Na zámku Ronov se odehrává český detektivní snímek, jemuž nechybí lehce komické ladění, dané zejména postavami vyšetřovatelů několikanásobného zločinu. Vše se točí kolem nelegálního obchodu s uměleckými díly, falešných obrazů, pátrání po ztraceném obrazu někdejší zámecké paní Anny (na němž je zobrazena jako nahá pastýřka) a vraždy Anny Jůzové, která má na starosti správu uměleckých sbírek. Zajímavá a patřičně zamotaná zápletka dává vyšetřovateli případu, kapitánu Trondovi, jinak nadšenému režisérovi místního ochotnického divadla, celou řadu podezřelých. Pátrání naráží na stále další a další překážky. S pomocí vyšetřovatelů majora Bergla a kapitána Roje policista odhalí rozsáhlé podvody s uměleckými díly, padělatelskou dílnu a v neposlední řadě samozřejmě také pravého vraha...
Tento sice komediální, ale současně i tklivě zabarvený příběh dokládá, že ani špičkové herecké obsazení ještě nezaručuje žádoucí zdar, chybí-li příběhu nápaditost I vypravěčská obratnost. Režisér Jaroslav Mach obsadil do hlavní role Vladimíra Menšíka a využil veškeré jeho dispozice: Menšík tu sehrál roli prostého tiskárenského dělníka, jenž obětavě pečuje o svou nemocnou matku. Tráví s ní veškerý volný čas a jedinou zálibou, kterou si čas od času dopřeje, jsou železniční modely. Jenže vše změní příchod vnadné dívky. Hrdina náhle propadá milostnému poblouznění, nevěda si rady s konfliktem dosud nepoznaným citem a starostí o matku...
Zahraniční výjezdy nebývají bez rizika: studijní pobyt českého spisovatele, který v Polsku potká půvabnou dívku, sice skončí bez manželské nevěry, ale podezření přesto zůstává. Koprodukční projekt složitě hledal společnou řeč a nakonec uvízl v dávno vyšumělých schématech. O Polsku, kde tehdy vznikaly takové filmy jako Popel a démant, nic nevypovídá. Za zmínku stojí, že hudbu napsal Wladyslaw Szpilman, pozdější hrdina Polanského válečného dramatu Pianista.
Děj sci-fi komedie Zabil jsem Einsteina, pánové se odehrává střídavě v Americe někdy
na přelomu druhého a třetího tisíciletí a v Praze roku 1911. Je založen na myšlence, zda
a do jaké míry by předčasná smrt zakladatele moderní fyziky Alberta Einsteina ovlivnila
vývoj života na naší planetě. Na rozdíl od většiny děl tohoto žánru, která míří do daleké
budoucnosti, se zde děj naopak vrací pomocí "stroje času" do minula... Podle tvrzení autorů filmu je skutečnost, že profesor Einstein mohl přijít v Praze roku 1911 o život, historickým faktem.
Jaroslav Hašek promítá v jarmareční boudě někdy kolem roku 1900 čtyři filmové příběhy. Po dobových reklamních diapositivech a „žurnálu' uvidíme „první část sensačního, vzorného, parfosního, salonního programu - snímek ze života dítek školou povinných, pořízený za velmi obtížných okolností". Děj tohoto snímku se totiž odehrává z malé části ve školní třídě a z valné části pak na gymnasijním záchodku, kam se primán Chocholka uchýlil před latinskou komposicí. „Vzorné rodinné štěstí" je druhým filmem, který zavede diváka do rodiny magistrátního úředníka Honzátka, v níž došlo k mnoha bouřlivým scénám, když se křeček, opatřený Honzátkem ml., nastěhoval do kanape - svatebního daru sestry Emy. Stejně překvapující jsou i další dvě povídky, z nichž jedna vypraví o „otci chudých", majiteli firmy na nedobytné pokladny a proslulém mecenáši, a druhá o osudných následcích společného výletu starého mládence pana Hanzlíčka s jeho sousedy.
(FILMOVÝ PŘEHLED 20 / 1956)
Vzorná škola mocnářství, Vzorné rodinné štěstí, Otec chudých, Vzorná láska lepších lidí. Kolem roku 1900 promítá v jarmareční boudě Jaroslav Hašek čtyři filmové příběhy. Veselosti ze života c. a k. monarchie s komentářem jana Wericha.
Bláznivá komedie z úspěšné přehlídky o filmu. Pětice gangsterů pronásleduje populární hereckou dvojici O. Kaisera a J. Lábuse a zároveň i jejich dvojníky a chce se zmocnit superholografu.
Tři vysloužilí vojáci : dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a vojenský kuchař Servác jsou po propuštění z armády bez peněz a toulají se světem. Od dobrosrdečných skřítků dostanou kouzelné dary: harfičku, která "vyrábí" vojáky, sluhy apod., cylindr, který vykouzlí, na co si člověk vzpomene a ... Tři veteráni přemýšlejí, jak s dary co nejlépe naložit a nakonec se vypraví do království Monte Albo, kde se Bimbác zamiluje do princezny Bosany. Bosana je nejen krásná, ale navíc proradná a postupně vojáky o všechny dary připraví a nechá je vyhnat. Zatímco se s králem radují, co všechno budou moci s kouzelnými věcmi podnikat, vojákům ještě dlouho trvá než pochopí, co je pro ně na světě opravdu nejdůležitější. Pak se znovu objeví skřítci a zavedou veterány ke stromům s kouzelným ovocem. Po něm naroste Bosaně dlouhatánský nos, který dokonce překročí hranice království. Pomoci jí může jen ovoce z druhého stromu...
Účastníky exkurze do západočeských zemědělských závodů, plzeňského pivovaru a Karlových Varů jsou obyvatelé vesnice Ouplavice, mezi nimiž jsou i dva ze tří členů rodiny Potůčkových, děda a otec Potůčkovi. Vyjíždí se časně ráno a družstevníci se těší. Zažijí spoustu veselých příhod, několik trapasů a nedorozumění, vyřeší několik sporů a otec Potůček, který právě prožívá osobní krizi a hodlá odstoupit z funkce předsedy družstva, si vše srovná v hlavě a rozhodne se ve funkci zůstat, čímž rozhodně nepotěší energickou Elišku Kacířovou, která už si na funkci dělal chutě...
V Karpatském království stojí nad vesnicí Vyšné Vlkodlaky tajemný hrad, jehož majitelem je baron Gorc z Gorců. Na jeho objednávku sestrojil šílený vědec Orfanik zvláštní přístroj, který pomocí světelných paprsků vytváří iluzi skutečnosti. Tento "dálkovid", zrozený ve fantazii spisovatele Julesa Verna, předběhl o sto let vznik televize. Jak to bylo vlastně s prvním filmovým představením a s objevem televize, odhalí po mnoha dobrodružstvích při pátrání ve strašidelném hradním labyrintu hrabě Felix Teleke z Tölökö, hlavní postava filmového příběhu, který je třetí společnou prací scenáristy Jiřího Brdečky a režiséra Oldřicha Lipského. Parodie na verneovské vědecko-fantastické romány je inspirována pozapomenutým dílem slavného francouzského spisovatele Tajemný hrad v Karpatech a obohacena o nové prvky, například o "karpatský" folklór, pro nějž byl vytvořen i vlastní jazyk.
Komedie Oldřicha Lipského a Miloše Macourka je nezvyklým a odvážným experimentem, vypráví totiž děj pozpátku. Lidé zde chodí pozpátku, koně skáčou přes překážky pozpátku, smrt se stává zrozením a naopak, při jídle vycházejí potraviny lidem z úst na talíř… Jen tak se může stát, že po dopadu se ostří gilotiny zvedne, odsouzencova hlava opět sedí na krku a odsouzenec - řezník Bedřich Frydrych obživne, neboli podle jeho vlastního komentáře "se za poněkud zvláštních okolností narodí".
