Pohádka ze současného Estonska líčí příběh malého Martina, jemuž k dosažení štěstí pomáhá kouzelný kocour Nitram. Martin se nedávno přestěhoval z Tallinu na venkov, kde je neustále šikanován spolužákem Kevinem a marně se snaží získat náklonnost krásné Marty. Ta totiž dává přednost Kevinovi, jehož motorka a značkové oblečení jí imponují. Martin ve své opuštěnosti nachází přítele a pomocníka právě v Nitramovi. Moderní pohádka může mnohé překvapit nejen lidskou podobou zázračného kocoura, která připomíná Batmana, ale i dynamickým střihem a rychlým střídáním poetických, groteskních a napínavých momentů. Princip pohádky – souboj dobra se zlem – zůstává přitom neporušen a magickou atmosféru navíc zvýrazňuje působivá estonská příroda.[Zdroj: Febiofest 2008]
Třicátník Mikey byl navštívit své rodiče v rodném New Yorku. Během cesty domů do Los Angeles se znenadání rozhodne, že u nich zůstane o několik dní déle. Vrací se zpět do domu na Manhattan, kde vyrostl, zpět do svého dětského pokoje. Lže své ženě i svým rodičům a zdá se, že jeho pohnutky mají hlubší psychologický základ. Třetí celovečerní film Azazela Jacobse je osobní zpovědí tvůrce, který se ocitl ve zlomovém bodě svého života. Děj filmu se odehrává v režisérově skutečném domě v New Yorku, který působí spíše jako veliký bleší trh a dokonale přispívá k tísnivé a zároveň komické atmosféře filmu. Do role Mikeyho rodičů režisér obsadil své pravé rodiče, experimentálního filmaře Kena Jacobse a malířku Flo Jacobsovou.[Febiofest 2008]
Ixe, mladý autor hiphopových textů, je obklopen přáteli, kteří bezmezně věří v jeho nezpochybnitelný talent. A pak je zde ještě stárnoucí hiphopová hvězda, jež se společně se svou pohlednou expřítelkyní pokouší rozjet novou show – jen mu chybí elitní textař, na něhož by se mohl spolehnout. Mohlo by se zdát, že jejich setkání je nevyhnutelné, ale tak jednoduché to rozhodně nebude. Ulice má totiž svoje pravidla a za všechno se tu platí. Na druhé straně stojí rigidní, stereotypy prosycený hudební průmysl, s nimiž se Ixe jen těžko vyrovnává. Nastala doba volby – je lepší závratná kariéra se zajištěnou budoucností, nebo život, který sice zavání nuzotou, ale přesto si v něm lze zachovat rovná záda a vlastní individualitu? Ve tři roky starém dramatu, vzdáleně připomínajícím slavnou 8. míli, se představí francouzská černošská hudební star Disiz La Pest
Film vznikl podle stejnojmenné knihy Françoise Emmanuela. Děj se odehrává v současné Paříži. Čtyřicetiletý Simon pracuje jako psycholog v personálním oddělení ve filiálce velké německé společnosti SC Farb. Je požádán svým nadřízeným, aby diskrétně prošetřil podezření ohledně špatného psychického stavu generálního ředitele Mathiase Jüsta. Co zpočátku vypadá pouze jako choulostivější úkol, stane se noční můrou pro všechny zúčastněné. Snímek je po formální stránce inspirován především Fritzem Langem a Jacquesem Tourneurem a jejich způsobem popisu kolektivního strachu. Výjimečný film o holocaustu a lidském strachu využívá speciální metodu natáčení, kterou francouzští režiséři označují jako „zažitý film“.[Zdroj: Febiofest]
Snímek zachycuje dětství malého Sebastiana, syna majitele restaurace v bavorské vesničce. Sebastian si až dosud myslel, že jeho matka zemřela při dopravní nehodě. Jednoho dne se ale od svého bratra dozví, že ve skutečnosti zemřela při Sebastianově porodu. Hrdina je pronásledován pocitem, že za smrt své matky nese odpovědnost. Ze strachu před tím, že bude za matčinu smrt pykat v pekle, se všemožně pokouší svou vinu odčinit. Jako adekvátní se mu zdají jen dvě možnosti: stát se rockovou hvězdou nebo najít svému otci novou manželku. Ve snímku o končícím dětství se prolínají reálné události s hrdinovými fantaziemi. Rošťácký humor malého Sebastiana se střetává s jeho dětsky naivními úvahami o smrti a posmrtném životě.
Celý příběh je vyprávěn Afroditou (Labina Mitevská, známá z filmu Samotáři), která v době, kdy ji a sestry opustila matka a otec záhy zemřel, přestala mluvit. Její dvojče Sapho je vášnivá basketbalistka. Navzdory svému jménu ale miluje muže a pokouší se jich mít tolik, co to jen jde. Avšak ani tato skutečnost jí nepřináší životní uspokojení. Nejstarší sestra, krásná Slavica, naopak nachází východisko v závislosti na drogách. Odloučit se od své minulosti ovšem přináší mnohé těžkosti nejen Slavici, ale všem sestrám. Ve vizuálně působivém snímku se mísí magický realismus s trpkým humorem a nádherné záběry tvoří protiklad k hořké životní situaci mladých žen. Film nachází krásu v nevšedních místech i aspektech každodenního života.[Zdroj: Febiofest 2008]
Subjektivní vize, dialog mezi obrazy současnosti a pamětí předků, více než sen. Obrazy a události, které přispívají k této atmosféře, by měly stejně jako v poezii každému divákovi umožnit jeho vlastní dialog s obrazem na plátně. Film se rozpíná v bezčasí, někde mezi dokumentárním a surrealistickým, v prostoru mezi politickým pamfletem a skutečným poetickým lyrismem. Většina scén se odehrává na Haiti. Tamní imprese jsou přetvořeny v neskutečný svět (nebo snad stav mezi vědomím, snem a hypnózou), který díky své historii a kulturní tradici opravdu žije. Ostrov Haiti, permanentně se nacházející v pekle noční můry, je země, kde voodoo skládá části každodennosti do jednolitého, otáčejícího se snového stromu.[Zdroj: Febiofest 2008]
Na konci občanské války stojí šestnáctiletý Ezra před mírovou komisí. Jeho sestra zůstala jako jediný svědek útoku, který Ezra vedl proti jejich vesnici. Během napadení zahynuli jejich rodiče. Oba sourozenci se ve svých vzpomínkách vracejí až do dob, kdy byl Ezra jako chlapec unesen a držen ve výcvikovém táboře. Skrze oba subjektivní pohledy film vykresluje život v jednotkách rebelů, manipulaci s vojáky a pomalé nastolování míru. Ezra se musí naučit žít beze zbraně a uvědomit si, že i on jednou vedl normální život. Tato tematika je režisérovi blízká, protože jako malý s rodinou kvůli válce opustil Nigérii. Jeho pohled na dětské vojáky není moralizující kritikou. Naopak je svědectvím o obětech na obou stranách konfliktu.[Zdroj: Febiofest 2008]
Milující otec, který kvůli osobním problémům a neschopnosti je vyřešit tak, aby neztratil pozici silného vůdce rodiny, ničí vše kolem sebe. Efektní bezprostřednosti docílil režisér tím, že dal kameru do rukou jednotlivým hercům, kteří scény zaznamenávali jako domácí video. Ve filmu není zdánlivě učiněn jediný střih, všechny scény na sebe navazují tak, jako by byly natočeny čistě chronologicky, včetně posunů v čase. Sama videokamera se oživuje prostřednictvím výpovědí jednotlivých představitelů a představuje svým způsobem jediného člena rodiny, který po otcově útoku podává svědectví o tom, co se dělo za zdmi domu spořádané rodiny.[Zdroj: Febiofest 2008]
Geneticky zmutovaný tasmánsky diabol je ukradnutý z laboratória dvomi eko-aktivistami, ktorým utečie v blízkosti opusteného lesného cintorína, kde skupinka vysokoškolákov nakrúca film.
Krvavý masaker môže začať.
