Příběh balancující na hranici hororu a psychologického dramatu. Městečko v jižním Německu, 70. léta 20. století. Jednadvacetiletá Michaela vyrůstala v hluboce věřící rodině, nakonec však opouští citově chladné rodiče a odchází na univerzitu. Daleko od domova poprvé poznává chuť svobody: navazuje přátelství s Hannou a zamiluje se do spolužáka Stefana. Rodinná výchova ji však stále příliš svazuje. Nakonec se zhroutí. Jsou však přízračně děsivé tváře a hlasy, které ji pronásledují, pouhým následkem epileptického záchvatu? Dívka se vrací domů a její zděšená rodina se obrací na kněze, který usoudí, že je posedlá ďáblem… Tragédie katolické dívky, která v roce 1976 zemřela na následky exorcismu, inspirovala filmaře v poslední době hned dvakrát: vedle Schmidtova snímku se v kinech objevil i horor Scotta Derricksona V moci ďábla (2005).
Film nakrútený podľa skutočného príbehu zo 70-tych rokov 20. storočia rozpráva o mladej žene, ktorá sa napriek chorobe a predsudkom okolia túži osamostatniť, študovať a získať vytúženú slobodu. Prísna katolícka výchova chladnej matky a citlivého, no slabého otca Michaele kvôli ťažkej forme epilepsie nikdy nedovolila osamostatniť sa a opustiť malý svet, v ktorom ju rodina chránila i väznila. Teraz však má 21 rokov a bola prijatá na univerzitu. Napriek nevôli rodičov sa Michaele podarí získať šancu na normálnu budúcnosť. Všetky problémy jej pomáha prekonať hlboká viera v Boha. Na internáte sa zoznámi s Hannou, ktorá sa stane jej najlepšou kamarátkou. Nesmelá Michaela postupne nadviaže vzťah s citlivým Stefanom. Škola, nové priateľstvo a láska jej otvoria nový svet. Odmieta si pripustiť, že by jej ho čokoľvek mohlo vziať a preto ignoruje aj stále ťažšie záchvaty. Keď však začína počuť hlasy a prepadávajú ju hrozivé vizuálne halucinácie, pokúsi sa hľadať pomoc tam, kde ju vždy našla - u Boha. Počas modlitby však na ňu zvuky a obrazy útočia ešte intenzívnejšie a keď chce do rúk vziať ruženec, páli ju ako oheň. Farár z Michaelinho mestečka pre ňu nemá veľa pochopenia a je presvedčený, že jej halucinácie sú iba zámienkou na to, aby sa robila zaujímavou. Michaela preto vyhľadá mladého farára, ktorý utvrdí jej presvedčenie, že je posadnutá diablom a má sa podrobiť exorcizmu. Hanna i Stefan sa snažia Michaelu presvedčiť, aby vyhľadala pomoc psychiatra, no ani láska a priateľstvo nedokážu prelomiť náboženské a morálne väzby, ktoré Michaelu viažu k jej rodine. Je len otázkou času, kým Michaela démonom v sebe definitívne podľahne.
Príbeh filmu sa opiera o silnú charakterovú štúdiu a strhujúce herecké stvárnenie mladej Michaely. Nesúdi príčiny Michaelinej choroby, neobhajuje moderný racionalizmus ani katolícky mysticizmus. Rovnako sa nesnaží využiť námet na rozprávanie hororového príbehu. Jeho ťažisko tkvie v originálnom vykreslení bohatého i desivého vnútorného života bytosti, ktorá uviazla medzi dvoma svetmi a ani v jednom z nich nedokáže nájsť pomoc. Mladá divadelná herečka Sandra Huller získala za svoj filmový debut množstvo ocenení, medzi inými aj Strieborného medveďa za ženský herecký výkon na MFF Berlinale a Bavarian Film Award pre najlepšiu mladú herečku. Na MFF v Berlíne získal film Cenu FIPRESCI, bolo mu udelených päť národných cien German Film Award, Cena nemeckej filmovej kritiky pre najlepší film a herečku, Cena pre najlepší film a herečku na Katalánskom filmovom festivale, plaketa v medzinárodnej súťaži na MFF Chicago a množstvo iných ocenení.
Film Ráj řízků, který se doma v Holandsku stal hitem, by se nejspíš dal nazvat multikulturní romancí z pracovního prostředí. Jeho kolektivním hrdinou je množství lidí různých národností, kteří načerno a za minimální mzdu pracují v kuchyni jedné restaurace. Nordip (Mounir Valentyn), urostlý sympaťák z Maroka, tvrdí svému přísnému otci, že je zaměstnán v knihovně, ve skutečnosti však umývá nádobí. Milostný poměr s šéfovou neteří Agnes (Bracha van Doesburghová) naruší jeho vztahy se slušnou řádkou kumpánů z kuchyně, včetně obávaného Amimouna. Režisér Martin Koolhoven tak zde znovu vzývá harmonizujícího ducha komedie Shouf Shouf Habibi!, která byla v Holandsku v roce 2004 nejpopulárnějším filmem.
Černobílá statická kamera se takřka tři hodiny zblízka dívá na skupinku mladíků a dívek. Její pohled nic nerozptyluje, neboť drtivá většina scén se odehrává v interiérech několika bytů, jejichž zdi jako by symbolizovaly izolovanost hrdinů a jejich uvězněnost v dogmatických politických tezích. Píše se rok 1968, na pařížských ulicích rostou barikády a všichni, které sledujeme, se účastní šarvátek s policií, protože jsou nespokojeni se svými životy a věří v osvobodivou sílu revoluce. Srovnávají Ježíše a Maa, přemýšlejí, jak „vnutit dělníkům revoluci proti jejich vůli“, kouří opium a učí se vyznávat volnou lásku. Nejhůř to jde Françoisovi, dvacetiletému básníkovi, jenž se právě zamiloval do sochařky Lilie, která mu dává najevo, že ani silná náklonnost jí nezabrání ve vztazích s jinými muži...
Drama složené z epizod, jež svým improvizačním stylem připomíná Andrease Dresena nebo Mikea Leigha, je zachyceno jemnými tahy štětce s chvějivým jasem. Neočekávaný úsměv na cizí tváři... Vřelý hlas v telefonu... Zachvění prstů při doteku... Drobnosti, které probouzejí touhu a neklid – a v průběhu jedné berlínské zimy zanechávají stopu na několika paralelních cestách ke štěstí. Zdánlivě otrlá a přitom křehká mladá žena se setkává s mužem, jehož něhu nechápe. Manželka a matka, která dává přednost kariéře před rodinou, bezděčně vhání svého manžela do pasivity, z níž on musí uniknout... Matka i její dospívající dcera se zamilují do téhož obtloustlého a skromného muže ve středním věku... Jsou to subtilní příběhy mužů a žen, kteří se nečekaně sbližují, humorná i dramatická setkání lidí, kteří se možná na jediný krátký okamžik dotknou štěstí...
Poviedkový film. Malé príbehy o teple ľudského dotyku v mrazivej berlínskej zime.
Hrdinami filmu sú obyčajní ľudia, ktorí každý deň prežívajú neobyčajný zázrak medziľudského kontaktu, no nie vždy si s ním vedia dať rady. Životom sklamaná a zatrpknutá Mathilda stretne láskavého muža, nedokáže však prijať jeho nehu. Ali, mladá matka a architektka so sľubnou kariérou si v každodennom zhone neuvedomila, že jej muž David trpí vlastnou bezradnosťou a manželským odcudzením. Upratovačka Johanna sa prostredníctvom inzerátu zoznámi s neveľmi atraktívnym, ale milým taxikárom Andim, ani jeden z nich však netuší, že práve doňho je zaľúbená Johannina dcéra Mandy. Počas mrazivej berlínskej zimy sa odohrá niekoľko malých príbehov o teple ľudského dotyku a porozumenia.
Orwellovská antiutopie a kafkovská vize odosobnělého, sterilního světa, v níž dvaačtyřicetiletý Andreas přijíždí jednoho rána do cizího města, aniž by věděl, jak a proč se tam dostal. Jeho příchod je však již očekáván, je pro něho nachystán domov, zaměstnání, dokonce i partnerka. S každým novým dnem vychází najevo stále více podivných skutečností o městě a jeho fungování, Andreas se dokonce přesvědčí, že z něho nelze uniknout. Po čase se setkává s Hugem, který ho zavede do sklepa svého bytu a ukáže mu tajemnou prasklinu ve zdi, z níž se ozývá překrásná hudba evokující Andreasovi vše, co ve svém životě postrádá. Možná že je tato prasklina branou do jiného, lepšího světa. Andreas a Hugo chystají plán k útěku.
Co je to za divného mladíka, krčícího se v rohu autobusu plného hlučných fanoušků směřujících na fotbalový zápas? Především to není mladík, ale převlečená dívka. V Íránu totiž ženy nesmějí na sportovní stadiony. Hrdinka sportovní tragikomedie Jafara Panahiho ovšem není jedinou íránskou dívkou, která by ráda viděla, jak dopadne kvalifikační zápas na mistrovství světa mezi Íránem a Bahrajnem. A není ani jedinou íránskou ženou, která se v mužských šatech pokouší proniknout mezi diváky a je kvůli tomu zatčena… I když jde především o vyprávění o jedné mladé ženě, a nikoli o příběh politické aktivistky, dotýká se Panahiho snímek boje za ta nejzákladnější ženská práva v náboženskými předsudky tísněné íránské společnosti. Přestože Panahi si jako hrdinky svých předchozích filmů často volil ženy, nikdy k nim nepřistupoval s takovou uvolněností a spontaneitou jako nyní. Atmosféra fotbalového stadionu ho strhla k bezmála dokumentárnímu pohledu na realitu (v němž hraje důležitou roli ruční digitální kamera i neherečky v hlavních rolích). Příběh, který by v realitě určitě neměl komediální ladění, tak získává svěží, silné vyznění. (MFF Karlovy Vary)
Mladíček François pracuje v supermarketu na maloměstě, Jeanne, žena ve středních letech, je lékařkou v montrealské nemocnici. Oba se ocitají v mezní životní situaci. On se vyrovnává s umíráním své babičky, v jejímž domě vyrostl, ona byla hospitalizována pro pokus o sebevraždu. Jeanne se vrátí domů, ale nevydrží tam a z města odjede. V místě, kde se ubytuje, potkává Françoise. On vykonává devítidenní pobožnost a modlí se za uzdravení babičky, ona víru v Boha pod tíhou tragických událostí ztratila. Lidé, kteří by se za normálních okolností nikdy nesetkali, nalézají v sobě navzájem oporu a vzniká mezi nimi křehké přátelství. Citlivé komorní drama o hledání naděje a o smíření se životem a smrtí je laděno do tlumených barevných tónů, příběh doplňuje působivá minimalistická hudba. Civilní projev herců střídají teskné pohledy na moře a přírodu.
Někdy se zdá, jako by severští režiséři měli patent na to, jak partnerské rozepře bezohledně zobrazovat jako něco, čím skutečně jsou: jako přehořké boje o život, které jsou rozdmýchávány jak zbytky vzájemného citu, tak iracionální touhou toho druhého co nejvíce zranit. Mrazivé město je syrovou kronikou jedné takové bitvy bez vítěze, odehrávající se v ledem sevřených Helsinkách. Když se Velimu-Mattimu rozpadne manželství s Hannou, odstěhuje se do bytu na předměstí. Smůla se mu však stále lepí na paty – přijde o místo taxikáře a soud mu zakáže kontakt s jeho třemi dětmi. Když pak na dveře jeho nového bytu začne den co den bušit bláznivý soused, který si stěžuje, že Veliho-Mattiho okna bez záclon hyzdí celý panelák, je zřejmé, že nahromaděné zoufalství a zášť jednoho dne způsobí něco strašného.
Julia Barkerová pracuje ve dne v noci v herně Paradise Bingo. Má dvě dcery a zoufale se snaží vydělávat, aby rodina jakž takž vyšla, potlačuje však přitom vlastní potřeby a touhy. Jako trest se jí vracejí nesnesitelné migrény. V její unavené, zmučené mysli vybuchují znepokojivé vize: voda, trámy a pak oslepující bílá okna prostorné místnosti, připomínající prázdné skladiště. Místnost je hrozivá, tajemná a lákavá zároveň. Vize nabírají na intenzitě, brzy se objeví znamení. Julia ví, že musí neznámou místnost najít. Ze zoufalství vyloupí hernu, opustí rodinu a odletí do New Yorku. Její pouť začíná...
Madeinusa je čtrnáctiletá indiánská dívka, která žije v izolované horské vesnici v Peru. Pro toto zvláštní místo je typický náboženský zápal. Od tří hodin odpoledne na Velký pátek (kdy Ježíš zemřel na kříži) až do Velikonoční neděle dělají všichni vesničané, co se jim zamane. Během dvou svatých dnů neexistuje hřích: Bůh je mrtvý a nemůže vidět, co se děje. Všechno je povolené bez jakýchkoli výčitek svědomí. Madeinusa, její sestra Chale i jejich otec Don Cayo, místní starosta, dodržují tuto tradici každý rok, a to bez jakýchkoliv pochybností. Jednoho dne se ale ve vesnici objeví mladý geolog z Limy Salvador a svým příjezdem nevědomky změní život mladé dívky. Strhující drama se odehrává v exotickém prostředí Bílých Kordiller.
