Píše se začátek jednadvacátého století, doba ztráty hodnot a okupace dětského vysílání Teletubbies. Z výstavy k 50 letům České televize konané během 38. ročníku Mezinárodního festivalu v Karlových Varech je v noci z 10. na 11. července odcizena loutka Mufa, známého moderátora Studia Kamarád. Ještě během festivalu se čtyři přátelé rozhodují strávit léto pátráním po ztracené loutce a zároveň natáčením dokumentu, který se pokusí zodpovědět palčivou otázku, která se vznáší nad úrovní současného dětského vysílání: "Hledal by vůbec někdo odcizenou Libuši Havelkovou?"K velkému překvapení policie (a hlavně svému) jsou v pátrání úspěšní už na samém začátku, čímž přicházejí o spoustu plánované zábavy. Zamýšlené osmihodinové dokumentární dílo Spřízněni loutkou: Nový Muferion - Klíče od Studia Kamarád aneb Kdo bude hledat hledače se tedy scvrkává na dvanáctiminutový dokumentární videoklip, jehož primárním cílem je současná nevzdělaná "generace MTV". Při výrobě filmu byly použity nejmodernější technologie (kamera, počítač, mikrofon) a při náročné postprodukci byly použity dosud neviděné digitální efekty ('zpomalení' a 'zrychlení'), které se zřejmě v budoucnosti stanou filmařským standardem. Film byl úspěšně uveden na Letní filmové škole v Uherském Hradišti za přítomnosti válečného zpravodaje Petera Arnetta, který jej podle dobře informovaných zdrojů vůbec nepochopil. Nicméně ohlas u domácích diváků přivádí film Mufíme si pomáhat do pražského kina Evald, kde bude celý týden promítán jako předfilm Nudy v Brně.
Scénář NON PLUS ULTRAS vychází ze skutečných událostí. Hlavní hrdinové žijí mezi námi, jen už se své oblíbené činnosti - fotbalovému chuligánství nevěnují s takovou vervou, jak tomu bylo v minulosti. Film je humorným pohledem na krátký časový výsek v životě dospělých chlapů, z nichž někteří zestárli předčasně a někteří naopak ještě nedospěli Tyčka, je jedno nedělní odpoledne před fotbalovým zápasem napaden dvěma sparťanskými fanoušky. Zachrání ho Bejčák, nepsaný vůdce několikačlenné party patřící k tvrdému sparťanskému jádru. Tyčka se ocitá v prostředí, které je pro. Osamělý muž středního věku, který později získá přezdívku něj nové a nezaujatě pozoruje partu stárnoucích fotbalových chuligánů. Každý tu má vlastní život, který se s tím fanouškovským více či méně prolíná. A není výjimkou, že v civilním životě mívají naši hrdinové tvář, v níž se odrážejí obyčejné sny, které zůstávají za branou stadionů. Během několika týdnů je život party konfrontován s řadou nečekaných událostí. Na návštěvu přijíždějí angličtí hooligans, kteří jsou pro některé členy party idolem, parta se vydá na dramatickou cestu na utkání s největším rivalem Sparty - Baníkem.
Zostane to medzi nami je příběhem tří lidí, kteří neumí žít ve dvojici, ale nemají odvahu žít sami. Hlavní postava Danica (Danica Jurčová) žije již delší dobu s úspěšným Michalem (Michal Dlouhý), který jí poskytuje vše kromě lásky. Smířená se vztahem, který je více přátelský než partnerský a má již být brzo završen svatbou, poznává náhodně charismatického Tomáše (Tomáš Hanák). Ten do jejího uspořádaného života přináší dosud nepoznané silné emoce. Danica, fascinovaná Tomášovými temnými tajemstvími, propadá vášni a emocím rodícího se vztahu, které ji postupně začnou natolik spoutávat, až se stanou nesnesitelnými. Zmatená Danica opět zatouží po Michalově chladné racionalitě a vrací se do náruče jistoty, kterou tak důvěrně zná.
V roku 1899 odkiaľsi z Kašperských hôr prichádza do albrechtickej huty slobodný mládenec Jakub Cirkl (LUDĚK MUNZAR) a dostane prácu pri sklárskej peci. Majster ihneď spozná, že získal nesmierne zručného a šikovného sklára, ktorý dokáže vyfúkať krásne a dobre predajné sklo. Jakub je tvrdohlavý a s nikým sa nechce deliť o tajomstvá svojho výnimočného umenia. Chce ich odovzdať len svojim potomkom. A tých bude mať veru neúrekom...
Jakub sa dostáva do sporu s rodinu hutného majstra, situáciu mu pomôže zvládnuť sused Florián. Vianočné sviatky strávi Jakub uprostred veľkej rodiny hutníkov a s milovanou Terezkou. Oslavy príchodu nového roku v hostinci U pošty sa vydaria a nepokazí ich ani Jakubovo oznámenie budúcemu svokrovi, že bude deduškom.
trinástich častiach ohromujúcej rodinnej ságy spoznáme pohnuté osudy veľkého množstva postáv a postavičiek mnohočlennej robotníckej dynastie. Členovia širokej rodiny sklárskeho majstra Jakuba podstupujú nespočetné skúšky osudu a previerky svojich charakterov, ktoré im prinášajú valiace sa dejiny a nezvratné historické udalosti - Prvá svetová vojna, prvá republika, Druhá svetová vojna, znárodnenie, vyvlastňovanie a päťdesiate roky.
Budeme sledovať osudy rodín detí Jakuba Cirkla. Jeho synovia sú - Jakub (PETR KOSTKA), Josef (JIŘÍ KRAMPOL), Vojta (JAROMÍR HANZLÍK), Antonín (SVATOPLUK SKOPAL), dcéry Terezka (JANA PREISSOVÁ), Vilemínka (DANIELA KOLÁŘOVÁ) a Anna (MARTA VANČUROVÁ).
Autor Jaroslav Dietl rozpráva jednoducho ale s veľkým citovým nábojom príbehy ľudí, ktorí hľadajú, zápasia aj pochybujú, no predovšetkým sa aktívne podieľajú na celospoločenskom dianí.
Trinásťdielna rodinná sága sa končí po oslavách stého výročia založenia albrechtickej huty, kedy otec Jakub, zakladateľ rodu slávnych sklárskych majstrov, zomiera pri sklárskej peci, kde sám kedysi začínal.
Podobne, ako seriály Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Povstalecká história (1984), Gottwald (1986) a Rodáci (1988), aj seriál Synové a dcery Jakuba skláře (1986) vznikol na politickú objednávku. Jeho úlohou bolo opísať novodobú históriu Československa ako dejinný zápas robotníckej triedy o novú socialistickú spoločnosť či historický zápas našich národov za národné a sociálne oslobodenie.
Skúsený autor Jaroslav Dietl v ňom však politiku často zamietol pod koberec a napísal krásnu rodinnú ságu plnú človečiny, hoci neúprosná dobová cenzúra mnohé jeho motívy, scény či dialógy úplne vyškrtla, zosekala alebo aspoň výrazne skrátila. V seriáli uvidíme celú plejádu českých hercov, z ktorých mnohí v seriáloch účinkovali len celkom výnimočne (Daniela Kolářová) a niektorí herci práve v tomto seriáli podali výkony, ktoré sú v celej ich kariére ako jediné hodné povšimnutia (Jiří Krampol).
Seriál nakrúcali v mestečku Tasice (neďaleko Ledeče nad Sázavou), kde v roku 1796 založili jednu z najstarších sklární v strednej Európe. Časom tu vznikol sklársky skanzen, obľúbený cieľ návštev českých i zahraničných turistov, kde si sami môžu vyfúknuť sklený výrobok. Dnes sklárska huta nesie meno Jakub, podľa krstného mena ústrednej postavy seriálu Synové a dcera Jakuba skláře, ktorý tu nakrúcali v roku 1985. Od roku 1990 ju ministerstvo kultúry ČR zaradilo medzi kultúrne pamiatky.
Štěstí, které odeznělo, se již nikdy nevrátí - přesně to poznává mladý Polák, když v těsně poválečném období vzpomíná, jak se ještě před vypuknutím válečném konfliktu zamiloval do půvabné židovské dívky. Podaří se mu ji vyhledat, jenže ta je již vdaná a má dítě. Dojímavý, ale realizačně spíše bezradný pokus o postižení sotva odeznělých válečných traumat vznikl v polsko-české koprodukci.
Film přiblížuje fašistický útok na Polsko, vpád do Francie, bitvu o Anglii, přepadení SSSR v roce 1941 a rovněž dění na "tajné frontě" - případ Sorge, Rudá kapela. Tedy: světové panoráma a všechny politické a válečné peripetie tohoto období až po klíčovou událost prvních let druhé světové války - porážku fašistů u Moskvy. Ve filmu nejsou žádné smyšlené postavy, vystupují tu jen reální lidé s konkrétními životopisy. Partyzánka Zoja Kosmoděmjanská a politický pracovník Vasilij Kločkov, rozvědčík Richard Sorge a generál Ivan Panfilov. Mezi výhradně autentickými postavami najde divák vedle prostých vojáků i významné politické osobnosti, jako byli Stalin nebo Churchill. Angažováno bylo celkem 250 herců a mnohým z nich dali maskéři podobu těchto konkrétních historických postav. Boj o Moskvu je především film o velkém hrdinství sovětských lidí. Nezapomíná se zde ani na hoře a utrpení, které lidem přinesla válka. Život je totiž natolik obdivuhodný ve vytváření okolností a situací, že scenáristům již nazítří nestačí fantazie a představivost k jejich vyslovení.
Ruský režisér Jurij Ozerov se proslavil několika válečnými epopejemi (např. Osvobození), vydatně přispěl k "žádoucímu" pohledu na děje druhé světové války, zcela podřízené požadavkům komunistického režimu. První část velkofilmu Boj o Moskvu zachycuje grandiózní boje o ruské hlavní město, končící - jak známe z dějin - porážkou hitlerovských vojsk. Film samozřejmě ohromuje výpravnými scénami, avšak omezuje se na popisné, proklamativní podání. Z české strany bylo poskytnuto toliko technické zázemí, pomocným režisérem byl Otakar Fuka, jenž pořídil i český dabing. Film se zčásti natáčel ve starém Mostě, odsouzeném k demolici.
Snímek Rychlé šípy natočil Tomáš Vorel ještě za studií na ČVUT v Praze. Krátký film je svérázným převyprávěním prvních komiksů o slavné foglarovské pětici. Připomeňme, že vůdce budoucího klubu Mirek zachrání Jarku Metelku před krutým mučením tenisovými míčky, za což si oba vyslouží nemilost Bratrstva kočičí pracky. Na útěku se seznámí s Jindrou Hojerem, aby byli všichni tři v poslední chvíli spaseni Červenáčkem a Rychlonožkou po obklíčení ve dvoře pavlačového domu. Vorlův film pracuje s počátky poetiky trapnosti, kterou rozvinulo v osmdesátých letech divadlo Sklep. Chlapecké hrdiny hrají dospělí herci a komiksovost předlohy je ve filmu zdůrazněna užitím bublin namísto dialogů a polostatickými obrazy běhu hlavních hrdinů. Groteska získala cenu za druhé místo na rakouském festivalu ve Veldenu.
Příběh v dobové rekonstrukci období Slovenské republiky 1939-1945 je mnohovrstevnou metaforou konfliktu mocenských ambicí, nehumánních v dogmatické krajnosti, a životních filozofií, tlumočených přes hudbu. V soukolí sporu církevní (klášter) a světské vrchnosti (starosta, regenschórí a arizátor Bachňák) se octne polský zběh, varhanní virtuóz, ukrývající se v klášteře jako mnich Félix. Nevěří svatému poslání hudby v čase vraždění a není ochotný dát se zneužít pro zlo. Má jediné východisko: únik cestou, kterou přišel (lesem mezi minovými poli plnými mrtvol), nebo dobrovolnou smrt obětního beránka. Soulad myšlenky a tvaru odvoláváním se na harmonii vrcholných uměleckých děl výtvarných, architektonických (gotika levočského chrámu), hudebních (Bach) dosahuje Uher promyšlenou kompozicí záběrů, sekvencí a obrazů jako opakujících se protikladných motivů fugy, vždy s bohatší obsažností. Působivý souzvuk hudby a rytmu snímání v chrámu dynamizuje nápaditá kamera, zdůrazňující vertikální linie. Vznešená hudba, zvuk varhan v starém gotickém kostele, rytmus strmé chrámové klenby, vznosné linie starých obrazů a soch jsou měřítkem nízkých, hrubými pudy poháněných činů. První slovenský film, který ukazuje jinou než povstaleckou tvář tisovského Slovenska, první průlom do mlčení o křesťanské zbožnosti slovenského lidu, první slovenský film, v kterém bylo umění ohniskem dramatického konfliktu.
Adaptace úspěšného románu Živka Činga. V Jugoslávii skončila druhá světová válka. Sirotek Lem je umístěn do domova uprostřed hor. Zařízení je však spíše pracovním táborem pro děti padlých nepřátel, kde jsou děti tvrdě převychovávány v duchu komunistické ideologie. Jednoho dne do sirotčince přivedou tajemně vyhlížejícího chlapce Isaka. Lem se k němu přimkne jako ke své poslední naději na přežití. Celý příběh je konečným zúčtováním úspěšného starého muže. Nejedná se o přesnou historickou rekonstrukci, Trajkov totiž nahlíží svět lágrů, pomatených ideologií a vůbec celou situaci ve válkou rozvrácené zemi očima dětských hrdinů. Suverénně zvládnuté dílo je vrcholem režisérovy dosavadní tvorby.
Ježek si veze domů hrušku. Jenže jeho vozidlo příšerně čmoudí, což škodí květinkám i hmyzu. To musí cvrček zarazit!
