.
Nehostinná země, drsní chlapi a kolty proklatě nízko... to je Divoký západ!
Třináct let uplynulo od rozdělení dvou bratrů, teď se opět shledají. Jeden ve službách zákona, druhý bandita... postaví se proti sobě se zbraní v ruce?
Na nedalekém bývalém vojenském letišti, se od roku 1974 pravidelně pořádá oblíbený hudební festival s každoroční návštěvností přes 120 000 fanoušků Poslední červnový víkend roku 1990 se zde odehrál největší britský rockový koncert všech dob. Sešla se zde naprostá elita domácí hudební scény : Tears For Fears, Cliff Richards & The Shadows, Phil Collins & The Serious Band, Paul McCartney, Status Quo, Eric Clapton, Dire Straits, Elton John, Robert Plant a jeho speciální host Jimmy Page, Genesis, Pink Floyd.
Nezklamali Status Quo, kteří předvedli, proč jsou doma pořád tak oblíbeni, nadchl nejdříve celkem nezáživný Eric Clapton, když odmítl po svém vystoupení odejít, lehce ožil a připojil se k Marku Knopflerovi a jeho Dire Straits. Dav byl v naprostém transu, když po dvou skladbách Roberta Planta a jeho doprovodu přikráčel na podium jeho bývalý kolega z Led Zeppelin, jeden z nejlepších rokových kytaristů všech dob, Jimmy Page a klasicky to po svém rozjel, závěr obstarali famózní Pink Floyd, kteří se tou dobou pomalu začínali připravovat na své budoucí veleúspěšné světové turné.
