Toto ambiciózní experimentální drama inovativním a strhujícím způsobem využívá syrovou energii internetu a sociálních médií, když do křehkého příběhu pařížské lásky organicky začleňuje autentické záběry z YouTube, dokumentující kruté potlačování povolebních demonstrací v Íránu v roce 2009... On: nezakořeněný mladík, zaměstnanec pařížského hotelu. Ona: vysokoškolačka z Teheránu, již úzkostliví rodiče v obavách před možným zapletením do bouřlivých událostí v zemi poslali do dalekého „města světel“. Když se Gecko a Anahita poznají, ihned to mezi nimi zajiskří. Jenže Anahitě stále cosi brání, aby se vztahu plně oddala: znepokojují ji zprávy o překotně se vyvíjející situaci v rodné zemi, jež s obsesí sleduje přes počítač a smartphone. Režisér a spoluautor scénáře David Dusa brilantním způsobem využil potenciál internetu coby narativního, strukturálního a emocionálního prostředku k výstavbě svého filmu.
V centru tohoto jímavého příběhu mládí předčasně konfrontovaného se smrtelností stojí teenager Tom a jeho vzpoura proti údělu sdílenému se starším bratrem Lucasem – oba trpí nevyléčitelnou dědičnou chorobou zvanou cystická fibróza. Zatímco Lucas snáší svůj o stupeň horší zdravotní stav trpělivě („Mohlo by být hůř. Mohli bychom být nemocní v Americe. Nebo homosexuálové v Íránu.“), sedmnáctiletý Tom se v intervalech mezi nemocničními pobyty poflakuje se svými nanicovatými kumpány. Ve společných zlodějíčkovských aktivitách a jiných výtržnostech hledá únik ze skutečnosti, kde ho s největší pravděpodobností nečeká nic jiného než brzký konec. Během jednoho období, kdy je opět upoután na nemocniční lůžko, se seznámí s mladým Xavierem. Navzdory stejné diagnóze dosáhl tenhle asi třicetiletý muž něčeho, co se Tomovým očím jeví jako vysněná dospělost, jíž se on sám nejspíš nikdy nedožije: má úžasnou práci (podmořský fotograf), úžasné auto a sexy přítelkyni.
Hořkosladká romantická komedie režiséra Alexandru Mafteiho působí ve srovnání se syrovým naturalismem nejznámějších děl soudobé rumunské kinematografie jako příjemné osvěžení a zároveň dokazuje, že i filmy poněkud komerčnějšího ražení mohou obsahovat jasnozřivé průniky do mezilidských vztahů. Protagonisty brilantně vystavěného a neobyčejně duchaplného příběhu jsou manželé Gabriel a Gabriela, on hudebník, ona majitelka čistírny oděvů. Během dvacetiletého soužití se z jejich vztahu dávno vytratilo veškeré jiskření, a oběma tak chybí už jen krůček k tomu, aby podlehli mámivému kouzlu internetového chatování. Humornost snímku spočívá mimo jiné v kontrastu mezi jejich usedlým, nevzrušivým způsobem života, ve kterém už nic nezmůžou ani Gabrieliny rozkošné dolíčky ve tvářích, a stavem jakéhosi nepřetržitého erotického vzrušení, v němž se nacházejí všechny okolní postavy. Podivně neurčité a smíšené pocity lásky a frustrace hrdinů nacházejí díky Mafteiho režii dokonalý vizuální odraz v nápaditých a velice působivých obrazových kompozicích.
Hlavním hrdinou křehkého příběhu celovečerního debutu islandského režiséra Rúnara Rúnarssona je sedmašedesátiletý Hannes, který právě nastoupil do důchodu. Uzavřený, nepříliš hovorný muž není zvyklý dávat najevo své city, nemá prakticky žádné přátele, svým dávno dospělým dětem se odcizil a jeho vztah s manželkou už také po letech ochladl. Tragická událost donutí Hannese přehodnotit dosavadní život a najít v sobě dlouho spící city. Citlivě napsaný scénář, suverénní režie talentovaného mladého režiséra a maximálně přesvědčivý výkon Theódóra Júlíussona v hlavní roli činí z Vulkánu jeden z nejvýraznějších filmových objevů letošního roku. Autor sám komentuje svůj přístup slovy: „Zajímají mě lidé, kteří ve svých životech došli na křižovatku. Otázky, s nimiž jsou konfrontováni, a zároveň možnosti, jež se před nimi otevírají.“
Isadora prožívá poklidné stáří se svým druhem Enriquem a dvěma spokojenými obtloustlými kočkami. Navzdory osmdesátce a stále zmatenější mysli si, obklopena knihami a starožitnostmi, dokázala udržet nezávislou existenci. Když ale jednoho dne přestane v domě fungovat výtah a do osmého patra za Isadorou dorazí její dcera Rosario s lesbickou partnerkou Hugem a další verzí podnikatelského záměru, bezpečný stereotyp se rázem rozplyne. Do pohybu se dávají staré bolesti a výčitky a napětí mezi dcerou a matkou vyvrcholí nečekaným dobrodružstvím. Protagonisté komorního snímku spolupracují s oběma režiséry již od jejich debutu. Catalina Saveedrová, představitelka Huga, ztělesnila v jejich předchozím filmu Služebná hlavní roli, již New York Times zařadil do pětice nejlepších hereckých filmových výkonů roku. Tentokrát tvůrci napsali scénář na tělo chilské herecké legendě, devadesátileté Bélgice Castrové (Isadora), která s hercem a dramatikem Alejandrem Sievekingem (Enrique) - hrál ve snímcích Costy-Gavrase - už čtyřicet let tvoří sehranou manželskou dvojici.
Snímek Modrý pták je volně inspirován stejnojmennou divadelní hrou Maurice Maeterlincka. Také zde jsou hlavními hrdiny dvě malé děti, režisér filmu nicméně zasadil příběh do Afriky, konkrétně do Toga. Bafiokadié a jeho sestra Téné jednoho rána opouštějí svou vesničku ve snaze nalézt svého ztraceného modrého ptáka dříve, než skončí den. Na cestě však nacházejí mnohem více – setkají se tu se zemřelými prarodiči, musí bojovat proti duchovi lesa a dostanou několik neocenitelných rad od „šéfa rozkoše“. Během putování za dospělostí tak ztrácejí svého ptáka, ale získávají poznání. Neméně originální je zpracování tohoto vysoce stylizovaného snímku. Jeho magie a přitažlivost vycházejí z kombinace vizuální složky (snímek je uváděn ve formátu supercinemascope a zahalen do modré barvy) a hravého, bezprostředního, ale zároveň amatérského herectví obou dětí i ostatních hrdinů filmu. Van den Berghe ke snímku poznamenává: „Jeden den je jeden život.“
Zdravotní sestra Marian, asketická čtyřicátnice introvertního založení, se s oddaností věnuje své práci, jež jí umožňuje být mnohdy poslední osobou, kterou těžce nemocní a umírající mohou spatřit. Občas na sebe dokonce vezme roli spasitelky a ukrátí pacientovi utrpení. Tyto okamžiky, kdy může být doslova na dotek smrti, představují pro Marian neodolatelná setkání s absolutní intimitou. Mimo „bezpečí“ nemocnice žije Marian spíše uzavřený, samotářský život a své city násilně potlačuje. Ovšem pouze do okamžiku, kdy během náhodně sdíleného voyeurského aktu pocítí silnou přitažlivost k neznámému muži. Netrpělivě očekávaný druhý snímek mladé režisérky, který se na nedávném festivalu v Cannes dočkal extrémních reakcí, nabízí radikální filmový esej na téma samoty a zároveň vizuálně vytříbený, v ocelově modrých kompozicích „vykreslený“ portrét emocionálně narušené ženy (vynikající Bien de Moorová), která se v klíčovém momentu svého dosavadního života podvolí nebezpečné touze.
Dvojice mladých ruských filmařů, Pavel Kostomarov a Alexander Rastorgujev, se pustila do netradičního experimentálního projektu. V desátém největším městě Ruska, v Rostově na Donu, uspořádali rozsáhlý konkurz na protagonisty a zároveň spoluautory dokumentárního filmu. Na základě více než půl roku trvajícího castingu vybrali režiséři padesát lidí, kteří zaznamenávali na kameru své životy. Příběhy tří z nich, jejichž osudy se vzájemně proplétají, nakonec posloužily za základ tohoto svérázného dokumentu, který je neotřelou a místy značně syrovou zprávou o životě současné ruské mladé generace a zejména o jejích milostných vztazích. Mladí hrdinové často tápou a snaží se najít své místo v životě; divák s nimi prožívá jak běžné každodenní situace, tak zlomové životní momenty. Před kamerou si počínají přirozeně a velmi otevřeně, což ještě zesiluje autenticitu výsledného tvaru.
Jeden z dvacítky soutěžních snímků nedávno skončeného canneského festivalu přibližuje posledních pět měsíců nedobrovolného soužití desetiletého Wolfganga a pětatřicetiletého Michaela. Podle vlastních slov získal renomovaný castingový režisér Markus Schleinzer potřebnou sebedůvěru k natočení režijního debutu po skončení práce na Bílé stuze Michaela Hanekeho. Právě obsazení desetiletého chlapce a jeho herecká průprava představují jeden z důležitých elementů mimořádně znepokojivého filmu, popisujícího bez emocí a sentimentu každodenní život mladého muže, který předstírá rodinnou a zároveň partnerskou idylu s chlapcem proti jeho vůli. Schleinzer zaměřil svou pozornost především na titulní postavu, spořádaného zaměstnance pojišťovací společnosti, který ve snaze zastřít páchaný zločin pečlivě dodržuje znaky normálního života. Převážně statické záběry chladné, nezúčastněné kamery nesdělují víc, než je nutné k pochopení toho, co se děje. Zdrženlivost, jež přispívá k věrohodnosti a o to větší působivosti filmu, vládne též vynikajícím hereckým výkonům centrální dvojice.
Temně komické road movie vede severním Irskem k vykoupení, jež má podobu beránka s velmi nekřesťanskými vnitřnostmi. Vyzvednout ho jedou dva outsideři – Liz, jejíž přítel Joe beznadějně propadl drogám, a Joeův otec Eddie, obtloustlý padesátník v depresi. Jejich spojenectví je čistě účelové. Liz jede navštívit svého synka, který vyrůstá v náhradní rodině, a Eddie, jenž chce za každou cenu zachránit Joeovi krk, ji uprosí, aby mu dělala řidičku. Tihle neobvyklí spojenci prožívají na cestě řadu výstředních, komických i tragických situací. Ty vrcholí Eddieho smutnými pokusy předstírat, že je drogový dealer. Eddieho touha vykoupit své rodičovské selhání se pojí s Lizinou bolestnou minulostí a pocitem viny, a povyšuje tak jejich putování v nenápadný proces uzdravování, který ale nekončí sentimentálním happy endem... Lakonický snímek, kombinující křesťanskou symboliku s hořkou ironií a všudypřítomným smutkem, je celovečerní debut Johna McIlduffa.
