Setkání krále Karla VII. s jeho milenkou Agnès Sorelovou, Louvre v časech Františka I., krádež Mony Lisy, Bartolomějská noc, vražda Jindřicha III., milostné eskapády Jindřicha IV., epizody ze života slavného filozofa Voltaira, poprava Ludvíka XVI., soudní proces s Marií Antoinettou, Pařížská komuna, Dreyfusova aféra a Pasteurovo objevení vakcíny proti vzteklině, to jsou události z dějin Paříže, které do svého historického velkofilmu KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1955) začlenil slavný režisér Sacha Guitry.
Touto velkorysou historickou podívanou navázal Guitry na svůj o dva roky starší film KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1954). Zatímco v případě Versailles byl omezen kratším historickým úsekem, dějiny Paříže mu nabídly širší možnosti, což se týká i pestrosti postav. I v tomto případě je film především neuvěřitelnou přehlídkou významných hereckých osobností té doby, někteří herci hráli v obou titulech stejné role (například Guitryho manželka Lana Marconi v úloze Marie Antoinetty nebo Philippe Richard v postavě krále Ludvíka Filipa), sám Guitry si přisoudil roli krále Ludvíka XI. Ve srovnání s Versailles se tu nově objevily i další hvězdy jako Danielle Darrieux nebo Michèle Morgan, v jedné z menších rolí se mihnul i Louis de Funès.
Film se natáčel od srpna do listopadu 1955 a premiéru měl 10. února 1956. V porovnání s filmem o Versailles měla ale Paříž o poznání menší divácký ohlas. I když bezmála tři milióny diváků nelze vydávat za neúspěch, nutno dodat, že film KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY navštívalo v kinech sedm miliónů diváků. Stejně jako většina Guitryho filmů byl i tento počin v nedávné době vydán na DVD.
Don Salluste je ministr - jinou práci neumí. A je - tak jako mnozí mocní - také chamtivý a rád si žije na vysoké noze. Rád hromadí peníze a rozhodně není proti, když zlaťáčky ze státní pokladny sluncem vyprahlého Španělska přijdou do jeho kapsy. Jenomže tohle všechno se najednou zhroutí - je jednou z komorních dam královského dvora falešně obviněn a tím pádem také ze dvora vyloučen. Jenomže to by nesměl být mistrem intrik a podvůdků. Chce běh událostí zařídit tak, aby se všechno, co ztratil, k němu postupně zase vrátilo. Povede se mu to?
Významný francouzský vojevůdce Bertrand Du Guesclin, pozdější hrabě de Longueville, patřil k předním osobnostem dějin stoleté války. Pocházel ze šlechtické rodiny z Bretaně (byl také známý pod přezdívkou Bretaňský orel) a od počátků bojů s Anglií proslul jako vynikající stratég a statečný vojevůdce. V průběhu několika málo let dosáhl nejen důležitých vojenských úspěchů, ale jeho kariéru doprovázel i společenský vzestup a nakonec se v roce 1370 stal vrchním velitelem francouzské armády. Za stoleté války dokázal Angličanům odejmout většinu dosud držených území ve Francii včetně důležitého přístavu v Calais. Padl při obléhání Chateaunef de Randon v červenci 1370.
Životní příběh slavného francouzského rytíře převedl na plátno koncem čtyřicátých let 20. století Bernard de Latour, který se filmovou režií uvedl v tomto jediném případě (byl také spoluautorem scénáře). Magnetem pro diváky byl především populární herec Fernand Gravey v hlavní roli, dosud známý spíše ze společenských komedií a melodramat, v ženských rolích se pak uplatnily dobové hvězdy jako Junie Astor nebo Ketti Gallian. Film se natáčel od června do listopadu 1948, premiéra proběhla až 3. června 1949. V prvním týdnu promítání dosáhl s více než 80 000 diváky na první příčku úspěšnosti, v celkovém srovnání za rok 1949 ale nijak velký úspěch nezaznamenal.
Tragická postava italské renesance – Beatrice Cenci – ožívá v drsném historickém dramatu, pod kterým je režijně podepsána legenda hororového žánru Lucio Fulci. Osud zlověstného a divokého pokolení Cenciů se začal psát Franceskem Cencim – cynickým, zhýralým a brutálním šlechticem, který z důvodů chronické podezřívavosti vězní svou druhou choť a dospívající dceru Beatrici za zdmi hrůzného zámku. Věčné týrání vzbudí v obou ženách neodolatelnou touhu po pomstě a za pomoci tří bratrů krutovládce Franceska nemilosrdně odstraní. Nikoli rozum, ale vášeň byla matkou toho plánu, a tak netrvá dlouho a celá rodina se ocitne v nechvalně proslulém vězení hradu Saint Angelo. A zákon má v té době po ruce jeden moc šikovný nástroj – mučení. Záhy se začnou ozývat údery tesařů stloukajících popraviště. Popraviště pro rod Cenciů, v jehož středu září svou panenskou krásou dívka jménem Beatrice Cenci.
Ve dnech před 4. červencem 1776 přinutí vnitrozemský kongresman John Adams společně s Benjaminem Franklinem Thomase Jeffersona k sepsání Deklarace nezávislosti jako taktiku, jak přimět americké kolonie k podpoře nezávislosti. Poté však George Washington pošle deprimující zprávy popisující vojenské neštěstí. Obchodníci, velkostatkáři a majitelé otroků protestují u Kongresu proti vyhlášení Deklarace a jediný hlas "ne" hlasování o ní navždy ukončí. [kfilmu.net]
V roku 1375 na území veľkej Čínskej ríše panuje totálny vojnový chaos medzi jednotkami znesvárenej mongolskej dynastie Jüan a čínskej dynastie Ming. Keď zajmú diplomatov zo susedného kórejského kráľovstva Coryo, obvinia ich zo špionáže a vedú do vyhnanstva. Ak chcú deviati kórejskí bojovníci ešte niekedy uvidieť svoj domov, musia vykonať záslužný čin - oslobodiť unesenú čínsku princeznú z dynastie Ming, aby jej cisársky otec im umožnil návrat do vlasti.
Film mapujícií úlohu komunistické strany v národně-osvobozovacím boji proti fašismu v čase druhé světové války. Rekonstrukce historických událostí zobrazuje protifašistický odboj a vývoj robotnickeho a komunistického hnutí v evropských zemích.Koprodukce SSSR / ČSSR / Polsko / Německo / Bulharsko / Rumunsko / Maďarsko
Dramatický príbeh o rivalite medzi dvoma bývalými priateľmi sa odohráva v období vpádu Turkov na Slovensko. Dvoch priateľov rybárov Richardusa /Štefan Kvietik/ a posledného bratislavského kata Emil Targa /Vlado Muller/ spája dlhoročné priateľstvo, ale aj nešťastná náklonnosť k jednej žene Milici. Medzi statočným rybárom a chvastúnskym katom, ktorý sa často a veľmi rád potužoval alkoholom, nastal zlom, keď milovanú Milicu vybral alipaša do hámeru. Utrpenie ľudí sa stupňovalo a Turci v snahe zabraňiť stupňujúcej sa revolte sa na výstrahu rozhodli popraviť najvplyvnejších miestneho kňaza a rebelantov Richardusa a Emila.
Pod tlakom veľkej lásky, závisti a nešťastných udalostí Emil zradí priateľa Richardusa a medzi bývalými priateľmi vzniká nenávisť....
Tři mladíci se náhodně připletou k vražednému řádění maďarských husarů a jako nežádoucí svědkové mají být zneškodněni. Daří se jim unikat, avšak nepřátelé jsou jim ustavičně v patách. Napínavý kostýmní příběh se odehrává v revolučním roce 1848, kdy i tuhé maďarizaci vystavení Slováci zatoužili po národnostních právech. Romanticky laděné vyprávění se vyznačuje mnohými tragickými prvky, které se vymezují jako sebeobětování pro blaho národa.
Golem Juliena Duviviera vznikl roku 1936 v barrandovských ateliérech, bez původně plánované účasti Voskovce a Wericha, kteří své představy nedokázali vůči Duvivierově koncepci obhájit. Česká strana tak zůstala zastoupena kameramany Janem Stallichem a Václavem Víchem, naši herci se objevují jen v menších rolích. Pro hlavní postavu Rudolfa II. režisér dobře zvolil Harry Baura, jenž císaři odpovídal nejen fyzicky, ale dokázal výborně vystihnout také jeho postupující duševní chorobu a osamělost. Zrazován bratrem Matyášem i vlastním rozumem hledá Rudolf porozumění dokonce u mlčenlivého Golema, z něhož má strach stejně jako celé město. Golem v podání Ferdinanda Harta je však především zosobněním zkázonosné energie.Francouzská filmografie Juliena Duviviera uvádí jako námět jen román Gustava Meyrinka (ne divadelní hru V + W). Koprodukční film, jehož hlavní kapitálovou účast zajistila česká výrobna, byl natočen bohužel pouze ve francouzské verzi. Architektu Andrejevovi asistovali Jan Zázvorka a Karel Škvor. Pařížská premiéra filmu se uskutečnila v kině La Paris na Champs Elysées 6. 2. 1936. Řadu let se Golem promítal ve zkrácené verzi a v nedokonalé technické kvalitě obrazu, na niž upozorňoval i Dr. Rádl ve svém článku: „... každá tma je příliš černá a každé světlo příliš světlé..." Národní filmový archiv využil nitrátního duppozitivu, který byl o 400 metrů delší než kopie zachovaná ve stavu ze třicátých let, a v barrandovských ateliérech nechal vyrobit novou kopii s vyrovnanějšími odstíny škály, jakou nabízí černobílý obraz, a s doplněnou metráží.