Amsterdamští povaleči Hugo a Goof si vydělávají na živobytí okrádáním turistek, se kterými se předtím vyspí. Kosa padne na kámen, když se seznámí s Ruskou Larou. Goof se do ní zamiluje, ale Lara není žádné neviňátko a o cestě na Sibiř nechce ani slyšet. Nakonec chtějí všichni tři okrást majitele hostelu. Ale ničí úmysly nejsou křišťálově čisté.
Marťanský král má problém - děti jeho rasy čím dál tím víc sledují pozemské televizní vysílání. Mudrc mu poradí, že za tím stojí přísná výchova dětí, které nepoznaly radost jako děti na Zemi. Marťané se tedy rozhodnou unést Santa Clause, omylem však unesou i dvě pozemské děti. Na Marsu Santa postaví továrnu na výrobu hraček, s tím ale někteří místní nesouhlasí a pokusí se o sabotáž. Podaří se Santovi a jeho přátelům zachránit marťanské Vánoce?
Rodinka při cestě na dovolenou musí vzít zavděk noclehem v osamělém statku. Zde je ubytuje podivný Torgo a rodina brzy pojme podezření. Ve statku totiž sídlí kult ďábelského Mistra a únik odsud nebude lehký...
Na pláži, kde se pohybují krásné dívky v plavkách se jedna místní společnost chce přebrat pozemek na pláži a vytvořit kolem něj vysoké budovy. Nespokojení místní obyvatelé pláže a krásné dívky vymyslí způsob jak zachránit pláž. Dívky uspořádají soutěž miss v bikinách a lidé začnou přispívat peníze a záchranu pláže. Ale mezitím budou také jednotlivé vztahy mezi poslíčkem a dívkou (Melinda Armstrong), do které se on zamiluje.
Mimozemšťan, vyzerajúci ako gorila s potápačskou helmu na hlave, mal za úlohu zlikvidovať všetko ľudstvo na Zemi. Svoje poslanie ale nenaplnil - 6 ľudí sa zachránilo. Jeho momentálnou úlohou je preto zamerať sa na nich a doviesť svoju misiu do konca.
Film vypráví příběhy, jimiž se jako červená niť vine téma násilí. Tavianiové srovnávají divokou Sicílii dneška s bájnou Sicílií minulosti, věnují se nešťastným hrdinům v ulicích Říma třicátých let, vyprávějí příběhy milostných vzplanutí, která se právě rozhořela. Příběhy se odehrávají v tlumeném světle divadla i v jasném světle etruských pláží. Povídka první: Šťastný Felix. Řím roku 1930. Felix je podle jména šťastný", ve skutečnosti je však nešťastný. Nešťastný je od té doby, kdy jako slibný mladý baryton musel kvůli šelestu na srdci navždy odejít z jeviště. V divadle zůstal, ovšem jako účetní. Ve dne žije svým neuspokojeným životem nešťastného manžela a ubohého účetního, a celé noci přitom sní a směje se. Směje se tak vesele a nahlas, že ani jeho žena nemůže spát. Ráno však neví, čemu se smál, nic si ze svých snů nepamatuje. Až se mu jednoho dne náhle sen vybaví... Povídka druhá: Dvojí únos. Sicílie dnešních dnů. Dvanáctiletý chlapec je unesen a držen podivným kriminálníkem na odlehlém místě v horách, v opuštěném hotelu na úpatí hory Ballaro, na jejímž vrcholu došlo před sto lety rovněž k únosu...
Asi 1000 let před Kristem přistane na své lodi několik mužů na osamělém ostrově, jejich obydlí zničila sopka a oni si hledají nový domov. Na tomto ostrově však už žije kmen lidí, kteří nejsou těmito nově příchozími moc nadšeni. Náčelník proto nechá některé z nich zavřít, ale místní ženy je osvobodí a začne krutý boj.
Mistrovské dílo legendární bratrské režisérské dvojice Paola a Vittoria Tavianiových vypráví příběh romantického idealisty a vůdce anarchistické skupiny Giulia Manieriho. Autoři se nechali volně inspirovat povídkou ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého Božský a lidský. Děj přenesli do rozbouřené Itálie v roce 1875. Když bylo hnutí odporu při pokusu o ovládnutí malé vesnice poraženo, Giulio zabije starostu. Ačkoliv je odsouzen k smrti, své anarchistické názory a přesvědčení nijak nemění. Uzamčen v samovazbě tráví celé hodiny fantazírováním o budoucnosti, ve které budou jeho činy považovány za projevy hrdinství a jeho jméno bude mít čestné místo v Panteonu světových revolucionářů. Po deseti letech má být Giulio přemístěn do jiného vězení. Na cestě se setkává se skupinou mladých revolucionářů, kteří ho informují o spoustě změn, ke kterým došlo v hnutí, což způsobuje, že jeho skálopevná víra a přesvědčení doznávají vážných trhlin. S vědomím, že promrhal deset let života, není schopen přizpůsobit se nové životní realitě a vzniká v něm trpká pochybnost o smyslu osobní oběti. Svatý Michal měl kohouta je dlouhosáhlým rozjímáním nad politikou revolucionářů a díky svým kvalitám je obecně považován za vlivný a smysluplný film.
Úspěšná autobiografická kniha italského lingvisty Gavina Leddy, který do svých osmnácti let vyrůstal jako negramotný pastevec na Sardinii, se stala podkladem pro jeden z nejvýznamnějších filmů sedmdesátých let. Snímek natočili bratří Tavianiové, s jejichž tvorbou se tak sekáváme poprvé. Je typické, že stejně jako Olmiho Sapéři a Strom na dřeváky, Felliniko Klauni a Zkouška orchestru byl i tento film vyroben televizní společností. Původní název byl u nás ponechán, protože výstižněji než překlad (např. Otec šéf nebo Ve službách otce) vypovídá o situaci, z níž děj vychází. Padre padrone je osobitý a hluboce lidský film o dvou kulturách, o vzpouře synů proti tradiční uzurpátorské moci otců na italském venkově, o moci vzdělání, o moci řeči, ale také o sváru smyslů a rozumu a o vítězství houževnatého boje proti údělu, přisouzenému jedinci sociální realitou. Myšlenkově závažnému tématu odpovídá neméně náročné zpracování: jeho základním atributem je originální spojení zvukové a obrazové složky filmu. Tvůrci vycházejí z Leddova vyprávění, používají variovaný komentář, k němuž přiřazují výtvarně koncipované obrazy. V hutné, významově nesmírně bohaté zkratce je tak divák vtažen do dramatického příběhu, který se ho vzdor kulturním rozdílům bytostně dotýká. To je také hlavní příčina úspěchu nevšedního díla, jež na XXX. MFF v Cannes 1977 získalo hlavní cenu Zlatou palmu.
Vzpomínka na noc, kdy padaly hvězdy a každý si mohl něco přát. Němci stále okupovali Toskánsko a Cecilii bylo 6 let. V kostele byla svatba a všichni přítomní se dělili o jediný bochník chleba. Město bylo prázdné, lidé žili v podzemí, báli se bombardování a netrpělivě očekávali příchod amerických osvoboditelů. Když místní farář oznámil, že se všichni musí do večera shromáždit v kostele z příkazu fašistů, jinak budou zastřeleni, nikdo nic nenamítal. Pouze starý Galvano lidi varoval. On půjde naproti Američanům a kdo chce, může jít s ním. Část z nich si oblékla tmavé oblečení a po západu slunce tajně vyrazila. Modlili se, aby bůh zachoval jejich domy a oni se měli kam vrátit. Ve 3 hodiny ráno slyšeli z dálky výbuchy. Klíči, které měli na krku a po kapsách, už možná nebude co odemknout. Možná to ale bylo jiné město. A třeba stále stojí i kostel se všemi jejich sousedy. Neměli jídlo a nevěděli, kam jít. Všude viděli jen vypálené domy. Potkávali lidi, dříve známé, kterým už nemohli věřit. Fašisté ani jejich italští přisluhovači se jich nechtěli vzdát bez boje. V noci na Svatého Vavřince bylo nebe plné padajících hvězd. Možná se odkrývaly poklady, ráno však svítilo slunce a padal hustý déšť.