Filmy online ke shlédnutí zdarma

Někdy podobnost někomu jinému může mít závažné důsledky. Jednou přijel na jedno nádraží vlakem jeden muž. Aby si ukrátil čas, než mu pojede další vlak, rozhodl se prohlédnout si město. Ale jeho podoba s Excelencí Leopoldem de Wittem s ním sehrála krutou frašku. Hlavní dvojroli sehrál v té době již dobře známý André Luguet.

Setkání krále Karla VII. s jeho milenkou Agnès Sorelovou, Louvre v časech Františka I., krádež Mony Lisy, Bartolomějská noc, vražda Jindřicha III., milostné eskapády Jindřicha IV., epizody ze života slavného filozofa Voltaira, poprava Ludvíka XVI., soudní proces s Marií Antoinettou, Pařížská komuna, Dreyfusova aféra a Pasteurovo objevení vakcíny proti vzteklině, to jsou události z dějin Paříže, které do svého historického velkofilmu KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1955) začlenil slavný režisér Sacha Guitry. Touto velkorysou historickou podívanou navázal Guitry na svůj o dva roky starší film KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1954). Zatímco v případě Versailles byl omezen kratším historickým úsekem, dějiny Paříže mu nabídly širší možnosti, což se týká i pestrosti postav. I v tomto případě je film především neuvěřitelnou přehlídkou významných hereckých osobností té doby, někteří herci hráli v obou titulech stejné role (například Guitryho manželka Lana Marconi v úloze Marie Antoinetty nebo Philippe Richard v postavě krále Ludvíka Filipa), sám Guitry si přisoudil roli krále Ludvíka XI. Ve srovnání s Versailles se tu nově objevily i další hvězdy jako Danielle Darrieux nebo Michèle Morgan, v jedné z menších rolí se mihnul i Louis de Funès. Film se natáčel od srpna do listopadu 1955 a premiéru měl 10. února 1956. V porovnání s filmem o Versailles měla ale Paříž o poznání menší divácký ohlas. I když bezmála tři milióny diváků nelze vydávat za neúspěch, nutno dodat, že film KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY navštívalo v kinech sedm miliónů diváků. Stejně jako většina Guitryho filmů byl i tento počin v nedávné době vydán na DVD.

Jacques (Franck Villard), ředitel jedné ropné společnosti na Středním východě, se vrací do Paříže a vzpomíná na svého starého přítele z války Camille Marimona (Jean Debucourt). Camille právě vydal knihu. Před 27 lety, v roce 1918, byl Jacques zraněn na frontě, přičemž zachránil život Marimona. Během léčení se zamiloval do záhadné ženy Helene (Isa Miranda). Ta se přiznala, že je ženou Marimona. Nyní je před Jacquesem úkol zjistit, kdo je otcem Heleniny dcery.

Tři přítelkyně, Aglaé (Sophie Desmarets), Valentine (Marie Daems) a Ernestine (Marthe Mercadier), zavedou řeč na svoje manžely. Všichni tři, manžel Anglaé (Bernard Blier), muž Valentine (Francois Périer) i manžel Ernestine (Louis de Funès), jsou středem vtipů svých manželek. Ženy se vysmívají svým protějškům a vzájemně si svěřují oblíbené metody manipulace se svými muži.

Francouzský film Adresát neznámý" vypráví příběh mladé ženy Terezy Ravenazové, která přijela do Paříže hledat novináře Pierra Forrestiera, otce svého malého synka. Průvodcem po její bezvýsledné pouti Paříží se stal taxikář Emil Gauthier, jehož ženě se právě v tu noc narodila dcerka. Téměř celou noc hledala Tereza na různých adresách svého přítele, až na poslední z nich zjistila, že je již ženat a že má většího chlapce. Emil radil Tereze, aby se vrátila domů a opustil ji na nádraží. Brzy si však uvědomil, v jakém rozpoložení Terezu zanechal a když zjistil, že odešla z čekárny nádraží, vydal se ji spolu s několika svými kolegy taxikáři hledat. Tereza na pokraji zoufalství chtěla spáchat sebevraždu, byla však zadržena od tohoto kroku pláčem chlapce, kterého odložila na lavičce. Emil Gauthier se jí znovu ujal a jeho žena rozřešila situaci tak, že nabídla Tereze i jejímu synáčkovi nový domov. Film ,,Adresát neznámý" byl uváděn v mezinárodni soutěži na VI. MFF v Karlových Varech 1951 pod názvem Bez udání adresy". Jeho režisérovi, Jean Paul le Chanoisovi, byla udělena cena za režii.(FILMOVÝ PŘEHLED 21 / 1952)

V jednom malém městě působí gang, který vede zločinec Sparadra (André Gabriello). V témže městě žije zaměstnanec zdravotnického zařízení Anatole (Paul Demange), jehož syn studuje hudbu u Hippolyta (Louis de Funés). Hippolyte doprovázívá komtesu de La Trille (Annette Poivre), jež pořádá koncerty a recepce ve svém domě. Během jedné z těchto akcí jí banda Sparadra ukradne nějaké mince a rozhodne se, že později dům zcela vybílí. Aby odvedli pozornost od sebe, snaží se lupiči svalit vinu na Anatola. Proto se členka bandy Emma (Nathalie Nattier) s ním seznamuje a žádá ho, aby jí na památku věnoval fotografii a klobouk, které zločinci chtějí zanechat ve vykradeném domě.

Večer bylo v slavném kabaretu „Rudá růže“ zrušeno vystoupení bratrů Jacques, kteří nemohli přijet. Musí být neprodleně nahrazeni artisty z kabaretu, protože představení musí být zachráněno. Na představení totiž přijela slavná umělkyně Evelyne Dorsey (Dora Doll) s cílem vybrat si partnera pro příští film.

Stánkař Prosper Bourrache (Roger Nicolas) se kvůli nedorozumění stane komplicem při krádeži v domě podvodného bankéře Lafara (Jean Tissier). Ve skutečnosti byla loupež zinscenována samotným bankéřem, který si na ni najal dva gangstery, Moustiqua (Christian Duvaleix) a Gina (Louis de Funés). Prosperovi se podaří nejen odhalit tento podvod, ale dostat bankéře i za mříže a navíc mu svést jeho manželku.

Zaměstnanec banky, nespokojený se svojí prací, s nesnesitelnou ženou, toužící po nových událostech a dobrodružstvích, se snaží změnit svůj nudný život. Na to se mu nedostává toho zásadního, peněz. Doufá ve své štěstí, pokouší ho znovu a znovu, snaží se vyhrát velký jackpot, ale bezvýsledně.

Paříž, 1572. Francouzský král Karel IX. podporován svou matkou, Kateřinou Medicejskou, souhlasí s usmířením mezi katolíky a hugenoty. Smír má být zpečetěn sňatkem princezny Margot s navarským králem Jindřichem, svatební veselí se ale stává pouze záminkou k masakru hugenotů (Bartolomějská noc). Díky Margot se Jindřich zachrání, ale královna Kateřina Medicejská splétá další sítě na jeho zlikvidování. Margot mezitím podléhá dvoření protestantského šlechtice La Mole... Je obecně známo, že Alexandre Dumas ve svém díle často překrucoval historii, zvláště markantní je to v případě Královny Margot, kdy zkresleně podal obraz důležitých historických osobností. Nijak to ale nebránilo popularitě, kterou si příběh – stejně jako jiné – získal. Do filmové podoby byla KRÁLOVNA MARGOT převedena několikrát, ve Francii hned dvakrát v němé éře. K tématu se v roce 1954 vrátil režisér Jean Dréville, scénář vypracoval další slavný režisér, Abel Gance. Film ve výsledku není příliš přesvědčivý, protože se snaží skloubit věrnost literární předloze s hollywoodskou romantikou, přesto se dodnes jedná o solidní kostýmní podívanou (autorkou kostýmů byla osvědčená Rosine Delamare). Za zmínku stojí herecký výkon především Jeanne Moreau, zdařilá je i kreace zlé královny Kateřiny Medicejské v podání Françoise Rosay. Výjimečně v dramatické (i když velmi malé) roli se tu objevil i Louis de Funés jako astrolog. Ve Francii měl film premiéru 24. listopadu 1954.