V jednom jediném záběru se odehraje dramatický příběh několikačlenné kolumbijské rodiny. Film je inspirovaný skutečnými událostmi v Kolumbii, kdy se mnoho žen a jejich rodin stalo oběťmi zrůdných teroristických zločinů. Aby se teroristé domohli vysokého výkupného, připevňovali matkám na krk časované bomby. Odtud název filmu PVC-1 (PVC - polyvinylchlorid - je jedna z látek, ze kterých byly bomby vyrobeny). Režisér o svém filmu říká: „…zajímá mě jen život, který je časově omezený. Když nám někdo připevní bombu na krk, je jasné, že zemřeme. Náš život řídí čas, který se nedá změnit. Tento film respektuje toto pravidlo a ukazuje lidské utrpení, které je dané časovaným spínačem bomby. Čas, který je nepřemožitelný.“[Zdroj: Febiofest 2008]
Dva newyorští studenti Keith a Nathan se náhodně potkají v kavárně. Keith je rezervovaný a nezávislý mladík, který se před časem přestěhoval z Los Angeles, a Nathan je rodilý Brooklyňan, který se snaží vytvářet dojem drsňáka a chytráka. Oba se hned při první schůzce pohádají nad tím, co pro ně znamená hip-hop. Pro Keitha to je pouze další druh popu, ale pro Nathana tato hudba reflektuje současný život a společnost. Oba dva se nakonec vydají na výlet do přírody, kde se náležitě zkouří, vykoupou se nazí v řece a začínají zjišťovat, že mezi nimi roste něco víc než přátelství. Film velmi citlivě ukazuje sílu přátelství a první lásky. Režisér Kirk Shannon-Butts je považován za mladého gay Spika Leeho.[Zdroj: Febiofest 2008]
Otto je typický zombie – páchne, toulá se ulicemi a nikdy nespí. Ale současně je i přitažlivý a citlivý a má krizi identity. Potká ctižádostivou režisérku a revolucionářku Medeu Yarnovou, která je přesvědčená, že Otto je skvělým ztělesněním účinků kapitalistické společnosti na jednotlivce. Začne o něm tedy natáčet film. Ve stejnou dobu také natáčí film o gay zombie revoluci proti konzumní společnosti, kdy zombie začnou demonstrovat za svá práva. Poté, co se Otto nastěhuje do bytu herce Fritze Fritze, začne si vzpomínat na svůj předzombiovský život s přítelem. Kontroverzní kanadský režisér LaBruce natočil chytrý, moderní a politický příběh, kdy si pohrává s žánrovými konvencemi, kombinuje různá média a využívá filmu ve filmu.[Febiofest 2008]
Midget je surfař, puberťák, pařič a gay. Jelikož začaly prázdniny, nemá nic jiného na práci než surfovat s přáteli a chodit na večírky. Přestože by se mohlo zdát, že to je ideální bezstarostný život, Midget se začíná nudit, protože město se mu zdá být příliš malé. Když se po čtyřech letech cestování v Evropě vrátí Cass, bratr Midgetova nejlepšího kamaráda, Midget je jím nesmírně fascinován, především jeho sebevědomím, surfařskými kvalitami a otevřeností vůči své homosexualitě. Midget a Cass začnou vášnivý vztah, ale jelikož žijí v místě, kde všichni znají všechny, zanedlouho začnou narážet na limity svého utajeného partnerství. Surfařská komunita je příliš machistická na to, aby mezi sebe přijala dvojici gayů.[Zdroj: Febiofest 2008]
Finn pracuje jako výzkumnice v nemocnici a nikdy netajila, že je lesba. Žila šťastně se svou dlouholetou partnerkou, měla úspěšnou kariéru a dceru jménem Zelly. Jednoho dne však její partnerka zemřela a pro Finn se změnil celý svět. Nebyla schopná se vypořádat se svým smutkem, velmi si odcizila svou pubertální dceru, odešla z práce a začala se živit prováděním potratů na malé klinice. Neuvědomila si, jak může být její nová práce nebezpečná, až se jí někdo pokusil zastřelit. Vyšetřování se ujala policistka Diana, která začala Finn i její dceru chránit i mimo pracovní dobu. Naše dcera je velmi realistický a citlivý film spojující aktuální témata současného lesbického života – výchovu dětí, lesbické vdovství, umělou inseminaci.[Zdroj: Febiofest 2008]
Film o láske medzi nevidomými ľuďmi. Lásky sú jemné, lásky sú smiešne, lásky sú aj slepé... Nájsť si pravé miesto a šťastie vo svete je neraz ťažké pre ľudí vidiacich. O čo citlivejšia je táto cesta pre nevidomých. Ich pohľad je v mnohých veciach základný a čistý. A často veľmi vtipný. Ich pohľad odkrýva „nevidené dimenzie“ toho, čo vlastne šťastie znamená.Režisérova explikácia:Film zobrazuje štyroch nevidomých protagonistov, prostredníctvom ktorých spoznávame ich vlastné príbehy lásky.Nevidomý učiteľ hudby Peter je človek plný svojráznej fantázie. Rád počúva dobrodružné rozhlasové hry, ktoré ho vťahujú do svojho rozprávkového sveta. Peter so svojou ženou žijú milý vzťah medzi stenami malého bytu. Práve tam sa odohrá ich malý, veľký príbeh.Nevidomý Róm Miro sa zaľúbi do takmer nevidiaceho bieleho dievčaťa. V jeho príbehu spoznávame jeho neľahký boj za svoju veľkú lásku.Nevidomá Elena túži mať dieťa. Príbeh predstavuje ponor do cítenia budúcej nevidomej matky. Prežívame s ňou radosť i strach a hlavne veľkú túžbu a silu mať dieťa a vychovať ho. Čakanie na dieťa prináša jemné situácie naplnené radosťou aj otázkami.Nevidomá tínedžerka Zuzka sa pokúša nájsť svoju prvú lásku. Spoznáva ju cez internet. Skrýva však svoje tajomstvo, že nevidí. Téma života nevidomých ma zaujala predovšetkým z dôvodu nahliadnutia do tajomstva ich života. Narodenie človeka do „tmy“ vyvoláva vo mne mnohé otázky existencie týchto ľudí. Tá najhlavnejšia otázka je, kde pramení v ich živote šťastie. Ich svet je ochudobnený o videnie, ale možno je duchovnejší... možno práve oni nachádzajú tú pravú podstatu šťastia. Nájsť si pravé miesto a šťastie vo svete je neraz ťažké pre nás vidiacich, o čo citlivejšia je táto cesta pre ľudí nevidomých. Ich život je v mnohých veciach základný a čistý. A často veľmi vtipný. Ich pohľad odkrýva „nevidené dimenzie“ toho, čo vlastne šťastie znamená.
Přesně v duchu „Waynova světa“ se Carly a její nejlepší kamarádka Samantha „Sam“ Puckettová rozhodnou přetvořit nudný školní projekt na vlastnoručně vedenou internetovou show poté, co jejich kamarád Freddie omylem vystaví video s jejich šaškováním na internetových stránkách pro domácí videa „Splash Face“. Jejich okamžitý úspěch přesvědčí Carly, aby plně zapojila Sam (spolumoderátorku) a Freddieho (technického producenta) a společně spustili iCarly jako každotýdenní internetovou show, ve které si mohou dělat, co chtějí. [Zdroj: Nickelodeon TV]
Litva, 1942. Posledních několik tisíc Židů přežívá v sedmi blocích vilniuského ghetta, dokonale izolovaných od okolního dění druhé světové války. V tomto malém světě šéfuje sadistický mladíček Kittel, nacista jenž rozhoduje o životě a smrti člověka prostým pohybem palce. Kromě toho má však v oblibě umění, a tak když v jedné z Židovek objeví bývalou operní hvězdu, neváhá nechat uvnitř ghetta obnovit divadelní soubor. O představení je obrovský zájem, ale atmosféra je kvůli přítomnosti Němců příliš napjatá. Někteří Židé z dění v táboře dokonce profitují. Když však Německo začne na východní frontě prohrávat, osud ghetta je zpečetěn...
Rozmrzelý doktor Juan, balancující na hranici středního věku, je donucen postavit se tváří v tvář dávné rodinné bolesti v adaptaci bestsellerového románu Almudeny Grandesové, kterou se rozhodl natočit vážený španělský režisér Gerardo Herrero. Lékařova bolest trvá už od dob Juanova dětství – právě tehdy se totiž zamiloval do své nejlepší kamarádky Charo a začal pomýšlet na život s ní. Ale osud zavelel jinak a uvrhl milovanou dívku do náruče Juanova staršího bratra Damiho. Nicméně kořeny nenávisti mohou být vždy hlubší a pevnější, než bychom čekali. Manželství Charo a Damiho se brzy začalo hroutit a bylo jen otázkou času, kdy Charo zaklepe u Juanových dveří. Takhle začínají skutečné tragédie. Hlavní úloha v rodinném dramatu, jež se nakonec dočkalo Zlaté viznagy na festivalu v Malaze, připadla José Luis García Pérezovi.
Jedenáctiletou Xiao Ezi, která nemůže chodit, prodají za 1 000 juanů novým „rodičům“. Luo Jiang a jeho žena Guibua ji zkoušejí využít ve svém zbrusu novém způsobu podnikání, v pouličním žebrání. Žebrání je pro tuto zvláštní rodinu plnohodnotným podnikáním, kterým si prostě vydělávají na živobytí. Holčička se zdánlivě smíří se svým osudem, nakonec se ale pokusí o útěk, ke kterému ji přesvědčí její nový přítel, jednoruký Xiao Chun, další bezmocná oběť stejného „byznysu“. Drsný a bezútěšný portrét současné, stále ještě komunistické Číny, kde lidský život neznamená skoro nic, ale kde peníze znamenají všechno.[Zdroj: Febiofest 2008]
