Čtyřicetiletý, v Paříži žijící americký hudebník Pierre Wesselrin (Jess Hahn) jednoho dne obdrží telegram s oznámením o smrti jeho zámožné tety. Neboť měla jenom dva příbuzné, Pierre předpokládá, že mu připadne její jmění a své zbývající finance proto neuváženě investuje do oslavy této radostné noviny. Druhého dne zjistí, že byl vyděděn a veškeré dědictví připadne bratranci. Pierre náhle nemá peníze ani na zaplacení ubytování, všichni jeho přátelé navíc z různých důvodů odjeli z města a tak mu nezbývá, než zakusit nelehký život v ulicích Paříže. Jedná se o první celovečerní film Erica Rohmera.
Zelený paprsek vypráví o pařížské sekretářce Delphin, která se chystá na dovolenou do Řecka, ale na poslední chvíli ji zruší, protože kamarádka, s níž měla cestovat, změnila plány. Co potom v jejím životě následuje, by se dalo označit jako těkání, v němž hrdinka zkoumá různé možnosti, jak by efektivně strávila svůj volný čas. Nízkorozpočtový film natáčel Rohmer na 16mm formát s minimálně připraveným scénářem a za přirozeného světla. "Předpovědět úspěch u diváků je přirozeně vždycky těžké. Například Zelený paprsek byl v kinech mnohem úspěšnější než mé ostatní filmy. Zrovna u něj bych to býval nečekal, protože byl záměrně natočen amatérsky a zčásti dokumentaristicky. Čili spíš něco pro specialisty a cinefily, myslel jsem si. Ale ne, zrovna Zelený paprsek měl větší úspěch než filmy, které mohly být v principu širokému publiku bližší." (Eric Rohmer)
Ve třetím díle cyklu „Komedie a přísloví“ se význačný francouzský režisér a představitel nové vlny Eric Rohmer rozhodl publiku předestřít příběh mladé dívky Pauliny, kterou čekají prázdniny plné dospělosti, omylů, ale také lásky a překotně bušícího srdce. Na jeho počátku stojí čerstvě rozvedená světácká Marion, která odjíždí na pobřeží Normandie, kde by ráda v klidu strávila zbytek léta v rodinném sídle. A protože ji tíží samota, vezme sebou k oceánu také svoji mladší, teprve dospívající sestřenici Paulinu, pro niž je to zajímavá možnost, jak si zpestřit poslední dny předškolního volna. Obě jsou svobodné, bez závazků, nemají důvod se vzájemně kontrolovat, a proto si také okamžitě začnou užívat slunce, vyhřátého písku, rozbouřených vln a pochopitelně také přízně na každém kroku se ohlížejících mužů a mladíků. Brzy se ale začne vše komplikovat a zaplétat, jakmile se ke slovu dostanou city. A těch mají Marion, ale především nezkušená Paulina na rozdávání. V dramatické komediální romanci, která si v roce 1983 odnesla tři ceny z Berlinale, excelují Amanda Langletová a Arielle Dombasleová.
V roce 1799, v průběhu invaze ruské armády do nejmenovaného německého města, je mladá vdova a
dcera významného německého plukovníka, markýza O., napadena zdivočelou ruskou soldateskou.
Na poslední chvíli jí ale přispěchává na pomoc ruský důstojník, který šlechtičnu, jež mezi tím upadla
do bezvědomí, odnáší do bezpečí. Když se pak dívka probudí, pamatuje si jen to, že muži, kterého
zjevně okouzlila, vděčí za záchranu svého života. A pak se nějaký čas neděje nic. Jenže ranní
nevolnosti po pár měsících začnou naznačovat, že cosi je v nepořádku. A i další projevy ukazují, že v
tomto případě rozhodně nepůjde jen o záležitost napoleonskou válkou pocuchaných nervů. Ačkoli si
to sama markýza nedokáže vysvětlit, protože z úcty k zesnulému manželovi nevyhledávala žádné jiné
muže, musí své rodině oznámit, že je těhotná. Reakce jejího otce, přísného a konvencemi
svázaného vojáka, je okamžitá. Zavrhne dceru a vyžene ji ze svého domu. Ve výpravném kostýmním
dramatu velikána francouzské kinematografie, režiséra Erika Rohmera, má markýza už jen jedinou
šanci. Najít muže, který ji kdysi pomohl, a zjistit, kdo je otcem jejího dítěte.
Snímek krom ceny BAFTA za výpravu získal za rok 1976 také Velkou cenu poroty na festivalu v
Cannes.
Možná nejvíce provokativním filmem jedné z hlavních figur francouzské nové vlny, režiséra Erica Rohmera, je komorní drama Moje noc s Maud, na jehož tvorbě se sešly dvě velké persony francouzské kinematografie Jean-Louis Trintignan a Françoise Fabianová. On zde představuje konzervativního a víře oddaného inženýra, který sice odešel bydlet na klidné předměstí Paříže, ale samota a nedostatek vzruchů už ho nebaví. Ona je pak atraktivní liberální vdova Maud, s níž muž stráví noc a se kterou rozmlouvá, aby se lépe vyznal ve svých pocitech. Je zde totiž ještě jedna žena, Françoise, neznámá blonďatá kráska z kostela, kterou by chtěl Jean-Louis oslovit a představuje si, jak s ní stráví budoucnost. Na jakoukoli akci je ale příliš plachý a stydlivý. Kolotoč slov nakonec vyústí v touhu konečně se s neznámou setkat tváří v tvář. Snímek, nominovaný na Zlatou palmu v Cannes, se nakonec dočkal úspěchu také v zámoří – byl nominován hned na dva Oscary, a to pro nejlepší cizojazyčný snímek a za nejlepší originální scénář.
Pětatřicetiletý diplomat Jérôme se vydává prodat rodinné sídlo blízko města Annecy. Potká zde dávnou známou spisovatelku Auroru, která mu přestaví svou domácí paní Walter a také její šestnáctiletou dceru Lauru, studentku na gymnáziu. Laura po jeho odjezdu směle začne rozkřikovat, že se do něj zamilovala. Jérôme se ale nechá svést Lauřinou kamarádkou Claire a něhou jejích kolínek.
I nadále bude na kanálu Cinemax pokračovat cyklus snímků vynikajícího francouzského režiséra a jednoho z pilířů francouzské nové vlny Erica Rohmera. A stane se tak i skrze komediální drama Pilotova žena aneb Nelze myslet na nic, první ze série „Komedie a přísloví“, které natočil v roce 1981 s Philippem Marlaudem a Marií Rivierovou v hlavních rolích. V jádře jeho příběhu stojí pár, François a Anne, který by mohl být idylický... ale prostě není. François sice Anne miluje, ale je to mladý student a musí si přivydělávat jako noční pošťák, čímž značně trpí jeho nejen milostný, ale celkově partnerský život. A Anne je oproti němu zkušená starší žena, která ví, co chce. Proto se nejde divit, že když ji François jednou zahlédne ve společnosti jejího bývalého přítele, pilota Christiana v podání Matthieu Carriera, zrodí se v mladíkovi žárlivost jako trám. A vůbec ho nezajímá, že je Christian šťastně ženatý - prostě se rozhodne ho sledovat a prokázat nevěru stůj co stůj. A díky tomu se jednou v parku potká také s dospívající Lucií, jež se rozhodne ztřeštěnému a nešťastnému mládenci hodně osobitě pomoci. Tohle pařížské bulváry asi ještě nikdy nezažily.
Francouzský filmový režisér Eric Rohmer vytváří ze svých filmových děl uzavřené cykly. Po Morálních povídkách (1963-1972) a Komediích a příslovích (1980-1987) natočil v letech 1989-1996 Příběhy čtyř ročních období. Rohmer je výsostným autorským filmařem. Sám si píše scénáře a vytvořil si osobitý, nezaměnitelný styl, který vykrystalizoval v minimalistický způsob vyprávění o vnitřním světě jeho hrdinů a jejich vztahů s okolím.V Jarním příběhu introvertní studentka hudby Natacha seznámí svého svobodného otce s kamarádkou, učitelkou filosofie. Tak trochu intrikaří, protože doufá, že její otec opustí svou přítelkyni a zamiluje se do Jeanne. Hodně se mluví, diskutuje o filosofii, o lásce, sexu a přátelství. Tyto nikdy nekončící diskuse jsou součástí všedního každodenního života. A nikdo z jejich aktérů netuší, jak to vlastně dopadne.
Nesmělý absolvent matematiky Gaspard tráví tři týdny prázdnin v bretaňském Dinardu a jeho okolí. Jeho jediným koníčkem je hra na kytaru a skládání písniček. Gaspard se postupně seznamuje s energickou studentkou etnologie Margot, rozmarnou a přelétavou Lénou a bezstarostnou a věcnou Solene. Každá je jiná, každá Gasparda nějakým způsobem přitahuje a zároveň odrazuje. A tak Gaspard brouzdá vztahy na pokraji přátelství a lásky, stejně jako brouzdá mělkým bretaňským mořem.
Tento úsměvně laděný "minimalistický" příběh, ve kterém se stále jen mluví a klábosí, odhaluje autentickým způsobem, v banálních rozhovorech, citový život mladých protagonistů, jejich názory na lásku, na vztah mezi mužem a ženou a na přátelství. Je dalším z Příběhů čtyř ročních období věčného hledače v lidských duších francouzského režiséra a scenáristy Erica Rohmera.
Čtvrtý příběh, kterým se završuje tetralogie režiséra Erica Rohmera Příběhy čtyř ročních období, v níž se autor zabývá lidskou tendencí nutit vlastní vůli druhým. Zimní příběh je inspirovaný Shakespearovou Zimní pohádkou. Félice prožije během prázdnin velkou lásku. Nikdy si nepamatovala jnéma a názvy a nikdy tomu nepřikládala velkou důležitost. Není divu, že si při loučení poplete adresu a pak celá léta čeká na to, zda se její přítel z prázdnin a otec jejího dítěte objeví. Aniž by si to přiznala, žije Félice se svou holčičkou velmi osamoceně. A nyní se rozhoduje mezi dvěma muži - intelektuálem Loicem a dobře situovaným majitelem kadeřnického salonu.
