Pověstná satira, dlouhé roky zakazovaná, se odehrává na rozbahněném velkoměstském sídlišti, stále ohromuje dokonalou znalostí lidských povah, často směšně sobeckých a sebestředných, rozhodně však lhostejných k tomu, co se děje kolem nich. Vlastně jen vesnický děda ztracený uprostřed paneláků přináší závan opravdového zájmu a soucitu. Režisérka Věra Chytilová zvolila roztěkaný způsob snímání, kamera občas vyhlíží, jako kdyby byla zavěšená na rychle se pohybujícím kyvadle.
Po úspěšných Sedmikráskách (1966) uvedla Věra Chytilová další složité podobenství, tentokrát s ambicemi vyjádřit nikoli jen společensko-kritické, nýbrž i filozofické myšlenky. Obrazově vytříbená úvaha o pravdě a lži vychází z biblické symboliky, konkrétně z příběhu Adama a Evy. Hlavní hrdinka Eva, která s manželem Josefem tráví čas v luxusním penzionu, se začne zajímat o tajemného svůdce Roberta. Josef je k jejich koketování, ale i k jiným věcem slepý. Žena podle různých náznaků postupně zjistí, že Robert je sériovým vrahem žen. Navzdory jeho lstím se jí podaří zachránit si život, avšak pochopí, že někdy je lepší pravdu nikdy nepoznat...
Silně stylizovaný příběh natočila Chytilová podle scénáře, na kterém spolupracovala s Ester Krumbachovou. Ta vtiskla filmu nezaměnitelnou tvář i jako výtvarnice. Divácky velmi náročné dílo překypuje obrazovou symbolikou; film nasnímal manžel Věry Chytilové Jaroslav Kučera, jeden z našich nejlepších kameramanů. Složitá, takřka operní struktura vyprávění je zvýrazněna hudbou Zdeňka Lišky, která zní prakticky pod každou replikou. K biblickému motivu Adama a Evy se Chytilová neúspěšně vrátila ve filmu Vyhnání z ráje (2001).
Dlouhometrážní debut Věry Chytilové je konfrontací osudů dvou žen, z nichž jedna žije pro rodinu a druhá pro výkonnostní sport. Gymnastka Eva Bosáková, díky jejímuž obsazení vyvolává smyšlený příběh dojem dokumentu, po léta obětuje své soukromí dosažení vrcholného sportovního výkonu a těší se, že si jednou vše vynahradí. Naopak Věra, která se dosud soustředila na rodinu a domácnost, je zase nespokojená pro nedostatek seberealizace. Obě ženy si stejně jako hrdinka Stropu kladou otázku po smyslu života, ukazuje se však, že ve chvíli, kdy by mohly realizovat svůj sen "o něčem jiném", se dobrovolně vracejí k dosavadnímu způsobu života, protože začínají tušit, že právě tam je jejich místo...
Mozart se stal protagonistou mnoha filmů, avšak režisérka Věra Chytilová se jeho životopisu přidržuje velice volně - především jeho pražské pobyty zasadila do současných reálií. Rychle si zvykneme, že rokokově kostýmované postavy i honosné kočáry se pohybují na pozadí běžného automobilového provozu. Rozverný skladatel (Milan Šteindler) se tu chová jak nedospělé děcko, vybavené ovšem bystrým pozorovacím talentem i prostořekou výřečností. Dokonce tu nechybí ani pověstný svůdník Casanova (Miloš Kopecký), vybavený navíc věšteckým talentem.
Choroba AIDS sa stala východiskom pre skúmanie povrchných vzťahov medzi ľuďmi a symbolom smrteľného ohrozenia, stresovej situácie, ktorá odhaľuje podstatu jednotlivých charakterov. Traja sympatickí tridsiatnici veselo užívajú život, namiesto lásky striedajú sexuálne partnerky a cenu života im pripomenie až ohrozenie AIDS. Film o apatii, nihilizme, nivelizácii hodnôt, epikurejskom egocentrizme so samovražednými dôsledkami. Euforické eskapády ako zúfalá snaha premôcť pocit odcudzenia v spoločnosti.
Významným prínosom sa stala účasť amatérskeho divadla Sklep, ktorá dodáva filmu originálnu poetiku, hravú recesiu a osobité hrecké prejavy T. Hanáka, M. Šteindlera a D. Vávru. Námetom a scenáristickou spoluprácou sa uviedol mladý absolvent FAMU P. Škapík. V chytilovsky hektickom tempe rozprávania upúta rozháraná kompozícia obrazu (farebne sýtej tónine dominuje červená), nervný strih, dekomponovaná hudba, pulzovanie a ostré jazdy p"sobivej kamery, snímajúcej v najnemožnejších uhloch a sklonoch. Dômyselný humor a efektné pózerstvo sú predvádzané natoľko okázalo, až je vlastná amorálna podstata skutkov prehlušovaná a ostrosť pohľadu na zdeformovanú realitu sa rozptyľuje.
Pestrý, epizodicky bohatý dej filmu je organizovaný okolo candidovského príbehu mladého muža, ktorý sa snaží v živote plnom úplatkárstva a promiskuity, preraziť podľa svojej cti a svedomia. Opúšťa vysokoškolské štúdium, aby nadviazal na rodinnú tradíciu ako strojvodca horskej lokálky. Zmysel pojmu "kalamita" rezonuje takmer vo všetkých jeho ľudských kontaktoch: jeho predstavy o poctivosti, nezištnosti a úprimnosti neustále vstupujú do konfliktu s realitou. Záverečná skutočná kalamita, keď jeho vláčik zavalí horská lavína, poskytne satisfakciu jeho viere v krásu života: ľudia uväznení pod snehom precitnú zo svojej mravnej letargie a pri záchrannej akcii naplnia činom pojem solidarita (vtedy prestane v kalamitnej krajine snežiť a utíchne vietor).
Film pulzuje ironickým humorom, zvedavo živou kamerou, ostrým strihom a znamenitou zvukovou rovinou. Rad estrádnych výstupov, gagov, mrazivých satirických čísel, smiešnomilostných dialógov, slovných klauniád a izolovaných mikrosekvencií neslovných etúd (v ktorých Decziho útočná hudba podkladá triešť mihotavých záberov), vytvára výrečne znervózňujúci pohyb Šlapetovej kamery, Brožkove útočné strihy a nekašírované dialógy s bohato odtieňovanou intonáciou reči. Svet Kalamity nemá horkokrvnosť toho v Panelstory - tu sú už skoro všetci "zabývaní vo svojom kupé", len Polívkov usmievavý hľadač cestuje v hlbokom zmysle tohto slova.
Film Hra o jablko režisérky Věry Chytilové se pokouší komediální formou zachytit podstatu neustálého sporu mezi mužem a ženou a zároveň najít odpovědi na otázku, do jaké míry je možná hra s lidskými city a kdy a jak přestává být hrou. Hrdiny příběhu jsou porodník dr. John, svobodný muž po třicítce, v soukromém životě značně sobecký, a mladá zdravotní sestra Anna Šímová, která vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup. John k dívce naváže, jako před tím k tolika jiným, povrchní vztah. Jeho hra na lásku se však tentokrát obrátí proti němu. Když se pokusí napravit svou chybu, je už pozdě. Lze si totiž hrát v životě, ale nelze si hrát na život. Proto na Johnovo: "Ale já už si nechci hrát" Anna odpoví: "To je škoda, my právě hledáme někoho, kdo to umí". Motiv jablka, provázející příběh, je symbolem poznání charakteru lidí, symbolem ovoce lidského konání i symbolem plodu lidské lásky - dítěte...
Komediálně laděný film V. Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne, natočený na motivy povídky Jiřího Brdečky, lze označit jako groteskní moralitu. Zachycuje výjevy ze života stárnoucího elegána a svůdce mladých dívek, který ze strachu před stářím a smrtí se zoufale snaží urvat, co se ještě dá. Postupně si však uvědomuje, že jeho počínání je marné a bláhové, že ve svém životě spíše ztrácel, než získával. A tak se z Fauna, na první pohled šarmantního a úspěšného muže, stává tragikomická figura zbytečného člověka. Člověka se slabošským charakterem, který po celý život chtěl jen brát a dostávat, aniž příliš riskoval. Jeho životní styl, úzkostlivě uzavřený do soukromí, je zdánlivě přitažlivý, ale jak sám hrdina zjišťuje, ústí do samoty a prázdnoty. Autorky scénáře V. Chytilová a E. Krumbachová usilovaly o jakousi moderní commedii dellřarte. Vrstvením komediálních i vážných situací odkrývají hlubší jádro příběhu, jímž je právě téma stáří a zmarněného života. Ve formálním vyjádření zůstává režisérka věrna svému rukopisu. Kromě něj dominuje snímku obrazové zachycení Prahy a vynikající herecký výkon L. Suchařípy.
Narůstající konflikt mezi nerudným majitelem vily a jeho podnájemníkem skončí u soudu. Soužití totiž skončilo ublížením na zdraví - a film vlastně překládá dvě verze týchž událostí, nahlížené každou ze zúčastněných stran. Pokus o moralitu, která hlásala, že je nutné odstraňovat staré přežitky v přemýšlení lidí, však zcela nevyšel, přinášená výpověď je místy notně toporná.
Bohuš je rázovitý vesnický chlapík, který žije sám v rozpadající se chalupě. Pracuje jako dřevař, většinu času však se svými kumpány tráví popíjením slivovice a zahálčivým povalováním v trávě. Jeho poklidný a vcelku spokojený život se změní v okamžiku, kdy se objeví elegantní advokát Ulrich, který překvapenému Bohušovi oznámí, že zdědil obrovský majetek.
