SKŘIVÁNKY NA NITI natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. "kopečkářky". Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje.
"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..."
V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Olše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet...
Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta..." se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí - Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová.
Mozaika humorně laděných událostí začíná jedním z malých rituálů, kterými si koření spokojené manželství Francin a Maryška. Ta hledá v přítmí ložnice malý dárek, kterým je tentokrát patentní navlékač jehel. Francin je správcem pivovaru v jednom malém českém městečku a druhého dne provází po pivovaru správní radu, kterou seznamuje se situací a také plány do budoucna. Radové však věnují pozornost spíše dění na zahradě pivovaru, kde Maryška rázně pomáhá řezníkům se zabíjačkou. Všichni jsou krásnou ženou okouzleni, zejména pak doktor Gruntorád. A když pánové skončí prohlídku, okázale vyjádří Francinovi svou nedůvěru, velmi ochotně se nechají pozvat paní správcovou na zabíjačkové pohoštění, které protáhne do pozdního večera.
Další den čeká Francina další nemilé překvapení. Na pivovarském dvoře se objeví jeho velmi svérázný a především velmi hlučný bratr Pepin. Francin tuší blížící se pohromu. První obětí Pepina se stane čeledín který si po jeho radě jak se má správně sekat dřevo, usekne prst. A to jistě netuší, že to je jen první z nehod, které ho čekají pokaždé, když se s Pepinem potká. V Maryšce najde Pepin se svými bláznivými nápady spřízněnou duši. To se ovšem nelíbí Francinovi, který se sice snaží bláznivé nápady svého bratra nevnímat, čeho je však moc, toho je příliš. Nejprve rozzlobený Francin vykáže dvojici ze zahrady, zvolí však nešťastnou formulaci, aby si šli hlučet, třeba na komín. Pepin a Maryška ho totiž vezmou za slovo a vylezou na komín pivovaru.
Zatímco se nahoře dobře baví, Francin dole umírá strachy. Dorazí doktor Gruntorád a současně přijedou také hasiči v čele s kominickým mistrem Giorgim, který je také jedním ze správců pivovaru. Ten vyleze na komín, aby oba vyzval k dodržování pořádku a ve jménu zákona jim přikázal slézt dolů. Jeho vylomeniny však pokračují a jejich důsledkem je nakonec vymknutý kotník paní správcové. Doktor Gruntorád nařídí klid na lůžku, aby se noha zhojila. Francin je spokojený, konečně bude mít klid a navíc může svou ženu obskakovat a zahrnovat pozorností. Raduje se však předčasně.
Nevinná doktorova poznámka o nové módě zkracování, vede k další sérii nápadů, pro které nemá Francin pochopení. Nejprve vyléčená Maryška s Pepinem radikálně zkrátí nohy jídelního stolu a poté se rozjede do města, aby si nechala zkrátit své dlouhé husté vlasy, které obdivuje celé město. Holič Dóďa je v šoku a odmítá takový zločin, Maryška však trvá a svém...
Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Hrdiny jsou manželé Oldřich a Věra Lavičkovi, kteří se svými dětmi Petříkem a Zuzankou odjíždějí do Loukova na chalupu svého známého, inženýra Radima Zvona. Chtějí také koupit chalupu a doufají, že jim Zvon pomůže. Nakonec si vyhlédnou malebnou chalupu dědy Komárka, který souhlasí, že ji prodá a zatím pronajme Lavičkovým jednu místnost. Lavičkovi se rozhodnou strávit na chalupě dovolenou. Zatímco Olda považuje pobyt na venkově za nejen zdraví prospěšný a děti se spřátelí s dobrosrdečným dědou Komárkem, Věra je stále rozčilenější. Vadí jí spousta věcí a tak stále důrazněji naléhá na manžela, aby s dědou, který jí zcela zjevně překáží, promluvil o prodeji.
Olda na víkend pozve na chalupu svého kamaráda, lékaře Houdka, který zjistí, že děda je zcela zdráv a když se pak ještě navíc seznámí s dědovým stařičkým otcem, pochopí, že dělat si naděje, že tu pan Komárek už dlouho nebude jsou liché. V zimě však děda přesto onemocní a přes veškeré odmlouvání jej Houdek pošle do nemocnice. Když se však celá rodina o něco později vypraví do vsi s notářem, aby projednali prodej, najdou dědu opět doma, zdravého a čilého...
Na začiatku 20. storočia v šľachtickom sídle žije regent so svojimi
deťmi. Uvádza služobníctvo a ostatných zamestnancov do rozpakov svojimi
"plebejskými" zvykmi. Usiluje sa o zakúpenie zámku a získanie
spoločenského rešpektu, preto zorganizuje honosnú poľovačku, ktorou si
chce nakloniť miestnu smotánku. Na slávnostnú hostinu príde podozrivé
indivíduum, vystupujúce ako knieža Alexej, ktoré nás ani na chvíľu
nenechá na pochybách, že patrí do rodu Baróna Prášila, Dona Quijota či
Dona Juana. Na zámku Kratochvíle nastávajú krásne chvíle...
I Jiří Menzel nesměl na úsvitu normalizace natáčet, hříchy musel vykoupit příkladným budovatelským dramatem. Mladý hrdina nachází své místo v soukromém životě i ve společnosti teprve na stavbě elektrárny. Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené...
Kouzelník Pasparte, majitel maringotky, několika triků a promítacího přístroje, sní o tom, že si jednoho dne otevře první stálý český biograf, v němž bude promítat pouze české filmy. Chybí mu však potřebný kapitál, aby svůj sen zrealizoval, a tak zatím objíždí zapadlé vísky a láká jejich obyvatele na pozoruhodnou show. Cestou se setkává i s umírajícím kolegou, který mu svěří nejen všechny své filmové pásky, ale také velmi pohlednou dceru Aloisii. Pasparte dorazí i s dívkou do Prahy, kde se Aloisie stává středem pozornosti všech mužů v okolí. To by ani tak nevadilo, horší je, že na krásku nepříčetně žárlí i Paspartova bytná Evženie. Pasparte nakonec milou schovanku nabídne jako hospodyni svobodnému fotografovi Janu Kolenatému, jenž touží po jediném _ natáčet živé obrazy staré Prahy. Ovšem kouzelník má s mládencem ještě jiné plány. Chce ho jako společníka do budoucího podniku. Avšak ten je stále jen jeho velkým snem, protože dosud nesehnal potřebné prostředky. Navíc je tu paní Evženie, jež striktně odmítá jakékoli novoty, tedy s výjimkou těch, které by Pasparte vykompenzoval tím, že by se s ní oženil. Přesto si kouzelník podá na magistrát žádost o koncesi na stálé kino a začne jednat s Kolenatým a kabaretiérem Šlapetou o natočení prvního filmu. Jenže celý projekt je záhy ohrožen divadelní umělkyní Emilií Kolářovou - Mladou, jež je zapřísáhlou odpůrkyní biografu...
V prostředí módního salónu se odehrává příběh, jehož hlavními postavami jsou chudá prodavačka Eva a továrník Rudolf Hora. Ten si najme soukromého detektiva Pejska, aby sledoval jeho snoubenku Margot de la Monty. Dostal totiž anonymní dopis o její nevěře a nechtěl jednat, aniž by si nebyl jist. Detektiv vypátrá, že milencem Margot, vlastním jménem Marie Novákové, je falešný hráč a karbaník Pepito Nožiani alias Josef Nožička. Vyjde také najevo, že Pepito prohrál dvacet tisíc, že musí peníze splatit do půlnoci a že se Margot snaží získat peníze pro milence právě od snoubence. A když na módní přehlídce dostane od Hory šek na nákup kožichu, vloží ho omylem do kapsy kožichu, který si po přehlídce tajně vypůjčí prodavačka a modelka Eva, jejíž přízeň si získal právě továrník Hora, přestože se zachoval inkognito a vydával se za chudého řidiče. Situace je patřičně zamotaná, takže legrace může vypuknout, aby vyvrcholila na policejní stanici, kde se všichni zúčastnění nakonec sejdou.
Hrdinou hudební komedie scenáristy Jiřiho Šebánka a režiséra Julia Matuly Volná noha je jazzový muzikant, trumpetista Beno, jemuž zdatně sekunduje jeho přítel, saxofonista Emil, zvaný Rampouch. Oba mají rádi bláznivou legraci a svými kousky často lidi šokují. Beno je původem Slovák, žije však už dlouho v Praze. Jako pravý bohém neuznává žádné omezováni v osobnim ani v uměleckém životě. Je oddaný jazzu tělem i duší a pohrdá jakýmikoliv formami pop-music. Proto odmítá výhodné nabídky své přítelkyně, úspěšné zpěvačky
Gábiny. Se zdarem čelí i nátlaku své nastávající, mnohem mladši dívky, a její vyzývavé matky. Film je sledem epizod, jejichž těžiště spočívá v Benových recesistických výstupech. Převládá v nich humor, nepostrádají však ani náznak melancholie. Beno za své kousky musí často platit, i to však přijímá s otevřeným hledím. - Autor námětu Jiří Šebánek se inspiroval postavou slavného československého jazzmana Laca Décziho, který již několik let působí v emigraci v USA.
