Dejte pozor - dnes ochutnává sám Louis de Funès! Charles Duchemin je vydavatelem slavného průvodce gastronomií a nekorunovaným králem labužníků. Proto cestuje bez přestávky a inkognito po celé zemi, aby prozkoumal francouzskou gastronomii. Charles doufá, že v jeho šlépějích se vydá i jeho syn Gérard, který sice zdědil po svém otci smysl pro chutě, ale přednost dává práci v cirkusu, kde vystupuje inkognito jako klaun. Otec však chce za každou cenu dosáhnout svého. Situaci ještě více zkomplikuje otcova nová sekretářka, která padne Gérardovi do oka ve svých soudech je Duchemin neúprosný - jídlo je přece jedna ze slavných tradic sladké Francie, a tak má i mezi restauratéry mnoho nepřátel. Tím nejzavilejším je Tricatel - majitel mnoha restaurací, zakladatel a propagátor tovární syntetické kuchyně.
Ředitel divadla Robert Dhéry se chystá nazkoušet nové představení, které by mělo být pestrou směsí tance, zpěvu a krásných žen. Název chystaného představení "Ah! Les belles bacchantes" však vzbudí podezření horlivého komisaře mravnostní policie Michela Leboeufa, který se rozhodne prověřit jestli inscenace neobsahuje příliš nemravné výjevy a vydá se na zkoušku, aby na vlastní oči viděl, jestli tu není důvod zakázat ho dřív než se dostane před publikum. Stane se samozřejmě to, co se stát muselo. Robert si Leboeufa splete s očekávaným hercem a komikem a nabídne mu svém představení roli.
Francouzská režisérka Nadine Trintignant se ve svých filmech převážně věnovala tématu partnerských vztahů a mateřství, na jejichž základě rozvíjela melodramatické příběhy, stejně tak s oblibou do svých snímků obsazovala rodinné příslušníky (v tomto případě bývalý manžel Jean-Louis Trintignant, dcera Marie Trintignant a režisérčini starší bratři Serge Marquand a Christian Marquand). Film PŘÍŠTÍ LÉTO je příběhem stárnoucí Jeanne, která právě porodila dítě; jejího záletného manžela a jejich širokých rodin. Narození dítěte načas rodinu spojí, ale vzápětí dochází k vyvěrání starých křivd a nedorozumění, film se nese ve znamení vzájemného usmiřování a nacházení cest jednoho ke druhému. Kromě již zmíněných stojí za zmínku obsazení hlavního páru – Philippe Noiret a Claudia Cardinale. Film měl ve Francii premiéru 9. ledna 1985, o něco později byl uveden i v našich kinech.
Hvězda severu (v originále L'étoile du Nord) je jméno francouzského vlaku na trase Paříž-Amsterdam, ve kterém se odehraje vražda egyptského milionáře. Ten je spojen s mladou francouzskou tanečnicí Sylvií, která udržuje vztah se stárnoucím Édouardem Binetem. Milionářova vražda přiblíží Bineta k Sylviině rodině, zvláště její matce Louise, která žije v belgickém penziónu.
Proslulý režisér Pierre Granier-Deferre se s filmem Hvězda severu již poněkolikáté obrátil k literární předloze slavného spisovatele Georgese Simeona. Novela Nocležník je zasazena do 30. let a na filmový pás byla převedena již v letech 1939 a 1947. Granier-Deferrova adaptace vznikla s přispěním slavného scénáristy Jeana Aurencha (oba také získali Cézara za scénář), přičemž oproti předloze byl film v některých detailech pozměněn. Ve Francii měla Hvězda severu premiéru 31. května 1982.
Jímavý příběh nás zavede do francouzské horské vesničky, kde žijí vcelku poklidným životem manželé středního věku. Jsou sice chudí, za to se ale mají moc rádi. Ještě více milují svoji dceru, která odjela i proti vůli otce za prací do Paříže. Po nějakém čase pošle svým rodičům dopis, ve kterém si svůj nový život velmi vychvaluje. Matka je nadšená a šťastná, otec však její radost nesdílí. Má o dceru velké starosti, tuší, že něco není v pořádku. Proto se rozhodne ji navštívit. Na místě se jeho obavy vyplní.
Fernandel, známý především jako komik, se zde představuje v jedné z mála dramatických rolí.
Blíží se konec války a Němci chvatně opouštějí okupovaná území jižní Francie. Městečko Montauban brzy volně vydechne, ale zatím se po ulicích ještě ozývá střelba a z poražených je cítit vztek a strach. Doktor Julien Dandieu se rozhodne poslat svou milovanou ženu a třináctiletou dceru Claru na venkov, na jejich starý zámeček, stranou od hlavního tahu německých vojsk. Když si ráno přijede pro svou rodinu, čeká ho nevyslovitelná hrůza. A Julien se rozhodne pomstít své blízké.
Starý mládenec Gabriel (P. Noiret) si žije spokojeným životem, který si okoření jednou do roka zahraniční dovolenou. Tentokrát se vypraví se svým ojetým cadillacem do Španělska, ale auto má poruchu a pan Gabriel je z těchto důvodů přinucen ještě ve Francii přespat v malém hotýlku. Při večeři mu připadají jak hosté, tak i personál poněkud divně, takže ho ani nepřekvapí, že dostal místo u stolu vedle stárnoucí ženy, která se o mužích vyjadřuje velice nelichotivě. Představí se mu jako slečna Muriel (A. Girardot). Oba osamělí lidé se druhý den setkají na pláži a to Gabriel ještě netuší, že přichází zásadní změna jeho života.
Na pozadí romantického příběhu nám film připomíná bouřlivý politický vývoj v Řecku, plný násilí a převratů. Rok 1936, generál Metaxas nastoluje v Řecku stanné právo. Opoziční politik Boutros (Victor Lanoux) je na útěku před policií a unikne jen díky skoku do okna Margot (Romy Schneider), bohaté Rakušanky, která je provdaná za italského diplomata Rica (Umberto Orsini). Margot se nudí, začne Boutrosovi pomáhat a zamiluje se do něho. Děj se posouvá do roku 1945 a sleduje ve Francii Rica a Raoula (který ví o její lásce), jak se baví o jejím osudu. Pak se znovu vracíme do třicátých let za Margotinou dcerou, která v Řecku pátrá po svém otci.
Příběh dvou novinářů, Malisarda (Philippe Noiret) a Prévota (Pierre Richard). Oba muži projíždějí Paříž ve snaze najít nějaké vhodné téma pro šťavnaté články do novin. Na cestě mají vyzvednout děti jednoho z nich. Po vyzvednutí však oba muži děti nešťastnou náhodou odloží na jiném místě a na chvíli na ně zapomenou. Pak se zoufale vydávají přes celou Paříž, aby děti našli. Jejich cesta je přitom plná taškařic a zmatků. Redakce novin, kde oba pracují, zatím připravuje velký článek o zmizení dětí v hlavním městě. Oba se podle článku navíc stávají podezřelými z únosu.
Italský malíř Antonio opravuje staré obrazy v katedrále v Remeši, kam byl pozván svým přítelem, podnikatelem Maurissonem. Ten se dopustí zločinu a uškrtí mladou dívku z chrámového sboru. Antonio byl náhodným očitým svědkem, ale nechce přítele prozradit. Protože ale mrtvá dívka byla Antoniovou modelkou, podezření padá na něj, vyšetřující inspektor se však domnívá, že Antonio zná pravdu a naléhá na něj. Maurisson je nešťastnou náhodou zastřelen a Antonio tak ztrácí možnost se očistit...
Film SVĚDĚK (Le témoin) natočil režisér Jean-Pierre Mocky a podařilo se mu po několika letech znovu zaujmout diváky i odbornou kritikou. Základem byla solidní literární předloha, novela Shadow of a doubt z roku 1961 od amerického spisovatele Harrisona Judda. Stejně jako v jiných případech si Mocky napsal sám scénář, ale tentokrát na něm spolupracoval také s několika italskými scénáristy. Italové se na vzniku filmu podíleli i v jiných oborech, hudbu například dodal slavný skladatel filmů neorealistické vlny, Piero Piccioni, v hlavní roli se ostatně objevil také Ital, a sice Alberto Sordi. Poprvé se v tomto filmu Mocky sešel také s Philippem Noiretem. Vzhledem k umístění děje byly exteriérové záběry pořízeny převážně v Remeši, interiérové scény byly natočeny ve filmových ateliérech v Římě. Francouzská premiéra proběhla 20. září 1978.
