Magali má dospělého syna, dobrou vinici a nejlepší přítelkyni Isabelle. Po smrti svého manžela žije sama a přestože pracuje velmi tvrdě na své vinici, k novému vztahu jako by neměla dost odvahy. Isabelle si však myslí, že by tato přitažlivá žena neměla zůstat sama, a vezme její osud tak trochu do svých rukou. Podá inzerát a seznámí se s přitažlivým mužem, který se netají svými sympatiemi k ní. Hra je rozehrána, ale protože se hraje s city, je hranice mezi štěstím a bolestným zraněním velmi křehká.
Třetí část šestidílného „cyklu moralit“ natočil francouzský režisér v roce 1967 a poprvé v této sérii zde užil rozměr celovečerního filmu. Jeho hrdinou je pak mladý, sebestředný playboy Adrien v podání Patricka Bauchaua, který přijíždí na prázdniny do Středozemí. A hned si zde, v St. Tropez, najde i objekt letního zájmu. Přitažlivá Haydée s tváří Haydée Politoffové ale není jen tak snadno k mání. Sice je její smýšlení značně svobodomyslné a „sbírá“ muže jednoho za druhým, o Adriena však nemá zájem. Naneštěstí čím více mladíka odmítá, tím více po ní Adrien touží. A není třeba připomínat, že zamilovat se do takovéto ženy může přinést jen slzy a bolest. Lidé jako ona se totiž nemění. Eric Rohmer si za studii destruktivity špatného zacílení při výběru objektu touhy odvezl dvě ceny z mezinárodního filmového festivalu v Berlíně.
Začátek slavné filmové série Morální povídky jednoho z otců francouzské nové vlny a film, v němž jsou už všechny ingredience, které budou tvořit jeho typický styl.
Sabine je mladičká studentka dějin umění a právě nabyla dojmu, že poznala dokonalého muže, který je nejen skvělým milencem, ale především naprosto ideálním kandidátem na manžela. Je jím výtvarník Simon, naneštěstí však již zadaný. A protože se svéhlavá, cílevědomá Sabine skutečně chce za každou cenu vdát, odhodlá se pro poměrně netradiční řešení své situace - odejde od Simona, opustí i své brigádnické místo a prostě si postaví hlavu, že si vezme kohokoli, kdo se jí dostane pod ruku a bude alespoň částečně odpovídat její představě o ideální partii. Když se Sabinina nejlepší kamarádka Clarisse oklepe z prvního šoku nad přítelčiným rozhodnutím, nabídne dívce řešení v podobě svého bratrance Edmonda, nepříliš zajímavého mladíka, který sice neoplývá kdovíjakými kvalitami, ale je alespoň zrovna volný. A Sabina na něj nastoupí se vší vervou, které je schopna. Bohužel.Druhou část cyklu „Komedie a přísloví“ natočil význačný režisér a čelní zástupce francouzské nové vlny Eric Rohmer v roce 1982 a do hlavní úlohy obsadil Béatrice Romandovou, jejíž mladistvou krásu představil světu již o dvanáct let dříve v dramatu Klářino koleno.
Grace Elliottová pochází ze starého skotského šlechtického rodu. V roce 1786 se přestěhovala do Paříže za svým milencem, vévodou Orleánským. I když láska skončila, zůstali přátelé. Děj začíná v Paříži, roku 1790, rok po dobytí Bastily. Vévoda navštíví Grace v jejím pařížském sídle. Debatují spolu o revoluci. Vévoda, přestože je to bratranec krále Ludvíka, s revolucí souhlasí a aktivně se jí účastní. Radí Grace, která je stoupenkyní monarchie, aby se vrátila do Anglie, ona však odmítá.
Frédéric má život, na který by si 99% lidstva nemohlo stěžovat. A ostatně ani on si nestěžuje. Je bohatým partnerem v prosperující firmě, má milující a naslouchající manželku Hélène, na cestě je druhé dítě, zdravíčko, prostě jeho existenci lze označit za zcela ideální. Jenže to se může docela rychle změnit. A stačí jen, aby vešel k němu do kanceláře kdosi, kdo tam nikdy vejít neměl. Třeba bývalá přítelkyně jeho kamaráda Chloe, bohémská modelka, která se právě po letech vrátila z Ameriky a hledá si novou práci. Z počátku si tihle dva jeden druhého příliš nevšímají, čím se však jejich vztah stává otevřenějším, tím víc si Frédéric uvědomuje, že z krásné ženy, která si dělá, co chce, nedokáže spustit oči. Poslední střípek z šestidílného „cyklu moralit“ režiséra Erica Rohmera pochopitelně nemůže dopadnout dobře. V hlavních rolích jsou ve francouzském dramatu z roku 1972 k vidění Bernard a Françoise Verleyovi, do úlohy svůdné Chloe pak Rohmer obsadil exotickou krásku Zouzou.
Šestý film z cyklu „Komedie a přísloví“ legendárního představitele francouzské nové vlny Erica Rohmera je zábavnou hříčkou variující známé úsloví, že „přítel mého přítele je mým přítelem“. A jeho příběh se zaměřuje na dvě mladé ženy žijící v Cergy-Pontoise, na půvabném předměstí Paříže, kam je umístěn moderní kampus. Blanche (Emmanuelle Chauletová) se sem přistěhovala kvůli práci na místní radnici a právě zde se během pauzy na oběd také seznámila s temperamentní a bezprostřední Léou (Sophie Renoirová). A i když nikdy příliš neholdovala sportu, nakonec se uvolila, že s Léou začne chodit plavat do místního bazénu. Právě v tamějších vlnách také ženy jednoho dne narazí na Alexandra (François-Eric Gendron), Léiného známého, který na plovárně tráví volný čas se svojí přítelkyní Adriennou (Anne-Laure Meuryová). A jak to tak bývá, Blanche se do pohledného inženýra okamžitě zakouká. K jejich bližšímu seznámení pak dojde o prázdninách, když je Léa pryč a Blanche Alexandra náhodou potká na ulici. Ale aby toho nebylo málo, velmi záhy poté se setká také s Fabienem (Eric Viellard), Léiným současným přítelem. Že je to trochu zamotané? Tak to ještě nevíte, že Léa již brzy pocítí, že její vztah k Alexandrovi už dávno není jen
Reinette a Mirabelle jsou dvě mladé francouzské dívky. Ta první žije na venkově, druhá pak v srdci
rušné Paříže. Jejich setkání je v podstatě jednou velkou náhodou - nechtěně na sebe narazí, když je
Mirabelle na prázdninách a porouchá se jí kolo, s nímž jí Reinette nakonec pomůže a navrch přihodí i
šanci poznat netušené krásy místní přírody. Avšak náhoda může dát vzniknout velkým věcem, třeba i
velkým přátelstvím. Proto také toto setkání nakonec končí slibem, že si dívky společně pronajmou
byt v Paříži, kde budou společně žít během univerzitních studií. Jenže to, co se na počátku jeví jako
skvělý nápad, může časem získat odlišnou tvář. Zatímco Reinette je v podstatě jednoduchá a
srdečná šedá myš, městská sofistikovaná Mirabelle má až příliš mnoho negativních stránek, které lze
jen těžko věčně schovávat. Střet obou dívek, tolik odlišných, je v podstatě nevyhnutelný. A také se
brzy objeví.
Komorní drama, rozdělené do čtyř separátních, přesto vzájemně provázaných částí, natočil jako
součást svého cyklu „Komedie a přísloví“ jeden z hlavních představitelů francouzské nové vlny, slavný
režisér Eric Rohmer
Podle vlastního scénáře natočil v roce 1991 režisér ALEXANDR ROGOŽKIN (SVÉRÁZ NÁRODNÍHO LOVU, HLÍDKA, ČEKISTA) originální utopistické sci-fi. Snímek se snaží ukázat následky světa po ekologické katastrofě. Rogožkin se přitom nechal inspirovat událostmi jaderné havárie v Černobylu, která nastala pět let před natočením filmu. Hlavními hrdiny jsou životem unavený otec a jeho nemocná dcera, kterou může před smrtí zachránit snad jedině zázrak. Zázrak v podobě cesty do „Zóny“, mrtvého území, kde po nukleárním výbuchu přežívají jediní obyvatelé – podivní lidští mutanti s fascinujícími léčitelskými schopnostmi.
Parta chlapů jede na ryby a vezme si na cestu 16 kartonů vodky. To vše ve jménu kulturní rekreace. Avšak stane se, že je proud zanese (i s drahocenným nákladem) do Finska. Nestačili ještě vypakovat pruty a došlo jim, že překročili státní hranici. Kvapem se vrátili do vlasti, přičemž v cizině zapomněli škatule s pitivem. Jednu nebo dvě - to by ještě šlo vydržet, ale všech šestnáct, to už je státní kauza. A ve jménu takové je ruské vojenské námořnictvo připraveno se potopit. Třeba až na dno
