Nesmělý panic a válečný hrdina užívají života v barech a dívčích náručích.
Gunner (Ben Affleck: Pearl Harbor, Dobrý Will Hunting) je hrdinou univerzitního fotbalového mužstva, pohledný muž, kterého ženy rády obletují. Při návratu z války v Koreji potkává Sonnyho (Jeremy Davies: Zachraňte vojína Ryana), stydlivého a neoblíbeného kluka, který je navíc stále ještě panic. Ale setkáním s Gunnerem pro něho začíná nový život, který oba chtějí vychutnávat v barech a dívčích náručích s cílem užít si co nejvíc. Oba hrdinové jsou každý úplně jiného ražení, přesto společně podniknou cokoliv, aby zjistili, o čem život vlastně je.
Profesionální jezdec rodea Junior Bonner se po delší době vrací do Prescottu v Arizoně, aby se zde zúčastnil rodea a pokusil se zvítězit nad býkem Sunshinem, který ho v jejich nedávném klání porazil. V rodném městě se setkává se svojí rodinou a není to setkání nijak radostné - rodiče spolu nežijí, otec Ace dokonce leží v nemocnici a starší bratr Curly, úspěšný podnikatel, rozprodává rodinný ranč a nechává zbořit i dům ve kterém Junior strávil dětství. Setkání obou bratrů skončí hádkou a nakonec i fyzickým střetem, později ale dojde k jejich usmíření. Ace opouští na vlastní odpovědnost nemocnici. Na oslavách Dne nezávislosti se setká s Juniorem, se kterým se společně projedou na koni a účastní se soutěže v dojení mléka. Junior se na rodeu utká s dosud neporaženým Sunshinem. Podaří se mu tentokrát nad býkem zvítězit?
Legendární řidič kamionu Kris Kristofferson se postaví do čela svých parťáků v boji proti zkorumpovaným policistům. Netuší, že mu půjde i o život...
Píše se rok 1908. Západ se změnil. Jen prošedivělý hraničář Cable Hogue (Jason Robards) zůstává stejný. I když má teď jmění, které získal prodejem vody žíznivým poutníkům cestujícím pouští, čeká stále na svůj den. Jednoho dne se totiž pro vodu zastaví dva proradní bídáci, kteří před lety Hoguea oloupili a nechali v horké arizonské poušti umírat. Po snímku Divoká banda plném násilných scén tentokrát režisér Sam Peckinpah spíše skládá lyrický hold posledním dnům pionýrského duchu Divokého Západu.
Mafiánská komunita ve Spojených státech má už léta problémy s investováním nadbytečných prostředků. Pravá ruka mafiánského bosse Joea Fioreho Doc Fletcher dostane nápad, aby se všichni bossové dohodli a jednoduše si koupili švýcarskou banku. Tento nápad se ale nikomu moc nezdá, jen Doc je jím úplně nadšený a svého šéfa nakonec přemluví, aby banku koupil on sám pro vlastního syna. Joe je přesvědčený, že jeho syn Albert je obyčejný kluk, a tak ho Dock přesvědčí, že on ho zasvětí do tajů bankovnictví. Odlétají tedy do švýcarského Lugana, kde je čeká zprostředkovatel podivuhodný italský princ. K Dockovu nemilému překvapení, ale místo renomované banky, za kterou zaplatili 3 milióny dolarů, nachází pár ošumělých místností s kapitálem 900 dolarů. Zděšený Dock má tři možnosti: vrátí se do Ameriky a skončí v některém jezeře s balvanem na krku, uteče z města a bude se celý život skrývat, nebo zůstane a pokusí se něco vytěžit z toho, co mají. Oba s Albertem ale ví, že nemají vlastně nic.... Nezbývá jim nic jiného, než se vrátit za princem a vyslechnout si jeho návrh o miliardovém obchodu...
Dravci a vrabci jsou především bajkou, moralitou naplněnou aforistickými symboly. Jako se v něm setkávají dva Nevinní z ulice Hladu, z vesnice Bídy, z úpatí Hor Hlouposti, proslulé po celém světě mučednictvím sv. Analfabeta s havranem z hlavního města Ideologie z ulice Karla Marxe, setkává se zde maoistická ideologie s indickou filosofií, marxismus se středověkým křesťanstvím, neorealismus s výsostnou stylizací. Poprvé se zde objevují groteskně stylizovaní hrdinové Toto a Ninneto. České titulky.
Pět rozmanitých povídek pěti světoznámých italských filmařů spojuje fakt, že v každé z nich vystupuje Silvana Manganová, manželka producenta Dina De Laurentiise. V odlehčeně surrealistickém duchu natočená povídka P. P. Pasoliniho nese název Země viděná z měsíce, trvá 31 minut a vedle Manganové se v ní objevují např. Toto, Ninetto Davoli, Laura Bettiová aj. Jan Bernard ve své knížce o P. P. Pasolinim píše, že Pasolini tu chtěl přeměnit ideologii "v poezii, lehkost, grácii. Základní myšlenka zůstává táž: "Být mrtvý nebo živý – není to jedno?" V groteskní chaplinovské stylizaci vypráví příběh otce a syna, kteří pohřbí otcovu manželku a místo ní si najdou hluchoněmé děvče, jež uvede jejich byteček do vzorného pohádkového, maloměšťáckého pořádku stejných sprostě křiklavých barev, jaké mají letní domky v Ostii a Fiumicinu, kde byl film natáčen..."
Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru DEKAMERON (1970), třetí částí byl snímek KYTICE Z TISÍC A JEDNÉ NOCI (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru.
Rogopag je složen ze čtyř krátkých filmů různých režisérů. Vypráví příběh atraktivní letušky, která se neobvyklým způsobem vypořádává s obtěžující náklonností jednoho ctitele, dále příběh mladíka jehož přítelkyně změní své chování poté, co nad Paříží vybuchne atomová bomba, líčí aroganci a cynismus filmového štábu při natáčení filmu o utrpení Ježíše Krista na předměstí Říma a konečně představuje typickou "konzumní" rodinku na malém výletě do přírody.
Filmová verze Boccacciova Dekameronu z roku 1970 tvoří součást tak zvané Trilogie života (Trilogia della Vita), do níž se dále řadí CANTERBURSKÉ POVÍDKY (1971) a KYTICE Z TISÍC JEDNÉ NOCI (1974). Jak patrno, Pier Paolo Pasolini se zaměřil na slavné soubory povídek, propojených rámcovou situací (v níž se vypráví a naslouchá) a dopřávajících značný prostor pro projevení národního ducha a lidového živlu.Jak režisér sám uvedl, šlo mu o tu skupinu lidstva, která se v budoucnosti - když dosáhne vyššího ideologického uvědomění - promění z plebejské třídy v proletariát. K nejslavnějšímu dílu italské renesance (psáno bylo 1348-1353) přistoupil Pasolini velice samostatně a originálně. Zrušil například jeho rámcové podmínky, tj. situaci, kdy se deset vypravěčů - sedm vážených paní a tři jinoši reprezentující vrstvu florentského patriciátu - uteče před zuřící morovou nákazou roku 1348 do idylického prostředí venkovského sídla, aby holdovali dobrému jídlu, tanci, hrám a čas si krátili po deset dní vyprávěním deseti příběhů. Tak jako vůči těmto vznešeným vypravěčům, projevil Pasolini úplnou ignoraci také k milostným a dobrodružným příběhům ze světa (nejednou exotického) aristokratů a panovníků; ve svém výběru preferoval lidovost a italskost.
