Podle námětu Abbase Kiarostamiho vznikla komedie o čtveřici dobře situovaných mužů středního věku, které cestou z lyžařského výletu zaujme velký, štíhlý, osamělý balvan na odpočívadle horské silničky. Z kratochvilného, navenek snadno proveditelného nápadu – povalit ho, nebo s ním alespoň pohnout – se rychle stává posedlost. Zprvu primitivní snahy přerůstají ve stále rafinovanější způsoby: lidské síly doplní osel zabavený pastevci, nastupuje moderní technika… Jak míjí den, na místo přibývají další osoby – kolemjdoucí, z města přivolané manželky, přátelé. Úkol se ocitá mimo síly a nakonec i úhel pohledu zúčastněných: zatímco skála dál stojí nepohnutě na svém místě, mezilidské vztahy podléhají stravující korozi… Vyprávění odehrávající se v průběhu jediného dne vyniká rafinovanou prostotou, příznačnou pro nejlepší současné íránské snímky. Realistické dialogy kontrastují s přítomností „nadčasového“ vysokohorského panoramatu a s tajemnou nedotknutelností skály, která může být stejně tak metaforou patriarchální společnosti jako středobodem politické alegorie.
Když hned v úvodních záběrech Lesa bohů gestapo zatkne profesora literatury Sruogu a odveze jej do koncentračního tábora vybudovaného kdesi ve východním Prusku, rozeběhne se na plátně sled očekávaných výjevů: řev a nadávky provázející příjezd do tábora, monotónní otrocká práce, groteskní kontrast mezi pečlivě vyplňovanými kolonkami ve formulářích a rozlézajícím se bahnem, špínou a únavou. Utrpení a samota vězňů však snad ještě silněji čiší z temných poválečných scén, v nichž Sruoga na prknech vilniuského divadla inscenuje vlastní hru o tom, co během věznění prožil. Otázka, která jej během zkoušek začne pronásledovat, je stejně palčivá jako znovuoživené vzpomínky. Je vůbec možné zobrazit život v koncentráku jinak než jako sled absurdních panoptikálních výjevů, které nelze brát vážně? Film je adaptací autobiografického románu, v němž Balys Sruoga s černou ironií zachytil své zážitky z tábora Stuthof.
Desetiletý Arthur žije s babičkou v malém domku na venkově. Stejně jako všechny děti, je i on fascinován pohádkami, které mu babička vypráví. Zdá se mu o afrických kmenech a neuvěřitelných příbězích, které jsou popsány a namalovány v čarovné knize jeho dědečka, který před několika lety záhadně zmizel. Idylické časy skončí v okamžiku, kdy jim hrozí zabavení domku. Situace vypadá beznadějně. Jedinou šancí je dědečkův poklad, který je údajně ukryt kdesi na zahradě, v Říši Minimojů, roztomilých malých skřítků, o kterých Arthurovi dědeček vyprávěl. Malý Arthur se rozhodne odvrátit hrozící nebezpečí a vydá se hledat pomoc právě do Říše Mimimojů... Arthurova cesta je důkazem, že někdy i ti nejmenší mohou dokázat velké věci.Ve filmu najdeme jak hrané, tak animované sekvence. Hlavního hrdinu Arthura ztvárnil Freddie Highmore, kterého znáte z filmu Karlík a továrna na čokoládu a těšit se můžeme i na Miu Farrow v roli jeho babičky.
Odešli před násilnickým manželem a otcem na venkov a vedou spokojený život. Stín minulosti ale mají stále v patách...
Isa a Bahar jsou spolu na dovolené, mnoho spolu ale nemluví a je zřejmé, že jejich vztah se rozpadá. Bahar s nevyslovitelnou bolestí cítí, že Isa není schopen její lásku opětovat. A když Isa o špatném porozumění mezi nimi otevřeně promluví, dvojice se opravdu rozchází. Zoufalá Bahar se vrací do Istanbulu sama, o několik dní později odjíždí také Isa. On však samotu dlouho nesnese a brzy vyhledá Serap, partnerku svého dávného známého – o hlubším vztahu, ať už partnerském, či přátelském, nelze totiž v případě sobeckého Isy nikdy hovořit. Od Serap, která byla jeho milenkou už v době, kdy byl ještě s Bahar, se dozvídá, že Bahar odjela pracovně na východ země. Potřeba přehlušit vnitřní prázdnotu pramenící z citové vyprahlosti ho přiměje, aby Bahar opět vyhledal. Sliby a přísahami o své proměně se ji snaží získat zpět.
Zlo, první zombie film řecké kinematografie, nese všechny nezbytné rysy svého žánru. Tři stavbaři jsou při zkoumání podzemní dutiny napadeni a infikováni (neviditelným) démonem zla. Po návratu domů jeden z dělníků zaútočí na svou ženu a následně ji pozře, dcera se s pomocí sousedky zachrání útěkem. Další z infikované trojice způsobí masivní vyrojení zombií při fotbalovém utkání. Andreas (Nikos Sabalis) prchá a v rozhodujícím momentě je zachráněn odvážnou Dimitrou (Stavroula Thomopoulouová), která se vrací domů taxíkem. Když se noc chýlí ke konci a nastává den, tyto různé skupinky se setkávají a přidává se k nim po zuby vyzbrojený Meletis (Meletis Georgiadis). Celovečerní debut devětadvacetiletého režiséra a scenáristy Yorgose Noussiase je v podstatě jednou dlouhou honičkou, která nemaří čas vysvětlováním.
Vyprahlá, suchá, neúrodná země. Malá vesnička ve vnitrozemí severovýchodní Brazílie. Na obloze krouží supové. Je rok 1942 a pro místní obyvatele je novinkou nejen acylpyrin, který prodává mladý Němec Johann, ale také filmy, jež promítá, aby tento lék propagoval. Johann jezdí z jedné vesnice do druhé. Válka v Evropě se zdá daleko. Jednoho dne sveze Johann místního vesničana Ranulpha. Jen stěží by se našli dva odlišnější lidé. Ranulpho se ovšem brzy stane Johannovým asistentem, a tak začíná příběh neobvyklého přátelství. Exotické road movie s přesvědčivou atmosférou brzy přechází v drama: Brazílie vstoupí do války s Německem a z Johanna se náhle stává nepřítel…
Známá polská režisérka Dorota Kędzierzawská rozvíjí v tomto silném dramatu jitřivý příběh malého provinilce, který po útěku z dětského domova vede drsný život v jednom malém městě. Nikdo nezná jméno tohoto jedenáctiletého chlapce (Piotr Jagielski), ale někteří mu říkají Kundel (vořech). Kundel přeskočil plot kolem nehostinného ústavu, kde byl internován, a vrátil se do svého domovského města. Ačkoliv je ještě malý, hovory s jeho často opilou matkou (Edyta Jungowská) mívají vážná témata. Poté, co se s ní marně snaží sžít, uteče a najde si přístřeší v opuštěném hausbótu. Nedaleko ve velkém domě bydlí zámožná rodina a jejich dcera Kuleczka, která má už v devíti letech jisté problémy s pitím, začne brzy za Kundelem docházet. Váhavě se rodí první láska. Režisérka přistupuje k materii svého filmu s úsilím o výtvarnou stylizaci, a tak příběh nabývá podoby současné pohádky, jež potenciálně obsahuje úvahu o osudovosti.
První velká láska a první hluboké zklamání mohou mít různou podobu, ale bolest, jež je provází, bývá stejná. A nezáleží na tom, zda se milují partneři opačného, nebo stejného pohlaví. V Bukurešti na univerzitě se potkají dvě dívky a poté, co si Alex pronajme pokojík ve stejném domě, kde bydlí i Kiki s rodiči, se z nich stanou nerozlučné kamarádky. Alex je pilná studentka a poslušná dcera prostých rodičů z venkova, Kiki skrývá svou citovou nevyrovnanost za maskou teatrální výstřednosti. Chová v sobě i jakési podivné rodinné tajemství, probleskující v záchvatech žárlivosti jejího bratra Sandu. Když kamarádství přeroste v lásku, dívky zasáhne nelehké morální i citové dilema. Mají svým blízkým říci pravdu, nebo svou orientaci dál skrývat?
Valeria, Vilma a Mercy patří do skupiny prostitutek žijících v guatemalské metropoli. Dva dolary jsou cena za jejich služby, poskytované v bezprostřední blízkosti železniční trati zvané La Línea, protínající Guatemala City na cestě k Tichému oceánu. Tyto ženy a matky sní o životě bez násilí, kterému jsou každodenně vystavovány ze strany klientů i policie. Ve snaze přiblížit se tomuto snu zakládají fotbalový tým. Nadšení svérázných fotbalistek ovšem jednoho dne narazí na předsudky „řádných“ spoluobčanů. Španělský dokumentární snímek, v němž se mísí humorné momenty s neveselými vpády drsné reality, originálním způsobem přibližuje jeden z nejzávažnějších problémů malé středoamerické země. Fotbal je zde ideální metaforou pro zachycení kolektivního ducha, bojovného nasazení a snahy dosáhnout konkrétního výsledku.
