Jak zachytit erotično? Jak je definovat? Ve svém dlouho očekávaném snímku se dánský dokumentarista a básník Jørgen Leth vydává cestou vzpomínek na svá erotická dobrodružství, na své lásky trvalejší i prchavé, na pohledy plné vášně, na krásu ženských těl i charakterů. Stárnoucí evropský umělec cestuje po nejrůznějších zemích světa, hledá ženy, které mu připomenou jiné ženy, hledá své vlastní vnitřní já, ptá se po zdroji smyslové přitažlivosti. Jeho darem je schopnost plně prožívat a zároveň zvenčí pozorovat i ty nejjemnější erotické situace. Se stářím přichází odstup, a tak se Leth snaží reflektovat své erotické touhy a představy. Jørgen Leth natočil snad svůj nejosobnější a nejprovokativnější film, na němž pracoval více než deset let. Tento experimentální dokument je oslavnou poetickou výpovědí o kráse a přitažlivosti žen, je filmovou sebereflexí i filmovou básní.
Devatenáctiletý Roman Kogler žije v nápravném zařízení pro mladistvé, má za sebou již půlku trestu a před sebou naději, že bude propuštěn na podmínku. Šance se však zdají mizivé, je samotář, nemá rodinu a vypadá to, že není schopen začlenit se do společnosti. Jednoho dne překvapí jak svého vychovatele, tak možná i sám sebe: získá zaměstnání ve vídeňské městské márnici. Setkání se smrtí a smutkem, které jsou přirozenou a stejně samozřejmou součástí života jako láska či zrození, mu pomůže dospět a vyrovnat se s minulostí zatíženou vinou. Režisér téma nezneužívá, diváka citově nevydírá, a navíc měl šťastnou ruku při výběru hlavního představitele, který svým autentickým herectvím snímek podpořil. Celovečerní režijní a scenáristický debut herce Karla Markovicse je úspornou a vizuálně podmanivou sondou do lidské psychiky.
Seong-jun natočil čtyři filmy, ale nyní vyučuje na malém gymnáziu mimo Soul, kam přijíždí navštívit blízkého přítele. Když se mu nedovolá, začne bezcílně bloumat po městě, navštíví bývalou přítelkyni, setká se s kamarádem, filmovým kritikem Young-hem, či náhodně potká partu mladíků a rozhodne se s nimi vypít skleničku. Večer skončí v baru jménem Novel, kde spolu s Young-hem, profesorkou Bo-ram, vyučující film, a majitelkou baru Ye-jeon vedou hovory o životě a práci. Jeden z nejznámějších a nejoriginálnějších korejských režisérů současnosti Hong Sang-soo s lehkostí, nadhledem a nemalou dávkou humoru komentuje nejenom filmové prostředí, které bytostně zná, ale i lidskou snahu dávat význam i zcela nahodilým životním událostem. Bezprostřednost hereckých představitelů a časová neukotvenost filmu (některé scény i dialogy se cyklicky opakují) ze snímku činí zajímavý pandán k americkému snímku Richarda Linklatera Před úsvitem (Before Sunset).
FilmBULVÁR vychází z výpovědi Joyce McKinneyové, někdejší královny krásy s IQ 168, jež v roce 1977 unesla objekt své obsedantní lásky, mormonského misionáře. Byla zatčena a bulvární tisk ji vzápětí prezentoval jako perverzní nymfomanku. Dokument pečlivě zkoumá hysterický svět tabloidů, které zásadním způsobem vstupují do života svých obětí.
Tentoraz sa George Khan, vo voľnom pokračovaní známeho East Is East, rozhodne dať životnú lekciu najmladšiemu zo synov, Sajidovi. Zoberie ho na štyri týždne do svojho rodného Pakistanu, aby tam spoznal "skutočné" korene. Avšak z týždňov sa stanú mesiace a George sa tiež bude musieť vedieť správne rozhodnúť, s ktorou zo svojich dvoch žien chce stráviť zvyšok života.
Alike je šestnáctiletá afro-americká lesba, která žije v Brooklynu. Ve škole je známá jako Lee, výjmečná studentka, která se zajímá o poezii. Její nejlepší kamarádka Laura je také lesba, ve škole všichni znají sexuální orientaci dívek, ale doma je to tabu. Alikeina matka je zásadová, nábožensky založená a její otec citově oploštěný detektiv. Problém pro Alike nastává ve chvíli, kdy se seznámí s dcerou matčina kolegy, do které se zamiluje.
Od chvíle, kdy šel do penze, funguje Gianni ve své domácnosti tak trochu jako děvče pro všechno: žena ho posílá nakupovat a kontroluje, kolik utratil, dcera a její přítel vyžadují nejrůznější služby, nikoho nezajímá jeho názor na cokoli. Stará a silně egocentrická matka tráví dny hraním pokeru s přítelkyněmi ve své vile z lepších časů a rozhazuje synovy peníze za pečovatelku a za šampaňské. Gianni všechno trpně snáší, chodí na procházky se psem a rezignovaně přijímá stárnutí. Až mu jednoho dne stejně staří kamarádi prozradí, že život důchodce může mít netušené půvaby. Ukáže se, že oba mají mladé milenky a že erotický život není ani v tomto věku nedostupný. Gianni trochu naivně poslouchá rady a přijímá pomoc přátel, ale i přes jejich dobré známosti v kruzích přístupných žen se mu nedaří být stejně úspěšný jako oni. Nicméně není všem dnům konec…
Čtyřicátníci Simone a Frank se zrovna zabydleli, když tu přichází nejhorší možná zpráva: Frank trpí rakovinou a jeho vyhlídky jsou tragické. Událost změní nejen praktický chod rodiny, ale i vztah jejích členů a pohled na to, co je umírání. Režisér si zde počíná jako dobrý lékař, jenž citlivě i otevřeně provádí svého pacienta procesem léčby a průběhem nemoci, kterou vystihuje v bystrých a přesných detailech. Dresenovi se tu, podobně jako v jeho jiných filmech, daří vyvážit civilnost pohledu s dramatičností. Stejně tak dokáže do nijak veselých situací nenásilně vnášet optimistického ducha, který snímek nakonec ovládne, aniž by došlo k bagatelizaci přítomné tragédie. Díky režisérovu mimořádnému nadání pro vystižení nejobyčejnějších situací sledujeme hrdiny na pouti, po níž ani v nejmenším netoužili. Dialogy vznikly na základě improvizace, které předcházel obsáhlý výzkum mezi zastánci hospiců i lidmi, jimž někdo umřel na těžkou chorobu.
Patří mezi nejkrutější válečníky, kteří kdy kráčeli po zemi. A jsou to ženy. Podle Řeků mohl Amazonku porazit jen ten nejlepší a nejodvážnější z nich. Amazonky jsou vyobrazovány všemi různými způsoby od krvelačných zabijáků až po nymfomanky. Skutečnost je však daleko prostší. Amazonky jsou ženy, které bojují proti útlaku za použití násilí. Donedávna mnoho vědců věřilo, že jsou jen mýtus. Ale tým archeologů objevil v Kazachstánu důkazy, potvrzující, že válečnice skutečně existovaly.
Téměř osmdesátiletá Britt Georgssonová zasvětila celý svůj život kravám. Stará se o ně od čtyř let a i přes zdravotní komplikace se nehodlá náročné práce se svými dvanácti miláčky na chátrající rodinné farmě vzdát. O kravách se jí často zdá a kydat hnůj chodí i se zablokovanými zády a zcela shrbená. Její o rok mladší sestra Ingrid, žijící v nedaleké vesnici, má ke kravám vztah úplně opačný, přesto pomoc s bučícím rodinným dědictvím většinou neodmítne. Uznávaný švédský fotograf a dokumentarista Peter Gerdehag sleduje ve svém časosběrném snímku obě sestry nejen při častých neshodách, ale také ve chvílích vzájemného souznění, kdy nad drobnými nesváry vítězí síla sourozeneckého pouta. Dojemný portrét dvojice sveřepých švédských babiček s nezlomnou vůlí umocňuje jemná zvuková kulisa, a především výtečné obrazové zpracování.
