Marcel Carné a Jacques Prévert jsou zakladatelé francouzského poetického realismu ve třicátých letech minulého století. Brány noci bývají označovány za poslední film tohoto směru. Podnět k jejich natočení dala produkční společnost Pathé, která požádala Carného, aby připravil film pro Jeana Gabina, jenž se právě vrátil z americké emigrace. Hlavní ženskou roli měla ztvárnit Marlene Dietrichová. Carné, Prévert, Gabin i Dietrichová se shodou okolností zúčastnili baletního představení Le rendez-vous (Schůzka), které se mělo stát námětem pro jejich společný film. Nicméně scénář se slavné herečce nelíbil. Považovala ho za urážlivý pro francouzský národ a následně se i Gabinovi podařilo odstoupit od smlouvy. Marcel Carné se pod tlakem událostí rozhodl, že hlavní postavou jeho filmu bude tedy Paříž. A tak si nakonec mohl dovolit obsadit do hlavních rolí neznámé herce, jakými byli Yves Montand, Serge Reggiani nebo Jean Vilar. Pro potřeby natáčení byly postaveny velkolepé kulisy stanice metra Barb?s-Rochechouart a jeho okolí. Snímek postupně podtrhl všechny znaky typické pro poetický realismus včetně studiového natáčení. V jedné z tehdejších kritik byl film překřtěn na Brány nudy a toto stigma mu na dlouho zůstalo. Sám režisér později uznal, že neměl šťastnou ruku hlavně v případě výběru herců. I když se Yves Montand později stal hojně obsazovaným a uznávaným, v tomto snímku na něj vyšla role čtyřicetiletého muže, ačkoli mu bylo pouhých dvacet pět let. Carné mu také raději nedovolil, aby ve filmu příliš zpíval. V roce premiéry snímek vyvolal vlnu rozhořčení svým údajně „nevhodným" obsahem a již při premiéře diváci v sále pískali a dupali. Brány noci jsou totiž také pohledem na dobové praktiky - do světa černého trhu s potravinami a dřevem, do životů údajných válečných hrdinů a kolaborantů, což pobouřilo širokou veřejnost, protože šlo o témata nejen velmi citlivá, ale hlavně vadilo, že Francouzi zde nejsou vylíčeni jako národ hrdinů. Údajně právě toto „tažení" proti Branám noci vedlo Jacquese Préverta k rozhodnutí, že omezí psaní scénářů a bude se věnovat především literatuře. Pro Marcela Carného začalo také nepříliš úspěšné tvůrčí období. - David Čeněk
Francouzský barevný film vynikajícího režiséra Marcela Carného, který zde vytvořil poetický vánoční příběh v němž se realita všedního života prolíná s motivy téměř pohádkovými. Mladý příslušník šlechtického rodu Percevalů je nespokojen s prostředím a životem k němuž ho jeho původ zavazuje. Pronásledován pochopy strýce Ludvíka, se dostane na svém útěku právě na Štědrý večer do městečka Saint Parfait. Ke svému úžasu zjistí, že je dokonalým dvojníkem místního hudebníka Juliena Barera, který miluje krásnou číšnici Marinettu, ale je příliš nesmělý a neodvažuje se jí vyznat lásku. Perceval se rozhodne zasáhnout. Jako Barerův dvojník vyvolá v městečku mnohé zmatky, ale nakonec se mu podaří zajistit štěstí mladého párku. Poté stejně tajemně, jako se zjevil, opět zmizí, zanechávaje po sobě nejistotu, byl-li skutečností nebo pouhým přeludem Štědrovečerní fantasie.
(FILMOVÝ PŘEHLED 26 / 1957)
Stroj času prináša každému rýchlu starobu. Nájde sa odvážlivec, ktorý ho zničí?
V mýtickom a mierumilovnom kráľovstve Aralon zhromažďuje kráľ Francis (JOSS ACKLAND) všetkých svojich verných poddaných, aby sa postavili na odpor nepriateľskému a zlému Morlinovi. Kráľ požiada kráľovského alchymistu, aby vytvoril zariadenie, ktorým by mohol ovládať čas. Tak by mohol totiž ovládnuť vesmír a rozhodovať o živote a smrti. Alchymista prístroj vyrobí, ale rozhodne sa ho zničiť. Stroj totiž zrýchľuje čas všade okolo ochrannej zóny. Stroja sa však zmocní zlá čarodejnica a všetci začnú rýchlo starnúť. Zdá sa, že neexistuje žiadna záchrana. Našťastie, páža James (TOM SCHULTZ), zaľúbené do krásnej princeznej Stephanie (CHRISTINE TAYLOROVÁ), chce podať dôkaz o svojej odvahe a vyberie sa za čarodejnicou. Podarí sa mu stroj zničiť a celé kráľovstvo omladne.
Příběh tohoto krátkého animovaného filmu, ve kterém vystupuje spousta postav z Disneyho animovaných pohádek, začíná těsně před Vánoci. Všichni se těší, zdobí stromečky, chystají sve domovy, jen Skrblík o Vánocích nemůže ani slyšet a myslí stále jen na své peníze. Odmítne pozvání na vánoční hostinu, nechce přispět na sbírku pro chudé. Změní nakonec Skrblík svůj postoj k Vánocům?
Francouzská filmová fantastická komedie René Claira na faustovský motiv. Historie profesora Fausta a jeho omládnutí dílem ďáblovým, známá z Goethova nejslavnějšího díla, nabývá zde nové formy, plné jemného francouzského humoru. Autoři jilmu reagovali v tomto díle na mírové hnutí, neboť film je odmítnutím válek a zneužití atomové energie. (FILMOVÝ PŘEHLED 29 / 1953)
Šílená fantazie Stephena Kinga ožívá ve třech filmových povídkách plných děsu a hrůzy, ke kterým napsal scénář praotec moderního hororu George A. Romero.
Myslíte, že dřevěné sochy se nedokážou pomstít za smrt svého majitele? Tak to se raději vyhněte indiánovi z prvního příběhu.
O tom, že zákazy koupání by se měly respektovat, vás dozajista přesvědčí hlavní hrdina druhé povídky.
Příběh třetí pal potvrdí, že od automobilové nehody byste ujíždět neměli. Přejetý stopař by se mohl vrátit a tentokrát po vás nebude chtít pouhé svezení...
Bohatý průmyslník Carlo Bacchi zahyne při automobilové nehodě a za svůj neuspořádaný život se dostává do pekla. Před ďáblem se ale snaží obhájit své hříchy a nakonec dostává dvanáct hodin na odčinění alespoň jednoho ze svých špatných činů. V civilním životě však rychle zapomíná na podmínky, za kterých mu byl návrat umožněn.
Film Spíš projde velbloud (È più facile che un cammello) vznikl v režii významného neorealistického tvůrce Luigiho Zampy, který se opřel o práci kvalitních scénáristů. Právě spolupráce autorů scénáře se nakonec neblaze podepsala na jejich další tvorbě. Autorem námětu byl Cesare Zavattini, který však nebyl o kvalitě své práce příliš přesvědčen, předlohy se ale chopili Suso Cecchi d′Amico a Vitaliano Brancati. Když byl pak film za značného nezájmu uveden na festivalu v Benátkách, Zavattini se od něj důrazně distancoval s tím, že se scénářem nemá nic společného. Tím skončila jeho dosud plodná spolupráce s Cecchim d′Amico. Filmu nepomohlo ani hvězdné obsazení v čele s Jeanem Gabinem a ženskými hvězdami tehdejšího italské kinematografie (Mariella Lotti, Elli Parvo). Například ve Francii dosáhl návštěvnosti necelých 700.000 diváků, zatímco jiné Gabinovy filmy měly tehdy úspěch několikanásobně vyšší.
Opičí král urazí bohyni a chce s ní bojovat. Nezemře jen díky svému mistrovi, dlouhověkému mnichovi, který se za něj přimlouvá, ale oba dva jsou potrestáni. Dvě démonky v tělech krásných dívek chtějí opičího krále a dlouhověkého mnicha zabít a čekají na něj v poušti u banditů. Vše se ale zkomplikuje a začíná tak dlouhý a propletený příběh založený na čínské mytologii plný kouzel, lstí, fantastických postav, bojových umění a lásky.
Film začína v okamžiku, kde první díl skončil. Joker se ocitne 500 let v minulosti a zjistí, že ho osud předurčil k tomu, stát se opičím králem. Jeho pandořinu skříňku na cestování časem mu ukradne nesmrtelná čarodějka Zixia a zajme i jeho jako svého sluhu. Jokerovi se po čase podaří utéct a ve městě narazí na předky svých pomocníků Pigsyho a Sandyho. Spolu s nimi musí porazit mnoho protivníku, aby dostal skříňku zpátky a mohl zachránit svoji umírající ženu Jing Jing
Policajt Biu je zavražděn poté, co nalezne tajnou továrnu na drogy. V nebi však zjistí, že jeho smrt byla klasifikována jako sebevražda a je proto jako duch poslán zpět na Zemi, aby dopadl svého vraha. Pomoci mu má policejní nováček Sing, který z toho ale vůbec nemá radost. S vyšetřováním souhlasí, jen pokud mu Biu pomůže získat jeho vysněnou dívku Ah Yuk a povýšení.
