Na začátku příběhu se dozvídáme, že se Štěpán Šafránek musel rozloučit se svými svěřenci a krásnými jeptiškami z Ústavu sociální péče, který se musel v důsledku restitucí odstěhovat z Hradiště. Štěpán nastupuje jako lékař do rychlé záchranné služby, kde v dispečinku kraluje jeho bývalá sestřička výřečná Tonička. Vzápětí mu umírá maminka, která už byla dlouho nemocná. A aby těch katastrof nebylo dost, Štěpána postihne živelná pohroma dočasně se k němu nastěhuje jeho kamarád Kendy, kterému se rozpadlo manželství a jeho bývalá manželka Sylvie jej vykázala z bytu. Ani vztah Štěpána se Superpopelkou Ute, jinak majitelkou lékárny U Černé Madony a dalších čtyř lékáren, není nijak dokonalý. Nevzali se a léty jejich vztah zevšedněl a zešedivěl U Černé Madony však nastoupila nová lékárnice Anička, která je nejen hezká, ale má pocit, že musí Štěpánkovi pomoci a tak začíná nový vztah Kendy se všemožně snaží prosadit a udržet v reklamní branži, a proto opět vtahuje Štěpána do své práce. Jejich kamarád Karabec, úspěšný podnikatel a majitel autosalonu, přemluví Štěpána, aby se přihlásil na konkurs ředitele do místní nemocnice, která je před krachem. Štěpán nejdříve odmítá, ale pak ho to začne zajímat a konkurs vyhraje. Jeho iluze a poctivé úsilí zachránit nemocnici však naráží na zkorumpovanou síť nejrůznějších podvodníků, od ministerských úředníků, politiků až po takzvané podnikatelé, kterým jde jenom o jedno nahrabat si co nejvíce peněz bez ohledu na pacienty, lékaře a lidskou bolest. Jsou mezi nimi i Vendulka-utěšitelka, která na ministerstvu přežila všechny režimy, neschopný, ale všeho schopný Písařík, který se dal na politickou kariéru a další. Otráven politikařením a intrikami Štěpán rezignuje na tuto funkci a vrací se k práci, která má smysl a dává naději k záchrance Mezitím dochází k definitivnímu rozchodu s Ute, ale najednou i Anička, vinou nedorozumění, zmizí ze Štěpánova života Štěpán se rozhodne ji stůj co stůj najít kde však básníci potkávají naději?..
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu CESTA Z MĚSTA se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor.Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel.
Film Sametoví vrazi vychází volně z nejznámějšího případu násilné trestné činnosti poslední doby tzv. Orlických vražd. Jednalo se o sérii vražd z let 1991 až 1993, jejichž oběti byly nalezeny na dně přehrady Orlík. Vrchní soud v Praze poslal v této kauze v roce 1997 za mříže na doživotí Karla Kopáče, a to za podíl na čtyřech vraždách. K nejvyššímu možnému trestu odsoudil také vykonavatele vražd Ludvíka Černého, který měl podle soudu na svědomí pět lidí, a podílníka na některých z nich Vladimíra Kunu. Další jejich společníci dostali tresty od deseti let a více. V listopadu 1997 vrchní soud Kunovi zmírnil trest na 25 let, Černému doživotí potvrdil. S cílem získat majetkový prospěch promyšleně popravili tito pachatelé pět osob, šestá smrti unikla jen o vlásek.Tři těla tehdy potápěči vylovili z Orlické přehrady, kam je vrazi hodili. Jedno tělo zabalili do pletiva, dvě nacpali do sudů. Celý případ, kde vrazi své oběti odkládali do sudů se žíravinou a vhazovali do Orlické vodní nádrže, policisté tehdy hodnotili jako nejzávažnější v dějinách české kriminalistiky. Téměř absurdní přitom je, že z první oběti, která putovala do jezera ještě v drátěném pletivu, měli pachatelé zisk cca 800 000 korun. Z druhé, kterou už potopili v sudu, zhruba již jen 20 000, ze třetí rovněž v sudu jakési zlaté pečetě, které dodnes nebyly nalezeny, a tudíž ani vyčísleny. Čtvrtá oběť, matka jednoho obžalovaného, zahynula při explozi po doručení výbušného balíčku: zisk z dědictví domu, který zároveň sloužil jako erotický salón, byl vyčíslen na milion šest set tisíc. A konečně pátá oběť, Kopáčův švagr, zastřelený přímo v domě, nevynesla vůbec nic. Jeho dům, který měl sloužit jako jistina bance, se už zastavit nepodařilo.Suma sumárum tak získali přibližně "pouze" tři miliony za pět vražd pro pět pachatelů v rozmezí dvou let. Josef Doucha, který stál v čele středočeského krajského úřadu vyšetřování a spolu s týmem vyšetřovatelů a operativních pracovníků kriminální služby měl podíl na vyřešení složitého případu Orlických vražd, vydal posléze v roce 1998 spolu s Alešem Přivodou knihu s názvem: Akce Přehrada. "Orlické vraždy" očima vyšetřovatele. Vzpomínky kriminálního rady Douchy. Čtenář zde může krok za krokem sledovat motivy a jednání pachatelů i nelehkou práci policistů autentickýma očima vyšetřovatele.
Na pohřbu otce, za účasti jeho nesčetných milenek, se Jana (Tatiana Vilhelmová) a Anna (Karolína Kaiserová) dozvídají o existenci nevlastního bratra Vladimíra (Jan Budař). Nejmladší ze sourozenců Anna, která touží být krásnější a dokonalejší, netrpělivě čeká na svou první lásku. Její sestra Jana je zatím na pokraji nervového zhroucení ve snaze udržet své manželství se záletnickým Janem (Ondřej Vetchý). Nově objevený bratr Vladimír neuroticky hledá sám sebe a jednoduché to nemá ani dobrácký František (Saša Rašilov), který je až příliš často na služebních cestách, zatímco jeho žena Karin (Alice Veselá) si užívá života s tajným milencem. Mozaika osudů, do níž zapadá také příběh matky obou sester (Vilma Cibulková) se skládá střípek po střípku a divákům je předkládána s přesným množstvím nadsázky a humoru.Duše jako kaviár je film o cestě za štěstím, na níž člověk udělá stokrát stejnou chybu, aby ji až po stoprvé napravil.
Dvěma převaděčům uprchlíků (Zdeněk Suchý, Jan Budař) zůstane po akci ve voze dvouměsíční dítě. Zapomenutého indického chlapečka prodají bezdětné Milušce (Nataša Burger), která touží po dítěti. Její manžel František (Jiří Macháček) je ovšem fotbalový hooligan a rasista. Čtyřicetiletá Hana (Ingrid Timková) pracuje v poradně pro uprchlíky. Její o mnoho let starší partner Otakar (Jan Tříska) zkolabuje při přednášce na univerzitě. Jejich osmnáctiletá dcera Lenka (Kristýna Boková-Lišková) se omylem dozví, že Otakar se nikdy nerozvedl se svojí první ženou Věrou (Emília Vášáryová), s níž má syna Martina (Petr Forman)
Seriál Broučkova rodina je volné pokračování dvou předchozích řad loutkového animovaného cyklu - Broučci (na motivy knihy Jana Karafiáta) a Dobrodružství na pasece (na motivy knih J. Haise-Týneckého a J. Karafiáta) - a my se v něm opět vypravíme do malé chaloupky pod jalovcem. Žije tam rodina našich známých svatojánků - Broučka a Berušky. Oba jsou již dospělí, vzali se a mají spolu spoustu dětí. Jedna z holčiček se jmenuje Janinka, na památku hodné jmenovkyně, a ačkoliv nemůže chodit a je na vozíčku, ostatní sourozenci se o ni pečlivě starají. Dva nejstarší synové - Svatojánek a Janínek - pomalu začínají každý večer létat a svítit. Během svých výprav prožívají řadu dobrodružství jako třeba, když se Janínek zaplete do pavučiny, či když oba bratři zabloudí v podzemí krápníkové jeskyně. Tak jako předloha Jana Karafiáta je i toto další loutkové ztvárnění hrdinů jeho knihy prodchnuté skutečnou křesťanskou láskou a kromě napínavých příhod malých svatojánků přináší dětem nenápadné poselství o skutečných hodnotách.
Epizody
1. Berušky a broučci se hněvají
2. Janínek v mlze
3. Broučci staví dům
4. Broučci z roští
5. O brouku Kradačovi
6. Svatojánek neposlouchá
7. Kde je Svatojánek s Janínkem?
8. Bloudění
9. Shledání
Zajíček se ztratí ve velkém nebezpečném lese, a hledá v něm svojí rodinku. Zoufalého zajíčka unese mlsná liška. Naštěstí je tu Krteček, který zajíčka osvobodí a dovede ho zpátky k jeho mamince a sourozencům...
Souboj zdánlivě čirého zla v osobě Čarodějnice s králem, na první pohled dokonalým panovníkem mocné říše, je osou podivuhodného pohádkového příběhu o lásce a spalující touze. Dokáže král ve svém srdci vzkřísit jiskry nesobecké lásky alespoň k vlastnímu synovi, anebo se rozhodne zmařit princův vztah ke krásné švadlence, dívce zrozené z kouzelného plátku růže...?
Cagey Tigers je film o kamarátstve a o paradoxe, že keď máme s niekym rovnaký vkus, keď počúvame rovnakú hudbu, čítame rovnaké knižky, pozeráme rovnaké filmy, tak nás to zbližuje, ale keď sa pod vplyvom rovnakého vkusu zaľúbime do toho istého človeka, tak nás to rozdeľuje. Hlavné postavy filmu sa ocitajú v tejto situácii a riešia vnútornú dilemu, že nakoľko byť v intimite sebecký a nakoľko brať ohľad na svoje kamarátstvo a deliť sa o intimitu s najlepšími kamarátmi.
Dokumentární cyklus Paměti stromů navazuje na úspěch předchozího seriálu Rozhlédni se, člověče. Pozornost průvodce Luďka Munzara se tentokrát zaměří na památné stromy Čech, Moravy a Slezska.
