Když se Steven Spielberg a Robert Zemeckis rozhodli natočit tento film, vyvstal před nimi nesnadný úkol: vymyslet technologii, která by na plátně pomohla vytvořit iluzi, jakou diváci doposud neviděli. FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM vychází z myšlenky, že kreslení hrdinové animovaných grotesek vedou mimo kameru své soukromé životy a prožívají stejné starosti a radosti jako lidé z masa a kostí. Žijí sice v animovaném městečku Toontown (Kreslounov), často se ovšem potulují po hollywoodských studiích. Koexistence "kreslounů" a lidí je roztříštěna ve chvíli, kdy je zamordován majitel pozemků Toontownu a podezření padne na bílého králíka Rogera. Do případu se zaplete i soukromé očko a musí čelit úskokům sadistického soudce, který hodlá Toontown vymazat z povrchu země a místo něj postavit dálnici.
Zemeckisův a Spielbergův experiment měl prohloubit komunikaci herce s kresbičkou, zdokonalit synchronizaci, umožnit kameře volný pohyb a dodat figurkám trojrozměrnou plastičnost. Animátor, který by něco takového dokázal, byl pouze jeden - Richard Williams. Tvůrci přijali pravidlo, že herci budou pouze "harmonickým doplňkem a součástí animovaného filmu". Každá sekvence byla rozkreslena záběr po záběru a hrané pasáže se musely přizpůsobit možnostem pohybu kreslených postav. Herci natočili "živou" akci, při které hráli "nasucho" a komunikovali s neviditelnými protihráči. Teprve dodatečně byly na každé políčko ručně vkopírovány kreslené postavy.
Zapomenout na konvence animovaného filmu se tvůrcům vyplatilo - jejich komedie je zatím nejlepší symbiózou hraného filmu a animace, kterou překoná asi jen počítačová technologie. Na autenticitě obrazu má obrovskou zásluhu především představitel detektiva Eddieho Bob Hoskins. V prázdném prostoru dokázal vnímat své neexistující partnery a "hrát tak, jako by s animovanými králíky rozmlouval celá léta." Příběh o králíkovi Rogerovi, který byl falešně obviněn z vraždy domnělého milence své nebezpečně smyslné manželky Jessiky, propojuje dva zdánlivě neslučitelné americké filmové žánry 40. let: kreslenou grotesku s kriminálním příběhem "drsné školy". Výprava, kostýmy i nasvícení se podobají klasickým filmům "noir", dialogy jiskří břitkými bonmoty a černým humorem a struktura snímku přejímá modelové principy detektivní šarády. Do krvavého komplotu však nejsou zapleteni lidé - s výjimkou Eddieho a jeho milenky Dolores - ale nevinná disneyovská zvířátka, pro něž je největší tragédií, když se publikum nesměje jejich vtipům...
O ojedinělosti celého projektu svědčí i fakt, že se v něm objevují nejen disneyovské figurky, ale i kreslení hrdinové dalších filmových společností. Mezi elitu se přirozeně začlenila i ústřední manželská dvojice. Králík Roger je sice občas trochu hysterický, jeho mimika je však odzbrojující. Předobrazem pro jeho dráždivě koketující ženu Jessicu se stala mimo jiné rusovlasá Rita Hayworthová. V originále ji namluvila Kathleen Turnerová, která erotickým hlasem šeptá věty typu: "Já nejsem špatná - mě jenom takhle nakreslili."
Celovečerní barevný loutkový film režiséra Karla Zemana. Jednoduchý, vtipný, dětskému myšlení přizpůsobený příběh obyvatelů neznámého ostrova, kteří objeví poklad, přestanou pracovat, znepřátelí se mezi sebou, a teprve když o poklad přijdou, vrátí se opět k práci, která jim přinese spokojenost, štěstí a mír. Film velmi názorné vysvětluje myšlenku, že ne bohatství, ale práce to je, která činí člověka a jeho život šťastným. Jemně zpracovaný film, doplněný básnickým komentářem Františka Hrubína, působí okouzlujícím dojmem. Malé diváky, jimž je určen, nadchne a dospělý se naň podívá s radostí. . Filmu byla na VII. MFF v Karlových Varech 1952 udělena cena za loutkový film za umělecky objevné a výchovně ztvárnění pohádkové látky v oboru loutkového filmu. (FILMOVÝ PŘEHLED 15 / 1953)
Klasik domácího trikového filmu Karel Zeman se na od 70. let začal vracet k čistě animované tvorbě. Jako inspirace mu posloužily arabské pohádky o námořníku Sindbádovi. Původně samostatné krátké snímky (celkem jich bylo sedm) později sestavil do celovečerního tvaru, aniž by potlačil epizodický charakter: líčí, jak se hlavní hrdina ocitl v zemi obrů, jak zmáhal nástrahy magnetové hory či mořského sultána, nechybí ani létající koberec. Výtvarně se Zeman pokusil napodobit styl perských a arabských miniatur.
Poslední film klasika trikového filmu Karla Zemana vznikl ploškovou animací - tudíž ani nepředstírá nějakou trojrozměrnost. Inspirován klasickými českými pohádkami, vypráví o malém rytíři, jenž se vypravil do světa mocných, aby posléze seznal, že není důležité dobrodružství u honosných dvorů, nýbrž přátelství prostých lidí.
Pan Prokouk najde na procházce podkovu – symbol štěstí. Doma pro ni hledá vhodné umístění, ale podkova jen překáží a nikam se mu nehodí. Nakonec pan Prokouk pochopí, že podkova patří do starého železa a odnese ji do továrny, kde jsou ze starých surovin vyráběny nové výrobky.
Pan Prokouk bydlí v bytě se svými oblíbenými zvířátky: pejskem, kozou a slepicí. Zvířátka mají pana Prokouka moc ráda, ale v městském bytě se jim nežije dobře. Nakonec pan Prokouk pochopí, že jeho zvířátka budou šťastná jen na venkově.
Pan Prokouk se v práci ohýbá a večer ho bolí záda. V noci se mu zdá, že vynalezl důmyslný stroj a nemusí už namáhavě pracovat. Rozhodne se tento stroj vynalézt, ale místo převratného objevu jej napadne, jak snadno zdokonalit svou vrtačku, aby se mu s ní lépe pracovalo. Pochopí, že drobné zlepšovací nápady jsou užitečnější, než snaha vynalézt „perpetum mobile“.
Pan Prokouk si staví dům. Práce mu jde dobře od ruky, dokud nepodlehne alkoholu. Přestane pracovat a stavba zaroste plevelem. Když pan Prokouk vystřízliví, zastydí se nad svým pokleskem a znovu se dává odhodlaně do práce. Alkohol pak rezolutně odmítá.
Loutkový film podle námětu Karla Havlíčka Borovského vypráví o jednom irském králi, který byl velice oblíbený a chytrý. Jen jedna věc na něm byla divná, a to že se nechával holit a stříhat jednou do roka a pokaždé nechal holiče, který ho stříhal popravit.
Křeček se odmítne přidat k ostatním zvířatům, která se připravují na blížící se povodeň, protože hodlá čelit hrozbě samostatně. Po jeho utonutí se zvířátka radují z toho, jak se společnou prací zachránili a křeček – individualista zahynul.
