Filmy online ke shlédnutí zdarma

Dr. Lorenc vybírá ukázky ze starších českých filmů pro sympozium o smíchu. Do nastavovaného děje jsou vsunuty nepříliš důvtipně vybrané ukázky z filmů "Chyťte ho!" (němá groteska Karla Lamače z roku 1924), "Kristián", "Život je pes", "Právě začínáme", "Císařův pekař - Pekařův císař", "Eva tropí hlouposti", "Přednosta stanice", "Hrátky s čertem", "Kam čert nemůže" a "U pokladny stál..."

Velkým zklamáním pro příznivce Antonína Máši byl ambiciózní snímek Skřivánčí ticho, který měl premiéru v květnu 1990. Režisér si v něm předsevzal postihnout osobní i uměleckou krizi jednoho umělce, skladatele vážné hudby, který odchází na venkov, aby si tam uspořádal myšlenky i načerpal inspiraci. Společenská moralita však vyznívá falešně, stěží dokáže přesvědčit jak o životnosti jednotlivých hrdinů, tak o uvěřitelnosti událostí, jimiž procházejí. Autorský Mášův projekt byl s rozpaky přijat již v době svého vzniku a časový odstup jeho nedostatky, zvláště samolibou sebevzhlíživost, ještě umocnil.

Nadějný motokrosový jezdec Imrich Křepinský (Vítězslav Jandák) si umí řádně komplikovat život. Na tratích mu chybí nutná kázeň a tím pádem i pořádný výsledek, je vyhozen od maturity a ani citový život se nevyvíjí podle jeho představ. Teprve po několika řádných kopancích a seznámení s dcerou svého třídního profesora (Libuše Šafránková) se pokusí ne přímo změnit, ale korigovat svoje jednání.Snímek z prostředí pro film ne zcela obvyklého je zajímavý i tím, že v rolích motokrosových jezdců se objevují kromě nadějných juniorů i esa tehdejší naší reprezentační špičky jako například Oldřich Hamršmíd.

Válečné události z pohledu dítěte byly za minulého režimu oblíbeným tématem - zde je to dvanáctiletý vesnický chlapec, jenž v malebných jižních Čechách prožívá nebezpečné situace s ustupujícími nacistickými vojsky... Jakoukoli snahu dospět k věrohodnějšímu zpodobnění ničí inscenační velikášství, nakonec vzniklo neobratné dílko, vhodné nanejvýš k oslavám příslušných státních svátků. V NFA je uložena delší kopie s tragickým koncem děje. Mildu zastřelí nepozorovaně major SS. Pro distribuci byl film režisérem zkrácen.

Třicetiletý filmový scenárista František má pro natáčení zpracovat novelu spisovatelky Olgy. Proto se s ní začne pracovně setkávat. Oba si zpočátku vůbec nerozumějí: Olga je skoro o deset let starší a má za sebou pohnutou minulost. Otce jí zabilo gestapo, ji samotnou nacisté věznili a mučili. Právě tyto své zážitky zpracovala ve své novele. František naproti tomu prožívá pracovní i osobní krizi a vybíjí si nenaplněné ambice v různých výtržnostech. Olžina optimistická a vyrovnaná povaha ho však pozvolna mění...

Český film HOTEL PRO CIZINCE natočil režisér Antonín Máša podle vlastního námětu a scénáře, na němž s ním spolupracoval kameraman Ivan Šlapeta a jako dramaturg se podílel Sergej Machonin. Podtitulkem scénáře "Mumraj o lásce a smrti" se autoři pokusili naznačit, oč jim ve filmu jde. Ovšem skutečně jen naznačit. Tajemný příběh lásky a vraždy mladého básníka v hotelu pro cizince je zasazen do secesního prostředí, které mu dodává zcela zvláštní atmosféru, v českém filmu téměř ojedinělou. Na druhé straně je nesporné, že film těží hojně z několika literárních i filmových vzorů. Mezi prvními nacházíme četné ozvuky Franze Kafky, druhé jsou pak dány především tradicí filmové veselohry němé éry. Příběh sám má však i symbolický podtext, který jej spojuje s dneškem. Hotel Svět je obrazem světa s malým "es". V tomto světě, prolezlém lhostejností, přetvářkou, lží a zločinem, hledá básník čistou a skutečnou lásku. 60. leta přinesla české kinematografii nejen vzedmutí kritického pohledu na sociální i politickou situaci, nejen zájem o mistrně postiženou všední existemnci úplně obyčejných lidiček, ale také experimentující hledání nového tvaru, nových vypravěčských metod. Jeden z nejvýraznějších pokusů podnikl Antonín Máša filmem Hotel pro cizince. V stísněných prostorách kdysi nepochybně honosného pensionu se odehrává příběh mladého nadějného básníka, jenž byl nalezen zavražděný. Sledujeme tak jakousi rekonstrukci jeho osudů, jak je zachycuje dochovaný deník, spleť snově podivných událostí, k nimž se jen obtížně hledá výkladový klíč. Máša natočil jakousi svéráznou tragikomedii, v obrazové složce hojně inspirovanou secesí, ale také odkazem Franze Kafky. Sc odstupem času však snadno postřehneme neživotnou spekulativnost. Pojetí, které zpochybňuje hodnověrnost lidského vnímání i plnou poznatelnost dění kolem nás, prozrazuje módní vliv některých filmů francouzské nové vlny, zejména Loni v Marienbadu. Výsledkem je však pouhé epigonství.

Divadelní režisér naráží na nezájem a nezodpovědnost hereckého souboru, jehož členové intrikují a shánějí se po vedlejších příjmech. Unavený a nemocný umělec chce svou práci dokončit za každou cenu. Aktualizovaný přepis divadelní hry, kterou na počátku 80. let inscenoval Evald Schorm. V autorské interpretaci A. M. se z působivé výpovědi o mravním úpadku v letech normalizace stala plochá postrevoluční agitka. Tvůrci se dostalo poct na festivalu v Karlových Varech, kvůli jehož termínu byly uspěchány dokončovací práce. Kritika ráda předvedla svoji nezaujatost a byla jednohlasně nemilosrdná.

Poklidný život maloměsta rozvíří svým příjezdem herečka Erna di Garmo, představitelka Červené ještěrky ve stejnojmenné operetě, která způsobí v místním divadle v Pěnicích senzaci. Její jméno je spojováno se záhadným zmizením váženého středoškolského profesora Bláhy, s nímž byla viděna před představením. Po Bláhovi zůstal jen klobouk na vodě a v něm milostný lístek adresovaný Červené ještěrce...

Moravanka byla před čtvrtstoletím velice oblíbená dechovková kapela. A jejím únosem sledovali začínající vesničtí muzikanti jediné - aby sami mohli vystoupit místo ní. Pokus o lidovou hudební komedii plnou zmatků a nedorozumění se nevydařil, zůstala jedině trapnost s neuvěřitelně se pitvořícími herci.

Dospívající zednický učeň Matěj Hůrka, mladík ve věcech lásky jelimánkovitý, žije u své babičky ve venkovská chalupě. Potýká se s milostnými problémy, ale marně čeká nějakou radu, protože čilá babička se znovu vdává za neméně čiperného důchodce. Podnikavá nejstarší generace tak do jisté míry kontrastuje s mládím, které je rozpačité. V nadmíru (pseudo)-lidové komedii měly přitahovat erotické prvky, jejichž působivost však časem vyprchala.