Sindibád žil poklidně v domě svého otce, ale tenkrát když vítr přinesl vůni moře, nechal se zlákat k dobrodružné plavbě. Uprostřed širého moře však nepřipraveným námořníkům došly veškeré zásoby. Jedinému Sindibádovi se podařilo ulovit rybu, ale kvůli svému dobráctví jí propustil. Ryba mu na oplátku daruje překrásný perlový náhrdelník. Když už hrdina začíná svého činu litovat, objeví se na obzoru země. Záhy se však ukáže, že se jedná o obří velrybu, která zde po celé věky odpočívala. Rozlícené zvíře rozmetá loď a Sindibádovi druzi utonou. Našeho hrdinu by čekal stejný osud, kdyby se na scéně znovu neobjevila propuštěná ryba, která jej vysadí na pevnině. Sindibád je již stižen takovým hladem, že neváhá v nejbližším městě vyměnit drahocenný náhrdelník za čerstvý bochník chleba. Ale osud si s ním nepěkně zahraje ještě jedenkrát. Ten samý den je vyloupena sultánova pokladnice a náš hrdina je hlavním podezřelým. Díky duchapřítomnosti sultána a především jeho dcery je však po právu propuštěn a stává se sultánovým hostem a společníkem princezny.
Kouzelný příběh o Krabatovi, pocházející původně z Indie a objevující se později v různých obměnách souboje čarodějova učně a mistra v mnoha zemích světa, je příběhem chlapce, který se na prahu dospělosti přiblížil temným silám a je jimi fascinován, dokud nepozná, že jej mohou zahubit. Převyprávění lužickosrbské legendy o Krabatovi (Krawatovi, Chorvatovi) z přelomu 17. a 18. století ze slezské Horní Lužice, již nám svým nenapodobitelným způsobem předkládá mistr českého filmu Karel Zeman na motivy knihy liberečáka Otfrieda Preusslera. Čarodějův učeň je o silách srdce, jež nelze změnit a jež ovládají naše city a jednání a mohou být zdrojem nenávisti i lásky, zloby, závisti či radosti. Je možné je využívat k dobrému či zlému (neboli k bílé i černé magii, jak se kdysi říkávalo). V tomto věčném souboji vede k osvobození z osidel zla jen cesta pevné vůle a víry v lásku.
Tento film inspirovaný knihou R. E. Raspeho z roku 1785 je skutečnou pastvou pro oči, uši a mysl. Příběh zacíná v 18. století v malém městečku, které je neustále okupováno Turky, a kde hraje malá herečka společnost na zakázku pro ministra války a jeho přátele hru o fiktivních dobrodružstvích Barona Prášila. Běhěm představení však do sálu vstoupí starý voják tvrdící o sobě, že je pravým Baronem Prášilem. Tento Baron Prášil pak začne předváděnou hru uvádět na správnou míru. Vyprávění Barona Prášila tak spojuje jednotlivá pozoruhodná dobrodružství, která Baron prožil společně se svými kamarády. V NFA se dochovaly nepoužité záběry o délce 2626, 8 metrů.
První film Karla a Bořivoje Zemana. Ukazuje, jaká může být škoda vzdát se svých starých lásek - hraček. Co všechno dokáže odhozený plyšový panáček během jednoho Vánočního večera.
Klasická horrorová povídka E.A.Poea, zpracovaná technikou animovaného reálu. Příběh prokletého šlechtického domu, který se propadne do bažin, aby navždy smyl provinění rodu, který jej obýval. Jediným aktérem Zániku domu Usherů (1980), je baladický patos jeho osudové atmosféry. Film nerekonstruuje chmurný příběh, ale vyjadřuje pocity dramat, které prožívá přítel-svědek z Poeovy novely. Je to prostor, čas, hmota, je to zdivo, bahno - to vše sugestivně předznamenává zánik Usherova rodu.
Ceny: Hlavní cena Zlatý drak - Cena FICC - Krakov 1982
Zvláštní uznání divácké poroty - Porto 1982
Infantilní svět hraček a dětských her je v tomto dalším krátkometrážním animovaném počinu oživován "zevnitř", bez přítomnosti lidí. Film je imaginativní hrou, která znázorňuje emocionální podstatu dětství.
Do malého pokojíku s dvěma dveřmi, okýnkem a žárovkou vstupují části těla vytvořené z hlíny, až postaví celého člověka. Sice jsou všechny části pohromadě, ale je to výhra?
Muž ve středním věku (Václav Borovička) se ukrývá na jeden týden v polorozpadlém domě. Každý den vyvrtá díru do zdi a skrz ní nahlíží do jednoho z pokojů, kde jsou k vidění různé surrealistické vize.
Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. [44. MFFKV 2009]
Dva kouzelníci, pan Edgar a pan Schwarcewalld, prezentují fiktivnímu publiku triky, vedoucí k násilnému konci. Poslední trik pánů kouzelníků je režijním debutem českého výtvarníka a režiséra animovaných filmů Jana Švankmajera, který natočil ve svých 30 letech.
