Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje
Hrdinkou je šestnáctiletá dívka z malého městečka, která uteče z domova, aby poznala svět. Prožije několik neobyčejných dnů ve víru velkoměsta, které jí přinesou okouzlení i poznání složitosti citových vztahů.
Sedm mladých lidí prožívá v průběhu několika dní události, které radikálně ovlivní jejich budoucí život. Rozhlasový moderátor malého pražského rádia Petr se rozchází se svou dlouholetou přítelkyní Hankou. Tu chce získat pro sebe neurotický doktor Ondřej, který dívku už léta pronásleduje svou vtíravou pozorností. Ondřejova manželka Lenka si však odmítá připustit, že by otec jejích dětí mohl zradit jejich úhledný maloměšťácký život. Do osudů obou dvojic zasáhnou i křehká makedonská barmanka Vesna hledající v Čechách ztraceného otce, cynický manipulátor Robert a oddaný milovník marihuany Jakub. Kontrast k osudům osamělých mladých lidí, kteří se více či méně úspěšně pokoušejí vyznat sami v sobě, tvoří Hančini usedlí rodiče a skupinka japonských turistů toužících poznat "typickou" českou rodinu... Příběhy samotářů uprostřed davu, kteří si připadají bezmocně vláčení zlomyslným osudem uvnitř svých ekonomicky pohodlných životů, vyprávějí autoři v tragikomické poloze.
Hrdinou neradostného i když převážně humorného pohledu na vojenský život v roce 1953 je rotný Dany Smiřický (s autobiografickými rysy J. Škvoreckého), potýkající se společně se svými kamarády s tupostí a "buzerací" důstojnického sboru. Popisuje Danyho milostnou avantýru s manželkou jednoho z důstojníků, Janinkou Pinkasovou, jeho vzpomínky na nepřístupnou pražskou dívku Lizetku, a především to, jak s přehledem vzdoruje důstojnické blbosti, útočící ze všech stran.
Kdo příliš dlouho vybírá svého životního partnera, zpravidla přebere - tak zní staré pořekladlo. O jeho pravdivosti se přesvědčí i dlouho nerozhodná dívka, která marně hledá někoho, kdo by jí plně imponoval... I když film vznikal jako dozvuk české nové vlny 60. let a osobuje si nároky na jistou autenticitu, nedosahuje potřebných kvalit, aby plně zaujal. Tímto snímkem debutoval někdejší populární herec Vít Olmer.
O zaměření jeho filmu nejlépe vypovídá jeho slogan: o dívce, která tak dlouho hledala, kdo by jí dal pár facek, až ho našla.
Dvacet jedna let (1968 - 1989) v životě houslisty Jana, kterého životní a společenská situace nutí ke kompromisům a osobním ústupkům.
Slunce pálí, řeka se třpytí a po proudu se vydává za prázdninovým dobrodružstvím vodácký oddíl. Pod vedením zapáleného vedoucího Toma sjíždí řeku na dvou pramicích a kajaku. Poklidnou cestu naruší skupina cikánů, která lodě bombarduje z mostu igelitovými pytlíky naplněmými vodou. Ještě téhož dne se vodáci s cikány setkají znovu. Obě party se sice i přes napjatou atmosféru pokusí o smír, ale ten nemá dlouhého trvání. Situace se ještě zhorší, když jedna z dívek ztratí oddílové peníze. Vodáci přesto chtějí pokračovat v cestě. Tom proto vyhlásí stav ztroskotání, kdy všichni dají dohromady zbylé peníze i zásoby.
Když se vzápětí část peněz ztratí, padne podezření na cikány, s nimiž se vodáci opět potkali. Velmi brzy se však ukáže, že zlodějem je někdo z oddílu. Propukají spory, nedůvěra přerůstá v otevřené nepřátelství a napětí houstne
Dívka jménem Petra má rezavé vlasy a hodně zájmů, které se od sebe velmi liší. Hraje na klavír, je vedoucí v oddílu Svišťat a má dokonce i jeden mezi dívkami velice nezvyklý koníček - hraje s klukama fotbal. Je totiž fotbalovou brankářkou. Do Petřiny třídy posléze přichází nový spolužák Pavel a ona se do něj zamiluje...
V dětských domovech se odehrávají drobná dramata, ani materiální zajištění nedokáže zajistit vše potřebné. Hlavní hrdinka tohoto příběhu se totiž nedokáže spřátelit s ostatními dětmi, naopak se upne na svou vychovatelku, jejíž sňatek a odchod vnímá jako těžkou zradu. Režisér Vít Olmer postihl dětskou mentalitu citlivě i věrohodně, scénář Ireny Charvátové odboural přebytečné moralizování.
Už v 80. letech si tvůrci tohoto dětského snímku vysnili, že se kdesi vyskytují technicky nadané děti, které zbožňují elektrotechniku i první počítače. Prožily tenkrát mnoho veselých i napínavých příhod - zvláště když zjišťovaly, co všechno tajemné novinky dovedou. Dnes se ovšem na tehdejší špičkové vynálezy díváme s úsměvem, stejně jako na samotný film.
