Majitel obchodu s konfekcí pan Načeradec tráví většinu volného času v kavárně, kde hrává při minerálce šachy s majitelem konkurenčního obchodu panem Dundrem. Načeradcova dcera Edith začíná v advokacii shodou okolností stejně, jako její přítel, Dundrův syn. Pan Načeradec zaskakuje v karetní společnosti často za pana Findajse, který se v těchto chvílích věnuje manželce dalšího z hráčů, pana Tachecího, majitele detektivní kanceláře. Výhry si Načeradec ponechává, prohrané peníze musí platit Findajs. Jednoho dne kibicuje pan Načeradec při hře tak nešťastně, že mezi ním a panem Dundrem dojde k prudké hádce, která končí u soudu. Oba pány zastupují jejich děti, které však mají ze situace spíše legraci. Načeradec je odsouzen k dvaceti čtyřem hodinám vězení. Z rozsudku "těžce" onemocní. Teprve teď se oba rivalové smíří. Edith a mladý Dundr slaví svatbu. Pan Tachecí se dozví o nevěře své ženy a konečně se může v klidu rozvést.
Lze sáhnout po štěstí zaplacené lidským životem? Film je na onu dobu ztvárněn neobvyklými výrazovými prostředky moderní filmové řeči: skryté symboly, minimální dialogy, ruchy a původní hudba Giuseppe Becceho jsou zcela podřízeny prokomponované skladbě scén, připomínající jiný Machatého slavný němý film EROTIKON (1929). Mezinárodní proslulost tohoto díla je značná a téměř se podobala skandálu. Na festivalu v Benátkách získal film ocenění za režii, zároveň byl však prohlášen Vatikánem za nemravný a škodlivý. Začínající rakouská herečka, jejíž nahé scény byly tehdy senzací, se stala v 30. - 50. letech hollywoodskou star Hedy Lamarr. Film byl vydán v české, rakouské a francouzské verzi. NFA archivuje českou (2391 metrů) a rakouskou (2010,5 metrů) kopii. Film byl uveden na II. MFF v Benátkách roku 1934 a získal Cenu města Benátek.
Za deštivé noci poskytne železniční hlídač nocleh elegantnímu cestujícímu, kterému ujel vlak. Když je hlídač odvolán do služby, zůstane George, jak se cestující jmenuje, s jeho dcerou Andreou v domku sám. Na Andreu mladý světák velmi zapůsobí a ještě téže noci mu dívka podlehne. Ráno George odjede. Andrea po čase zjistí, že čeká dítě. George pokračuje ve městě ve svém nevázaném životě a stýká se důvěrně především s vdanou paní Gildou. Když dostane od hlídačovy dcery dopis, že je těhotná, pošle jí peníze. Andrea odjede do města, aby tam tajně porodila. Dítě se však narodí mrtvé. Andrea se později provdá za muže, který ji zachránil na opuštěné cestě před znásilněním. Andrea mu dala vlastní krev pro nutnou transfuzi po zranění, které mu násilník způsobil. Jednoho dne se náhodou ve společnosti svého manžela setká s Georgem, který ji začne znovu svádět. Záhy se i v mladé ženě probudí znovu dřívější touha, opouští manžela a chce odejít s Georgem. V jeho bytě je svědkem výstupu Gildina muže s Georgem a s hořkostí si uvědomí, že George má další milenky. Žárlivý Gildin muž Georga zastřelí. Andrea se vrací domů ke svému muži, jehož lásky si nyní mnohem víc váží.
Nová doba s sebou přináší pokrok, jenž musí jednou zákonitě proniknout až do těch nejzapadlejších koutů. Dostal se i do vesničky Čirá. Mužům tam ulehčuje práci na poli řada moderních strojů, jejich ženy, ale stále dřou v domácnosti postaru. Jedna pomoc se přímo nabízí - tradiční valchy by mohla nahradit společná prádelna. Mužští, kteří vládnou obecní radě, však o takovém utrácení nechtějí ani slyšet. Manželky tedy spojí své síly v odporu a sáhnou k těžce represivním prostředkům...
V socialismu i kriminální delikty mohly být jedině banální, zvláště když se jednalo o komedii. V tomto případě se vyšetřuje loupež v jednom kině. Problém ovšem nastane v okamžiku, kdy bodrý vyšetřovatel zjistí, že jednotliví podezřelí jsou si k nerozeznání podobní... Jiří Sovák se ze všech sil, ale přesto marně snažil bavit prostoduše karikovanými figurkami protřelého zloděje aut, upejpavého novomanžela i zuřivého žárlivce.
V éře normalizace se vrátily i zdánlivě již pohřbené agentské historky. Tato se odehrává v těsně poválečných letech a vypráví o odhalení špionážní sítě, kterou na českém území spřádal americký diplomat. Neuspěl: nejprve mu spáchala sebevraždu blízká spolupracovnice, jíž bylo dokázáno, že za války kolaborovala s nacisty, a po té již zásah bdělé Bezpečnosti. K prchajícím Američanům se však "na oplátku" připojil československý agent... Naivní dobrodružnou vyprávěnku sotva kdo mohl přijmout vážně. Kniha, která sloužila jako předloha k filmu, byla napsána na základě skutečných událostí, k nimž došlo v roce 1948.
Režisér Josef Mach a slovenský scénárista Ivan Bukovčan vybrali pro první slovenský barevný umělecký film nejzářivější ukázky z nepřeberného bohatství slovenských lidových písní a tanců. Jejich film "Rodná zem" vypráví příběh děvčat a chlapců, kteří byli objeveni v různých krajích Slovenska instruktorem profesionálního národopisného souboru lidových písní a tanců a kteří se sešli v radostném kolektivu mladých lidových umělců. Tak se stane členkou souboru Verona zpod Tater traktoristka Žofka ze Zemplína, dělnice Anička z Detvy, dřevorubec Martin, milý Verony, malíř Ferko, jehož talent objevila Žofka, a desítky jiných. Film "Rodná zem" je oslavou radostné umělecké tvořivosti slovenského lidu a zároveň oslavou krásy slovenské země. (FILMOVÝ PŘEHLED 9 / 1954)
Obtloustlý, akurátní a v rodině mírně despotický pan Tříška pracoval jako bytové referent, čímž si zcela narušil psychickou odolnost, je vztekavý a snadno vzkypí. Zamýšlený odpočinek v lůně venkova, kam odjel s celou svou rodinou, však dopadne zcela jinak, než jak očekával - neboť všechny pracovité ruce se spojí, aby zajistily co nejrychlejší splnění zemědělských prací, navíc zůstal čas i na pěvecké zájmy. A hlavní hrdina je nakonec natolik stržen novým prostředím, že se s chutí zapojí. Režisér Josef Mach natočil vcelku zdařilou agitku, (byť ještě poznamenanou dávnými klišé: Tříška třeba nesnáší vojáky, ale jedním z nich, jenž chodí v civilu, se nic netuše spřátelí), a to zejména zásluhou velice věrohodného Saši Rašilova v titulní roli.
Pokud má dívka tak nezajímavé povolání, že prodává květiny, ráda se oddává snění, kde může prožívat netušená dobrodružství. Ale skutečný nápadník, jenž se dívce dvoří, je přece jen přitažlivější... Černobílý film se vyznačuje tím, že snové sekvence se odehrávají ve stylizovaných dekoracích a byly natočeny na barevný materiál.
Snímek vychází z obsáhlé románové předlohy, ze které ale vybírá jen několik epizod. Autoři scénáře se soustředili zejména na léta Mánesových studií na výtvarných školách a na období, kdy již zralý a osobitý umělec prosazoval své pojetí nové výzdoby Staroměstského orloje... Koncepce filmu svým pojetím v mnohém připomínala žánrově podobné tituly realizované v první polovině 50. let (zejména od Václava Kršky). Ne všechny návraty bývají úspěšné - platí to i o tomto čítankově osvětářském výkladu historie.
