Film podle surrealistického románu Franze Kafky, který nebyl nikdy dokončen, vypráví o průzkumníkovi jménem K. přijíždějícím do vesnice, kde mu úředníci z jistého Zámku nabídli práci. Nejdříve se K. marně snaží kontaktovat anonymní úředníky a dozvědět se podrobnosti o své práci a posléze se dostane až k Zámku. Zpočátku ho nevidí, neboť je zahalen mlhou a ani poté se mu nepodaří na něj pohlédnout. Úředníci ze Zámku rozhodují o všem, co se ve vesnici děje a K. se postupně stává obětí byrokratického zařízení. Nemá žádnou naději na rozřešení své situace a každá intrika, či plán je marný. Boj s byrokracií se tak šíří a prostupuje celou společností…
Zralá třicátnice a brilantní profesorka klavíru Erika Kohut (Isabelle Huppert) vede trojí život. Zatímco ve dne je váženou osobností pedagogického sboru Vídeňské konzervatoře, večer ukájí svou zvrhlou sexualitu v obchodech s nejhrubším pornem, šmírováním mileneckých párů a masochistickým sebezraňováním. Třetí podobou její existence je vypjaté soužití s tyranskou matkou (Annie Girardot), plné brutálních hádek a vášnivého usmiřování. Erika přesto dokáže udržet svůj bizarní životní styl pod kontrolou až do chvíle, kdy se seznámí v pohledným a talentovaným studentem Walterem (Benoît Magimel). Oboustranná citová náklonnost záhy narazí na neschopnost Eriky navázat normální erotický vztah. Její temné vášně promění rodící se lásku v trýznivé peklo.
Kontroverzní PIANISTKA byla s příznivým ohlasem uvedena na MFF Cannes. Oba hlavní představitelé Isabelle Huppert a Benoît Magimel obdrželi Ceny pro nejlepší herce, zatímco režisér Michael Haneke získal za svůj film Velkou cenu poroty.
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games.
Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další.
Bennymu je 14 let. Fláká se se spolužáky, natáčí si videa, kouká na akční filmy. Jednoho dne si k sobě do bytu pozve holku a natočí její popravu pistolí na zabíjení prasat. Kruté drama nejen o vyprahlosti rodinných vztahů a jejích následků.
Formálně podivuhodný film ukazuje příběh muže, který při incidentu v bance zabije dva další lidi a pak si sáhne na vlastní život. Haneke nám hlavní postavu nepředstavuje komplexně, ale záznam události skládá z fragmentů, tolik příznačných pro soudobé televizní zpravodajství a naší mediální kulturu vůbec.
Kresten se čerstvě oženil s dcerou svého šéfa. Hned ráno po svatební noci však musí odjet na venkov, kde žije jeho otec s mentálně postiženým bratrem. Kresten s nimi deset let nemluvil. Otec však umřel a před Krestenem stojí problém, jak se postarat o bratra. Jako hospydně k nim přichází Liva, která pracuje jako prostitutka v lepší společnosti a teď jí telefonicky obtěžuje nějaký úchyl. Na velkém statku se setkávají tři úplně jiné povahové charaktery, takže konflikt je téměř nevyhnutelný. Zvláště pokud si celou situaci špatně vyloží Kretenova žena a přijede taky mladší bratr Livy, Bjarke.
Parta výrostků ze soukromé střední školy se v době německé okupace Dánska baví tím, že si utahují z Němců. Jejich kousky se občas dostanou i na první stránky novin. Pak se k nim ale přidá Otto, který má důvod se mstít. A zprvu klukovská zábava se stává nebezpečnou hrou. Zčistajasna se ocitají ve válce. Sedm amatérů proti jedné z největších armád na světě. Své útočiště měli na půdě v kostele svatého Petra. Přátelství jim dalo sílu, aby se postavili proti autoritám - rodičům, učitelům, dánské policii i německým okupantům. Film dánského režiséra Sorena Kragh-Jacobsena, který vystudoval režii v Praze a který patří k signatářům manifestu Dogme 95, znamenal první dánskou filmovou cenu Bodil pro Nikolaje Lie Kaase za roli Otta. Jako zatím jediný dánský herec tuto cenu získal 3x dříve, než oslavil 30. narozeniny. Příběh byl inspirován skutečnými událostmi.
Film CHARAKTER evokuje prostřednictvím střetu dvou vyhraněných osobností, syna a otce, dusivou atmosféru sociálního napětí 20. let. Historické psychologické drama s kriminálními prvky sice nezapře svůj původ v literární předloze, zároveň však upoutá originálně zachycenou atmosférou chudé přístavní čtvrti a působivým ztvárněním životních osudů protagonistů, mladého advokáta Jacoba Katadreuffea a jeho otce, obávaného a nenáviděného starce, exekutora Dreverhavena. Na pozadí temných reálů dělnických čtvrtí, zahlcených nevlídným počasím, budují tvůrci příběh s antickými ozvuky a s antickým nádechem. Opírají se o vynikající herecké výkony, jež dodávají zvláštní plasticitu ostře řezaným charakterům.
Tři ženy, které se navzájem neznají, se sejdou v obchodě s oblečením. Jedna z nich (Christine M.) je přistižena majitelem obchodu při krádeži. Společně se zbylými dvěma ženami (Annou a Annie) majitele obchodu napadnou a zabijí. Soudce si při projednávání případu vyžádá posudek od psychiatričky, která dojde k překvapivým závěrům. Film je považován za jedno z vrcholných děl feministické kinematografie, v roce 1982 získal hlavní cenu na festivalu ženských filmů ve francouzském Créteil a dodnes se na festivalech promítá.
Pôsobivá rodinná sága, zaznamenávajúca život niekoľkých generácií s dominantnou ženskou rodovou líniou, je úsmevnou idylou, stavajúcou na bizarnosti a výlučnosti postáv a oslavujúcou činorodý prístup k životu. Titulná hrdinka spomína na udalosti niekoľkých posledných desaťročí, počas ktorých sa jej rodina zmenila na veľké spoločenstvo, pravidelne sa schádzajúce na sviatočné pikniky. Antonia sa do rodnej dediny vrátila tesne po II. svetovej vojne s už dospelou dcérou Daniellou - obe sa vyznačovali voľnomyšlienkárstvom a bezpredsudkovosťou. Antonia, zosobňujúca ženskú silu, udáva tón pre pochopenie ľudskej slobody v nezávislosti na tradičnej morálke. Popri vyznávaní sexuálnej slobody sa to prejavuje aj jej porozumením pre mentálne postihnutých vydedencov, ktorých pojme do súznejúcej pospolitosti. Dianie komentuje s odstupom pravnučka Sarah, podobne ironizujúce sú aj Danielline predstavy, v ktorých sochy svätých sprisahanecky mrkajú a kamenný anjel na cintoríne krídlom udrie nemravného kňaza. Príbeh hraničiaci s utópiou nadobúda rysy rozprávkovej feérie, obsahuje prvky magického realizmu a pritom prináša sociologicko-feministickú analýzu spoločenských pomerov.
