Americký muzikant a skladatel Raymond Scott udělal v hudbě hned několik velkých objevů. Ve třicátých letech minulého století vynalezl „cartoon soundtracky“: se svou jazzovou kapelou natáčel hudbu psanou přesně na filmový střih slavných honiček Toma a Jerryho. Po válce otevřel v Americe úplně jiný příběh, jímž se definitivně zapsal do dějin moderního umění, médií a technologií: stavěl – s podporou reklamních firem – první hudební programy k počítačům a syntezátory. Nesmírně vlivný autor měl nelehký a bizarní osud. Dokument natočil jeho syn, který se tu zároveň zabývá jejich vzájemným vztahem. Mezi současnými hudebníky, kteří o Scottovi ve filmu vyprávějí, je klasik filmové hudby John Williams a jazzový klarinetista z newyorské progresivní „downtown“ scény Don Byron.
Kapelu Throbbing Gristle označil už koncem sedmdesátých let poslanec britského parlamentu za „torpéda namířená proti civilizaci“. Její šéf Genesis P-Orridge je radikální, nápaditý a myšlenkově nesmlouvavý dodnes. Film americké režisérky zároveň vypráví jeho životní příběh „polysexuálního experimentu“. Genesis a jeho manželka se rozhodli sérií operací navzájem připodobnit svá těla a ocitnout se společně v prostoru mezi pohlavími (proto má dnes Genesis mimo jiné ženská prsa). Manželka však po několikáté operaci zemřela. Režisérčin debut si zjednal ve světě filmu a současného umění velkou pozornost.
Je letní den v Athénách, lidem je horko a kvůli ekonomické krizi jsou ještě o něco podrážděnější než obvykle. Ale Charisovi (Charis Markou) je to jedno. Je mu teprve šestnáct a není škola. Chce se jen s kamarády prohánět po svažitých athénských ulicích na skateboardu, poflakovat se, shánět pití, holky a obcházet večírky. Policistovi středního věku Vasilisovi (Ieronymos Kaletsanos) však krize lhostejná není, neboť se kvůli ní vzdal podnikání, do něhož se chtěl pustit s kamarádem. Je nervózní a rozčarovaný a mezi nočními službami, kterých je příliš mnoho za sebou, se mu ve dne nedaří zamhouřit oka. Charis a Vasilis na sebe nakonec narazí a setkání to nebude příjemné. Snímek Zmařené mládí, natočený dokumentárním stylem s nepatrným rozpočtem, byl inspirován prosincovými bouřemi roku 2008 a zachycuje město na pokraji nervového zhroucení v době společenské krize.
Jiorgos (Jiannis Kokiasmenos) je po čtrnácti letech, které strávil ve vězení za vraždu synovce, propuštěn na svobodu. Vydává se do Athén s nadějí, že tam najde syna, o němž už léta neslyšel. První noc na svobodě stráví v levném hotelu v centru města. Seznámí se tam se Strellou (Mina Orfanová), mladým transsexuálním prostitutem. Jiorgos a Strella spolu stráví noc a brzy se do sebe zamilují. Se Strellou po boku nabývá Jiorgos jistoty, že dokáže napravit vztahy se synem a začít nový život. Po nějaké době ho však dostihne jeho minulost. Strella je postmoderní řecká tragédie odehrávající se za žhavých athénských nocí, milostný příběh zasazený mimo veškeré konvence. Zpochybňuje myšlenkovou i citovou předpojatost a zdůrazňuje, že lidé jsou různí a je třeba přijmout je i s jejich odlišnostmi.
Iasonas (Jiorgos Kakanakis) se na večeři s přáteli, kterou pořádá u sebe doma, seznámí s Penelope (Serafita Grigoriadová). Tím vše začne. Tím bude vše stále začínat. Chodí spolu, poznávají se, až se nakonec Penelope k Iasonasovi nastěhuje. Dokáže s ní sdílet vše, dokonce i dětskou hru, při které se snaží ovládat sny. Pak se ale Iasonas jednoho rána vzbudí a zjistí, že Penelope zmizela. Neví, kam ani proč odešla, nevzpomíná si, co se stalo. Můžou za to jeho chronické bolesti hlavy nebo tajemství z minulosti, jež ho stále víc vzdaluje skutečnosti? Iasonas musí najít způsob, jak dostat paměť i vlastní život opět pod kontrolu. Něco mu v tom však stále brání. Je to dětská hra, k níž se vrátil, či psychická porucha? Nebo je to nevysvětlitelný přírodní jev, časový vír, jenž ho stahuje hloub a hloub? Psychologický thriller bez vykoupení, vyprávěný jasným vizuálním jazykem.
Domovina je výbušné podobenství rozpadajícího se Řecka nahlížené prizmatem jedné rodiny. Tzoumerkas sleduje tři pokolení během politických bouří: v 50. letech, v 70. letech po pádu diktatury a nakonec současnou generaci. Přinejmenším dysfunkční rodina je rozvrácena kvůli adopci, k níž došlo před dvaceti lety. Vzájemné vztahy mezi příbuznými jsou plné zášti, tajností a lží. Sterjios (Thanos Samaras) překypuje nenávistí. Jeho matka Tzina (Ioanna Tsirigouliová), již členové rodiny považují za nesvéprávnou, dala druhého syna (Christos Passalis) k adopci bratrovi Nikitasovi (Ieronymos Kaletsanos). Rodina se navíc musí postarat o pravděpodobně nevyléčitelně nemocného dědečka (Nikos Flessas), a propuknou hádky o to, kdo se ho ujme. O mnoho let později jsou bratři dospělí a hrozí, že napětí v rodině exploduje. Řecko se tou dobou zároveň nalézá v hluboké finanční a sociální krizi.
Legendární producent a režisér v dubnu oslavil pětaosmdesátiny a loni se dočkal v rámci cen americké Akademie i ocenění za celoživotní dílo. Fascinující kariéru „krále béček“, který od počátku 50. let do současnosti vyrobil téměř čtyři sta filmů a režíroval jich víc než padesát, přibližuje dokumentární debut Alex Stapletonové. Kariéru Rogera Cormana, jenž produkoval a natáčel nízkorozpočtový „brak“, ale svůj osobitý rukopis uplatnil i v sérii poeovských adaptací, přibližují ukázky z jeho filmů i dobové materiály. Dílo mentora generace tzv. nového Hollywoodu s úctou a zaujetím komentují takové osobnosti, jako jsou režiséři Martin Scorsese a Quentin Tarantino nebo herci Jack Nicholson a Peter Fonda. Ve snímku, který zaujal i na festivalu Sundance a na MFF v Cannes, má však co říct i nestárnoucí Roger Corman.
Jan Wiener (1920–2010) utekl za druhé světové války před nacisty přes Jugoslávii a Itálii do Velké Británie, kde bojoval jako pilot R.A.F. V rodné zemi se proto dostal do komunistického lágru. Později znovu emigroval a žil v Lenoxu v Massachusetts. Jeho blízkým přítelem se stal scenárista, spisovatel a novinář Arnošt Lustig (1926–2011), jenž mimo jiné prožil část mládí v koncentračním táboře. Oba jsou protagonisty nové cesty po někdejší Wienerově „trase“. Zestárlý emigrant navštěvuje místa, kde zažil různé dramatické i tragické události, a potkává lidi, kteří mu kdysi pomohli. Vedle samotného Wienera je však vypravěčem jeho příběhu spisovatel Arnošt Lustig, jenž vnímá přítelovu minulost po svém – jako řadu příběhů odyseovského ražení. Ne vždy se protagonisté shodují v tom, co se odehrávalo a jaký to mělo smysl. Proti účastníkovi dávných událostí stojí člověk protichůdné povahy, vypravěč a zaujatý interpret, jenž je o své pravdě přesvědčen tak mocně, že to někdy ohrožuje i jejich přátelství.
Otevřená výpověď o ženské soupeřivosti a erotických touhách dospívajících dívek, které jsou tak zřídkakdy zobrazovány na plátně, ještě méně pak s takovou upřímností a citlivostí jako zde. Příběh je zasazen do prostředí ospalého západonorského maloměsta, jehož mají všichni zúčastnění zjevně plné zuby – pokaždé, když Alma a její kamarádka Sara při cestě školním autobusem míjejí ceduli nesoucí název jejich obce, počastují ji rituálním vztyčením prostředníčku. Film pracuje s celou řadou obvyklých motivů teenagerských snímků, jako je věrnost v přátelství, krutost dospívání a muka, která mladým působí jejich rodiče, ústředním motivem je zde však Almina kypící smyslnost. V režii Jannicke Systadové Jacobsenové se obrazy Alminy fantazie, v nichž figuruje prakticky kdokoli, kdo se objeví v její blízkosti, prolínají se scénami jejích neohrabaných pokusů o milostné sblížení a také s výjevy z každodenního života v tomto městečku s podivným jménem Skoddeheimen.
Hned druhý celovečerní film Claudia Cupelliniho znamená v jeho tvorbě výrazný umělecký posun. V tomto neobyčejně hlubokém psychologickém thrilleru totiž prokazuje vypravěčskou a stylistickou vyzrálost, za niž si bezpochyby zasluhuje místo na pomyslném seznamu nejpozoruhodnějších italských režisérů současnosti. V hlavní roli září vynikající Toni Servillo coby Rosario, všemi hledaný zločinec, skrývající se před svou minulostí v tichých lesích poblíž Wiesbadenu. Společně se svou německou manželkou Renate tu provozuje hotel s restaurací, kde se jednoho dne znenadání a jakoby odnikud objeví dva italští mladíci... Spolupráce s Gergelyem Pohárnokem se ukázala jako velice šťastná volba, neboť tento vynikající maďarský kameraman (Škyt, Taxidermia) svými chladně elegantními a místy mrazivými obrazy mistrně dokresluje téma blízkosti a vzdálenosti mezi lidmi.
