Tragický osud navrátilce z Ameriky. Filmový příběh byl se souhlasem autora románové předlohy doplněn o postavu mladšího bratra Michala. Umělecký úspěch Fričova filmu nebyl tentokrát jednoznačně průkazný a přesvědčivý. A navíc tehdejší návštěvníci biografů jednoznačně preferovali zábavné žánry. Po týdnu byl ztažen z pražského premiérového nasazení pro nezájem diváků. Někteří novináři to označovali za skandál. Film byl uveden na VI. MFF v Benátkách roku 1938. V sedmdesátých letech byl tento román opět filmově zpracován pod názvem "Hordubal".
Samotářský a nerudný pohodný se ujme sirotka Petříčka a jeho psa Punti. Pod jejich vlivem se natolik změní, že už nemůže vykonávat svoje povolání. Sentimentální komedie - nadhled, o který se autoři pokoušeli, není vždy jasně rozeznatelný. V německé verzi "Das Gässchen zum Paradies" hrál hlavní roli Hans Moser. Použité stavby pocházejí velmi pravděpodobně z natáčení koprodukčního filmu "Golem".
Žárlivý důlní inženýr se při důlní katastrofě a záchranných pracích přesvědčí, že svou manželku podezříval neprávem. Ve filmu, který plně vyhovoval nacistické propagandě práce, jsou použity verše Josefa Hory.
Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení.
V roce 1947 sáhli filmaři poprvé po Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si ve spolupráci se scenáristy Františkem Vlčkem a Jaroslavem Žákem vybrali pět povídek: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. První je o podmínečně propuštěném trestanci, ve druhé policejní komisař hledá pachatele uneseného dítěte a poznává, jak těžké je mezi navlas si podobnými nemluvňaty najít to pravé. Třetí je sugestivním vyprávěním o náboženském fanatikovi, který z božího příkazu zabil a jde se ve sněhové vánici udat na četnickou stanici. Ve čtvrté pátrá inspektor Pištora po bytovém zloději, který omylem ukradl tajné spisy generálního štábu, a v poslední povídce se dozvíme, že je-li na některé hříšníky pozemská spravedlnost krátká, trestu stejně neujdou.
Trvalou hodnotou filmu jsou herecké výkony hlavních protagonistů - byli to Jaroslav Marvan, Jaroslav Průcha, František Filipovský, Theodor Pištěk, František Kovářík a František Smolík.
Ředitel záložny se kvůli své rozmařilé ženě dopustí zpronevěry a pak spáchá sebevraždu. Jeho matka, prostá venkovská žena, se zaváže, že dluh s pomocí snachy a vnuka uhradí. Těžká práce se jim ale nelíbí a tak starou ženu oba opustí.
Revírní inspektor Čadek sleduje stopu právě propuštěného kasaře Kočky s cílem zjistit, kam zmizely peníze z poslední loupeže. Cesta vede do nechvalně vyhlášené putyky matky Klouzandy. Zde se Kočka setkává s udavačem Kartou, který ho dostal do vězení. Poté Karta náhle zmizí a z Kočky se stává nepolapitelný fantom. V téže době umírá starý Číňan Wang-li, jehož posledním přáním bylo být po smrti odeslán v zaletované rakvi zpět do vlasti...
Koncem protektorátu sáhli filmaři již potřetí po díle Eduarda Fikera. Adaptace jeho románu Zinková cesta dostala původně název Znamení kočky, snímek režíroval J. A. Holman a do hlavní ženské role byla obsazena Lída Baarová. Práce však přerušily události kolem konce války. Film dokončil po úpravách scénáře, přetočení všech scén s Lídou Baarovou a změně titulu na Třináctý revír režisér Martin Frič až v roce 1946. V hlavních rolích se tak vedle Jaroslava Marvana objevila mladičká Dana Medřická.
Bopha znamená v jazyku kmene Zulu vězení. Film zachytává problematické období pronásledování odpůrců režimu v Jižní Africe. Micah Mangena je už 23 roků místním policajtem, který učí na policejní akademii mladé kadety udržovat pořádek a obhajovat zákon. Vtlouká jim pocit hrdosti a doufá, že i jeho syn půjde v jeho šlépějích. Nepokoje vyvrcholí tehdy, kdy přichází běloch De Villiers, který zavádí speciální opatření. Proto se připravuje vzpoura studentů, během níž De Villiers dá zavřít vůdce Pule Rampu a mučením ho nutí prozradit jména dalších revolucionářů. V této situaci se proti sobě ocitnou i policajt Micah a jeho syn Zweli. Syn se totiž přidává k mladé generaci, protože touží po jiné budoucnosti než dělat poslušného přisluhovače. Naší budoucností je svoboda!... Ve svých názorech se teda generačně rozcházejí a Micah se musí bezmocně dívat na pochod studentů, kde postřelí jeho syna. Micah postupně svoje názory i stanoviska přehodnocuje a přestože se chce přidat k mladým, ti ho vnímají jako nepřítele...
Zima roku 1974 ve Vietnamu je dějištěm amerického dramatu. Válka skončila, americká armáda odešla a země je rozdělena na dvě části. V hlavním městě Saigonu, které je obklíčeno vojsky komunistického vietcongu, zůstala malá skupina Američanů a Evropanů. Barbara Deanová (Judi Dench) je anglickou asistentkou zahraniční banky, Bob Chesneau (Frederic Forrest) je kulturní atašé pracující pro CIA a plukovník Fielder (Manning Redwood) je vojenský poradce. Chesneau už delší dobu přesně odhaduje vývoj situace, nadřízení jsou ale k jeho varování hluší. Oficiální propaganda hovoří pouze o vítězstvích amerických zbraní, a tak Bobova snaha přesvědčit velvyslance (E.G. Marshall) o nebezpečí a přimět ho k evakuaci občanů Spojených států i jejich místních přátel padá na neúrodnou půdu. Život cizinců se mění v boj o přežití…
Rozprávanie sa začína v roku 1967, keď polícia nájde mŕtvoly vychyteného anglického dramatika Joea Ortona (Gary Oldman) a jeho milenca, spisovateľa Kennetha Halliwella (Alfred Molina). Ortonov život a problematický vzťah s Halliwellom je následne odkrývaný prostredníctvom asociatívne radených spomienok a domnienok Ortonových príbuzných a spolupracovníkov, ktorých spovedá životopisec John Lahr (Wallace Shawn).
Prick Up Your Ears patrí k filmovým dielam, ktorých „queer“ (homosexuálny) charakter nie je manifestovaný len v téme, ale aj v spôsobe jej spracovania. Frears dôsledne ignoruje tragickú atmosféru dobového homofóbneho rámca, asociatívne rozprávania obohacuje o množstvo drobných parodizácií životopisného žánru a v neposlednom rade dôsledne potláča silný melodramatický potenciál príbehu v prospech humoru a akéhosi oslobodzujúceho ľahkovážneho nadhľadu.
