Každou rodinu trápí strašidla minulosti. Americká rodina Mosherových pocházející z dělnického prostředí není výjimkou. Její hlavu Dona neustále trápí noční můry z vietnamské války, Donova osaměle žijící sestra Denise považující se za čarodějnici tráví většinu času na hřbitově vyvoláváním duchů a jeho dcera Donna otěhotněla ještě jako mladistvá s mužem, který ji bil. Ani Donnina dcera Daneal neunikla rodinnému prokletí a neodvratně opakuje nešťastný osud své matky? Dokumentaristovi Michaelu Palmierimu se společně se spisovatelem a hlavně příbuzným rodiny Donalem Mosherem podařilo během jednoho roku natočit nebývale intimní a otevřený portrét tří generací neúspěšně bojujících o naplnění amerického snu. Melancholická nálada svižně střiženého snímku s nápaditou kamerou plasticky vykresluje rodinu Mosherových uvězněnou v bludném kruhu chudoby a špatných rozhodnutí.
Hudba bez ideologie, nabízející autonomii a prostor k vlastnímu vyjádření. Tak vnímá punkrock skupina mladých muslimů a muslimek, tvořících několik různých kapel a dohromady tuto žánrovou hudební scénu. Většinu z nich oslovila kniha Michaela Muhammada Knighta The Taqwacores, punkový manifest. Knight, vychovávaný jako katolík, konvertoval k islámu ve svých sedmnácti letech na výraz protestu proti despotickému otci. Jako ?bílý muslim" budí pozornost v západní i muslimské společnosti. Knight a jeho přátelé ze skupiny The Kominas uspořádají turné po amerických velkoměstech a po cestě přibírají do svého vyzdobeného autobusu další interprety. Půl roku po americké ?šňůře" koncertují v Pákistánu a snaží se tak punkrock a vlastní interpretaci koránu přiblížit i tamním muslimům. Vystoupení punkrockerů jsou kontroverzní pro americkou i pákistánskou, muslimskou i nemuslimskou komunitu. Režisér Omar Majeed ve svém snímku pracuje s konceptem ?minority uvnitř minorit" a přibližuje, jak těžké je dostát tradicím a zároveň bojovat o možnost projevit se nonkonformně.
"Hello, I'm Johnny Cash." Takto tradične sa prihovoril Johnny Cash aj 4. júna 1969 vo väznici s maximálnou ostrahou San Quentin svojim netradičným divákom. Vrahovia a násilníci však po príchode muža v čiernom, ako Johnnyho prezývali, aspoň na chvíľu mohli zabudnúť na všetko zlo, ktoré spáchali a vychutnali si dnes už legendárny koncert.
Celé predstavenie zaznamenala televízna spoločnosť Granada TV a DVD obsahuje tieto skladby:
"I Walk the Line"
"Folsom Prison Blues"
"Orange Blossom Special"
"Jackson"
"Darling Companion"
"Daddy Sang Bass"
"San Quentin"
"Wanted Man"
"A Boy Named Sue"
"(There'll Be) Peace in the Valley"
"He Turned the Water Into Wine"
Značnú časť unikátneho záznamu tvoria rozhovory so strážcami a väzňami, ktorí opisujú svoj život za múrmi väznice v San Quentin.
Když manželé Čangovi před šestnácti lety opouštěli svůj domov a s ním i své rodiče a roční dcerku, věřili, že dělají pro všechny to nejlepší. Léta na rodinu vydělávali jako námezdní dělníci v textilních továrnách a domů se vraceli jen na pár dní v roce kolem oslav Nového roku. Právě v tuto dobu se Čína a především její železniční síť každoročně ocitá v chaosu. Za svými blízkými míří v přeplněných vlacích na 130 milionů migrujících pracovníků. Získat jízdenku na vytoužený vlak zabere i několik týdnů a odměnou upracovaným dělníkům je pak často jen tristní setkání s odcizenými vlastními dětmi. Také Čangovi nemají jiné přání než připravit svým dětem prostřednictvím vzdělání lepší osud, než měli sami. Aniž si to však uvědomují, chystají jim často pravý opak. Snímek přináší hluboce lidský a nepřikrášlený portrét jedné rodiny z milionů jí podobných, které platí za překotný ekonomický rozvoj Číny příliš velkou cenu. Vizuálně dokonalý debut režiséra Lixina Fana byl na posledním amsterdamském festivalu IDFA oceněn hlavní cenou za celovečerní dokument.
Vypořádat se s prožitou genocidou, která člověka krutě připravila o jeho nejbližší, není snadné. O to spíš v případě, že vrahy byli vlastní sousedé. Ve Rwandě přišlo během etnických střetů Hutuů a Tutsiů o život na osm set tisíc lidí. Rwandská vláda ustanovila speciální právo ?gačáča", podle nějž mají být stíhaní pachatelé genocidy souzeni těmi, na nichž se sami provinili. Dokument režisérky Anne Aghionové ukazuje několik konkrétních gačáča soudů, v nichž proti sobě stojí obžalovaní a žalující - svůj žal ze ztráty blízkých nese velmi těžce mimo jiné hutuská žena provdaná za tutsijského muže, kterého jí stejně jako jejich dítě před očima ubili k smrti. Případy jsou komplikované a rozpaky přitom panují na obou stranách. Obžalovaní se zdráhají přijmout obvinění a před zraky domorodé komunity uhýbají pohledem. Pozůstalí krčí rameny: jak mohou soudit člověka, který je připravil o chuť k životu? Jak vedle něj mohou dál bydlet? Jak se vyrovnat s faktem, že vesnice je společným domovem obětí i vrahů? Drásavě přímočarý snímek rozestírá před publikum patovou situaci, v níž hojivě působí jedině čas a odpuštění.
Diskriminace bělochů. Pro Evropana a Američana prakticky neznámý pojem, pro tisíce bělošských farmářů žijících v jihoafrickém státě Zimbabwe tvrdá realita. Humanitární situace v jedné z nejchudších zemí Afriky se od přelomu tisíciletí rapidně zhoršila se zavedením pozemkové reformy, která místnímu diktátorovi Robertu Mugabemu umožnila pod heslem ?Zimbabwe Zimbabwanům" zabrat statisíce hektarů půdy prosperujících bělošských farem. Původně britská rodina Mikea Campbella, která do Zimbabwe přišla před třiceti lety a na své farmě pokojně žije s pěti sty domorodci, se Mugabeho zvůli soudně vzepře. Campbellovi se v bitvě nevzdávají ani poté, co jsou brutálně zlynčováni, a doufají, že verdikt mezinárodního tribunálu by mohl znamenat významný precedens. Atmosféru dechberoucího snímku o nerovném střetu lidských práv s rasovou nenávistí podtrhuje působivá hudba. Film se dostal do letošních širších nominací na Oscara.
Seriál z produkce Spike TV o komparaci vybraných zbraní a bojovníků se snaží odpovědět na obvyklou chlapskou otázku: "Kdyby se jeden postavil proti druhému, který by vyhrál?" K zodpovězení se dochází skrze řadu testů účinků různých zbraní, stylu jejich boje, mentality a dalších proměnných, dle kterých tým odborníků určuje potenciálního vítěze. Specialitou seriálu je pak hlavně výběr nečekaných dvojic soupeřů. Dočkáme se tak například souboje Gladiátora s Apačem nebo středověkého rytíře s pirátem.
Starají se o své druhy a rodinu tak, jako málokterá jiná zvířata. Stejně jako my prožívají emoce. Dokonce si možná uvědomují i svou vlastní smrtelnost. Vědci se dodnes přesvědčují, že toho o slonech stále ještě mnoho nevíme. V severní Keni byl proto zahájen unikátní projekt, jehož cílem je nahlédnout do tajemného světa těchto obrů souše. Iain Douglas Hamilton strávil mezi slony víc než 40 let a mnohokrát musel nasadit vlastní život, aby je mohl lépe poznat a chránit. Budeme mít možnost sledovat tato nádherná zvířata s pomocí technologie, která umožňuje podrobně zaznamenávat vše, co prožívají během putování krajinou i v každodenním boji o přežití. Naskýtá se nám výjimečná příležitost pozorovat, jak sloni vyrůstají nebo jak demonstrují svou sílu. Pokusíme se také vcítit do jejich myšlení, abychom poznali, jak moc jsou nám podobní.
Severní Korea je bezesporu nejizolovanější zemí světa. Totalitní režim zde již šedesát let zavírá své obyvatele do koncentračních táborů za sebemenší prohřešky: stačí zmačkat noviny, na nichž je vyobrazen otec zakladatel Kim Ir-sen nebo jeho syn, současný vládce Kim Čong-il. Ačkoli se i pouhý pokus o útěk z těchto táborů trestá smrtí, každý rok se o něj řada vězňů pokusí. Díky hrstce z nich, kterým se podaří uniknout a z níž se někteří objeví i v dokumentu, se svět dozvídá o hrůzné podobě života v komunistické Severní Koreji. Jejich silné a alarmující svědectví o milionech obětí hladomoru v devadesátých letech, severokorejských dívkách skrývajících se v Číně, které jsou nuceny k prostituci, či o závislosti tamní ekonomiky na práci vězňů výmluvně kontrastují s propagandistickými televizními pořady posilujícími obludné rozměry Kim Čong-ilova kultu. S využitím archivů a graficky zajímavých vsuvek je ve filmu režisérky N. C. Heikinové také přehledně připomenuta historie Korejského poloostrova.
Hossein a Shaima se milovali již od dětských let. Během dospívání se ale jejich cesty rozdělily. Negramotný Hossein odešel za výdělkem do války s Tálibánem, Shaima byla na otcův rozkaz nucena provdat se za muže o čtyřicet let staršího, navíc jako jeho třetí žena. Po letech se jejich cesty opět protnuly. I když Hossein přišel ve válce o nohy a Shaima má pětiletou dceru, jejich vzájemná láska nijak neutrpěla. Žít spolu ale nemohou. Shaima sice požádala o rozvod, ani jedna z rodin však jejich lásce není nakloněna. V cestě za štěstím jim stojí odlišná etnická příslušnost, tradiční rodinná čest a striktní kmenové zákony. Navzdory hrozbám násilnou odplatou za jejich ?nepatřičné" chování ze strany mužských členů obou rodin se Shaima s Hosseinem nadále schází. Snímek německé režisérky Helgy Reidemeisterové nabízí střídmé, ale o to intimnější drama Romea a Julie v zemi, která v posledních desetiletích zná jen válku a chudobu.
