Pýcha hitlerovského německa, vzducholoď LZ 129 Hindenburg vyráží na svou 37 plavbu z Friedrichshafenu do newyorského Lakehurstu. Nikdo netuší, že mechanik Boerth (William Atherton) umístil na její palubu bombu, která má plavidlo po jeho přistání v USA zničit. Let probíhá klidně, snad jen poručík tajné policie Ritter (George Scott) něco tuší. Komplikace nastávají až ve chvíli, kdy letiště kvůli špatnému počasí odmítne vzducholoď nechat přistát. A čas do výbuchu bomby se nebezpečně krátí... Dodnes ne zcela uspokojivě vysvětlená katastrofa Hindenburgu, jejíž vyšetřování zastavil sám Hermann Göring, umožnila tvůrcům vydat se po dějové linii jednoho z možných důvodů neštěstí, které si vyžádalo 36 obětí.
20. května 1927 odstartoval "letecký pošťák" Charles Lindbergh z New Yorku na svou 6000 kilometrů dlouhou non-stop cestu. O 33 a půl hodiny později přistál v Paříži, čímž nadchnul svět a posunul hranice lidských možností. Polodokumentární rekonstrukce Lindberghova pionýrského počinu. Natočeno při příležitosti třicátého jubilea letu podle Lindberghovy, Pulitzerovou cenou ověnčené, předlohy
80. léta 19. století: Ppředák vznikajícího organizovaného
dělnického hnutí Ladislav Zápotocký - Budečský je vypovězen do
rodné obce, kde pracuje jako krejčí a pokračuje v sociálním
uvědomování příslušníků dělnické třídy. S plným profesionálním
nasazením realizovaný historický film. Tvůrce neminula státní
cena I. stupně.
Císařský rada Ullik se rozhodne modernizovat své staré mlýny instalací nové turbiny. Jeho podivínský švagr Artuš se tomu snaží zabránit, neboť stavební práce narušují statiku věže, ve které bydlí. UIIikova starší dcera Tynda je talentovaná zpěvačka. Obletovaná dívka tajně přijímá dvoření mužného Václava, syna nočního hlídače. Její mladší sestra, lékařka Marie, si přes otcův zákaz získá srdce a ruku astronoma Zouplny a odchází z domova. Bohatý Čechoameričan Mour slibuje Ullíkovi finanční účast na jeho podniku, ale zájem má především o Tyndu... Film, který se stal trhákem (i díky nákladným dekoracím), získal řadu ocenění.
Válečný velkofilm se odehrává v letech 1942 - 1943 a líčí historii vzniku vojenské jednotky v Sovětském svazu a účast českých a slovenských vojáků v bojích na východní frontě. Titul byl koncipován jako součást historické trilogie, jejíž další části tvořily "Dny zrady" a "Osvobození Prahy". Nákladný film byl natáčen na autentických místech Ukrajiny a přechodný nedostatek sněhu byl nahrazován umělými prostředky. V květnu 1975 se konaly četné slavnostní premiéry. Po odchodu Martina Štěpánka do zahraničí se už Sokolovo neuvádělo. Nezdálo se vhodné, aby národního hrdinu hrál emigrant. Film je dvoudílný, ale uváděn byl vcelku.
Výpravný, dvojdílný přepis zachycuje strastiplné osudy českého velikána Jana Amose Komenského, po bělohorské katastrofě donuceného opustit vlast. Líčí jeho setkání s různými evropskými osobnostmi 17. století - se švédskou královnou, s umělci i vědci. Zdůrazňuje hrdinovu ušlechtilost, ale také vnitřní odolnost, která mu dovoluje překonat řadu soukromých i pracovních tragédií. Součástí příběhu se stává zhmotněné podobenství Labyrint světa a ráj srdce. Pojetí Komenského je však sošně neživotné a zejména je z něho "vyzmizíkována" náboženská rovina. Zjednodušující životopis se proto neubránil školometské suchopárnosti.
Příběh lásky a cti se odehrává v období kolem poloviny devatenáctého století v době mnoha revolucí, ekonomické, politické, společenské... Zachycuje pokrytecké ovzduší oněch časů, zvláště takzvanou "lepší společnost", ovšem od společenského akcentu se více přesouvá k soukromým trablům dvou mimořádných, osaměle se však cítících umělců - Jana Nerudy a Karoliny Světlé. Jejich milostné vzplanutí dokládají zachované dopisy, které si vyměňovali. Na jejich základě scenárista Jiří Šotola domyslel plně uvěřitelný příběh, jemuž však režisér Otakar Vávra vtiskl staromilský výraz, marně nadlehčovaný nostalgicky zamženou kamerou Miroslava Ondříčka.
Po bitvě u Sudoměře se husitské hnutí šíří po celé zemi a lidé odcházejí budovat opevnění města Tábor. Pražané žádají o pomoc proti Zikmundovým vojákům a táborští pod vedením Jana Žižky se vydávají ku Praze Opevní se na hoře Vítkově, aby se v krvavé bitvě střetli s početným Zikmundovým vojskem.
Hlavní postavou je líbezná a plachá Helenka, dcera revírníka z Komory nedaleko Ostrovačic, která žije svým otcem v myslivně uprostřed nádherné moravské přírody. Jednoho večera ji na ostrovačickém plese vyzve k tanci synovec místního faráře Ríša, který studuje v Praze na právnické fakultě. Zalíbila se mu na první pohled, a tak se o její přízeň začal ucházet jen co se znovu objevil v Ostrovačicích. Zprvu nepřístupná Helenka časem podlehne okouzlení z první lásky, ale když jí Ríša vypráví historky ze svého světáckého života v Praze, začne se mu vyhýbat. Láska je však mocná čarodějka a ona mu časem přece jen odpustí. A Ríša, který dříve jen lehkomyslně utrácel tatínkovy peníze a obletoval holky, se vrátí do Prahy s odhodláním dostudovat a pak se vrátit pro svou milovanou Helenku... Tento námět byl již v českém filmu zpracován, a to pod stejným názvem v režii Karla Antona v roce 1926.
Dvou dílný film Otakara Vávry zachycuje jednu z nejdůležitějších kapitol naší historie. Líčí události z májových dnů 1945 v bývalém protektorátu kdy se německá vojska chystala učinit z české kotliny poslední baštu odporu proti vítězícím spojencům. Film byl natočen v roce 1976 jako poslední díl volné trilogie - "Dny zrady" - "Sokolovo" - "Osvobození Prahy". Vzhledem k době kdy byly tyto filmy natočeny jsou fakta hodně tendenčně upravena, některé skutečnosti potlačené a je hlavně glorifikována úloha komunistů v tomto dějinném období. Zajimavé jsou historické rekvizity a triky které režisér použil při realizaci. Film je dvoudílný, ale uváděn byl vcelku.
