Akihiko Shiota proslul svými ranými filmy, v nichž se bez idealismu, ale zato s maximální empatií věnoval odvráceným či mnohoznačným stránkám dospívání. Ve snímku Gips stejně jako ve svém kontroverzním debutu Gekko no sasayaki (Šepot měsíčního svitu) zobrazuje vztah dvou mladých lidí založený na vyhrocené podobě dominance a podřízenosti. Tentokrát ústřední dvojici představují dvě dívky. První z nich k sobě přitahuje pozornost okolí tím, že chodí s nohou v sádře, ačkoli je zdravá. Druhá je jejím zdánlivě ideálním protipólem, neboť má potřebu o někoho pečovat, přičemž se chce dotyčnému cele podřídit. Původně nadsazená hříčka začne eskalovat do nevyzpytatelných dimenzí, když potřeby hrdinek, v nichž se zrcadlí symptomy dobové mládeže a krize mezilidských vztahů, začnou kolidovat.
Než Maurice Pialat natočil svůj první dlouhometrážní film Nahé dětství, realizoval několik krátkých dokumentárních filmů. Jedním z nich byl i pozoruhodný dokument Láska existuje, nevybíravý komentář a pronikavý pohled do života obyvatel pařížských předměstí. Filmař, který se tolik chtěl stát opravdovým malířem, byl zároveň citlivým i drsným mužem. Tento fakt vyzařuje z celého filmu Nahé dětství, fikce, která je na začátku pojata jako dokument obohacený o pátrání po předešlém životě dětí umístěných službou sociální péče do náhradních rodin v severní Francii. Fakt, že jsou role obsazovány neherci, kteří měli stejný osud, dodává filmu na autenticitě a emocionalitě. Když se mladý François chová krutě a strhává na sebe průšvihy, dochází Joignovým trpělivost a odmítají si ho ponechat. Přesto, že mu poté starý pár v důchodu "děda", "babička" Thierry a "prababička" věnují veškerou lásku, zkrocený, ale pořád temperamentní François zůstává nezměněn. Maurice Pialat nám nechává proniknout do zlomků života tohoto desetiletého chlapce, malého bratra Antoina Doinela z Nikdo mě nemá rád Françoise Truffauta a mladých rebelů z Trojky z mravů Jeana Viga, který se může každým okamžikem ocitnout na okraji společnosti.Jak píše filmový kritik Jacques Lourcelles ve svém kinematografickém slovníku vydaném Robertem Laffontem: "Celkové záběry v prodloužené délce, kde je jen málo využíván střih, drsné fotky bez zbytečného přikrášlování přesně vystihují zájem autora o téma a vyjadřují jeho přání sdílet toto téma s divákem. [...] Pialat nechce soudit ani objasňovat jeho chování, chce ho jen ukázat divákům a nechat jim volný prostor k utvoření vlastního názoru."(Luce Vigová, LFŠ 2007)
John Cusack v hlavní roli "inspirativního a poučného putování" (Cynthia Wickenkamp,Starz Entertainment) jako osamělý spisovatel science fiction a adoptivní otec malého chlapce, který tvrdí, že pochází z Marsu. S pomocí nepředvídatelné přítelkyně (Amanda Peet) a své sestry (Joan Cusack) čerstvý otec zjistí, že být rodičem znamená udělat pro své dítě vše.
V rytierskej balade zo sveta hmyzu sa chrabrý chrobáčik Modrý rytier vydáva na dlhú a nebezpečnú cestu, aby vyslobodil sestru svojej milovanej Kráľovnej motýľov a zavďačil sa tak panej svojho srdca.
Stárnoucí kriminalista obdrží zajímavý hovor a jede z nudy hlášku proklepnout s mladším kolegou. Na místě je čekají části těla různě naaranžované po vile, a na zahradě dva hroby, z nichž jeden je určen staršímu kriminalistovi a druhý jeho bývalému kolegovi, který zavinil smrt čtyř šestnáctiletých studentů při jednom únosu na škole, a určený také psycholožce, která měla s aférou co do činění. Postupně vrah vyrábí náhrobky i pro další, kteří do tehdejší hrůzné záležitosti byli zapleteni.
Režisér Imamura prostřednictvím příběhu mladého rolníka Gendžiho a jeho ženy Iné zachycuje v působivém panoramatickém obrazu období let 1866 až 1868, jež patří k nejbouřlivějším v novodobých dějinách Japonska. V té době na sebe soustředili nejvyšší moc šógunové z rodu Tokugawa. Byli to vojenští náměstci císaře, který byl sice teoreticky absolutním vládcem, ale fakticky zůstal bez vlivu. Kolem roku 1866 vrcholily boje mezi přívrženci šogunátu a jeho odpůrci z řad šlechty a vznikající buržoazie. Eidžanaika! Proč ne! Tento výkřik, s nimž davy zaplavovaly ulice, dal název celému hnutí odporu . V roce 1867 došlo k svržení posledního šóguna Tokugawy, k nedokončené buržoazní revoluci Meidži a k obnovení moci císaře. Tím se stal Macuhita. Meidži dostalo později i druhý význam: označuje údobí tohoto císaře (1868-1912), kdy probíhal vývoj Japonska od feudálního státu ke kapitalistické velmoci.
Na „Střední škole Argentina “ začíná nový školní rok. Ředitel školy svolává studenty, aby jim oznámil novinu: účastní se vzrušujícího „Souboje skupin“, soutěže, kde budou mít možnost se představit jako skutečné zpěvácké hvězdy.
Komedie pro děti, která se odehrává v současném Lotyšsku. Poté, co tatínek pětiletého Robise (Gustavs Vilsons) a sedmileté Luíze (Zane Leimane) ztratí práci, přestane splácet hypotéku a banka mu zabaví byt v Rize. Rodina se přestěhuje za prarodiči na venkov a tam malý Robis vymyslí plán. S Luíze si zahrají na Zorra mstitele, vezmou bohatým a dají chudým. Přesněji řečeno, vyloupí banku a peníze dají rodičům. Robisův plán vyjde, malým lupičům se za pomoci brýlí, kšiltovky a odpadkových košů podaří proniknout až do bankovního sejfu, ale tam si to rozmyslí - ať mají na banku sebevětší vztek, loupit nemohou, protože pak by se z nich stali zloději. Ale malý Robis si přece jen vezme několik bankovek. Když už jsou skoro venku z banky, ředitel (Karl Markovics) se strážci (Artúrs Skrastinš a Juris Žagars) je objeví na videozáznamu. A začíná honička.
Chlapecká akademie Pacific Coast se rozhodne k revolučnímu kroku - přijímat do svých řad i dívky. Mezi první zdejší žákyně patří i Zoey (Jamie Lynn Spears), která je sestrou Dustina (Paul Butcher), rovněž studenta této školy. Dozvíme se tak, jak se s příchodem na novou školu a chlapeckou většinou Zoey vyrovnává.
Brittany a Natasha, dvě čtrnáctileté dívky z amerického maloměsta, se doma koušou nudou. Když se u nich objeví celonárodní modla, zpěvák Jordan Cahill, děvčatům se náhodou dostane do rukou jeho digitální záznamník. Chtějí ho zpěvákovi vrátit osobně a přitom zjistí, že Jordan je ve skutečnosti úplně jiný, než jak ho prezentuje jeho nahrávací firma. Odhalují zpěvákovy skutečné umělecké kvality, a přitom zjišťují, že nezáleží na tom, kde člověk žije a co dělá, ale zda dokáže být pravdivý k sobě i svému okolí.
