Příběhy odehrávající se v cirkusovém prostředí mají v české kinematografii dlouhou tradici. Režisér Oldřich Lipský, jenž se této tématice často věnoval, ji v polovině 70. let obohatil ruskou-český projekt. Scénárista Miloš Macourek si příznačnou fantaskní zápletku, zmatky kolem vědeckého kongresu o dorozumívání se zvířaty - a tato rovina je obohacena vystoupením moskevského cirkusu. Film se tak rozpadá do dvou víceméně samostatných, nesourodých linií, které stěží hledají styčné body. Lipský, přestože se vyhnul ideologickým obezličkám, marně hledá zábavnost a vtip tam, kam se vkrádá zdlouhavost a nenápaditost. Cirkusová čísla pak vysloveně prozrazují dokumentární zaujetí.
Výprava zemědělských rekreantů přijíždí zhlédnout cirkusové představení, na něž mají již tři měsíce zakoupené vstupenky, právě v den, kdy zaměstnanci cirkusu mají náhradní volno. Inspicient cirkusu Liška s pokladní Marií se však rozhodnou, že se pokusí zorganisovat improvisované představení, což se jim po usilovném sháněni a četných humorných příhodách podaří.
Film byl uveden no VIII. MFF v Karlových Varech a byl poctěn Cenou za filmovou veselohru „za velmi dobrou, scénáristicky, režijně i herecky zdařilou veselohru, s vynikající úrovní artistického umění, majícího předpoklady velkého úspěchu, společného užitku a zábavy u filmových diváků". (FILMOVÝ PŘEHLED 39 / 1954)
Hrdiny veselé dětské hudební komedie jsou chlapci a děvčata, kteří vytáhnou do boje proti některým dospělým ze své obce, když chtějí proměnit starý hrad v zemědělský objekt. Za vydatné pomoci duchů, rytíře Viléma Brtníka z Brtníku a jeho dcerky Leontýnky obývajících zchátralý objekt, a mnoha trpaslíků, které rytíř přivolal, se jim podaří dosáhnout cíle - hrad je opraven a předán do péče dětí. Z Leontýnky, která si stěžuje na osud nesmrtelných bytostí, se díky kopretině darované Dlouhým Jendou z lásky stane normální dívka...
Neporazitelný soukromý detektiv Nick Carter přijíždí do Prahy řešit případ, s nímž si zdejší policie neví rady. Je vyzbrojen geniálním mozkem a nejnovějšími převratnými vynálezy, cestou z New Yorku hravě zvádl češtinu. Na místě, zejména v malebných hospůdkách nad orosenou sklenicí, ovšem zjišťuje, že v Čechách všechno chodí trochu jinak než v Americe. Podaří se mu překazit ďábelské plány zločinného hraběte von Kratzmar a zachránit květ nevinnosti líbezné Květušky?Parodii na laciné sešitové detektivky natočil v roce 1977 Oldřich Lipský podle námětu a scénáře Jiřího Brdečky (v té době spolu měli na kontě už několik filmů, zejména nedostižného Limonádového Joea). Při realizaci snímku se sešla celá řada význačných osobností. I do malých rolí obsadil režisér slavné herce, působivé kostýmy navrhl Theodor Pištěk, výtvarnou spoluprací a animací přispěl Jan Švankmajer, hudbu složil Luboš Fišer. Výsledkem je nestárnoucí komedie, kterou je možno vidět opakovaně, neboť se při ní vždy znovu spolehlivě pobavíte.
Max je v letech, kdy mu všechno leze na nervy, nejvíc ale jeho nemožný táta Goofy. Horlivý nešika s bláznivými nápady nemůže najít v synových očích milost. max chce být velký, všemi obdivovaný a hlavně touží, aby si ho všimla jeho spolužačka Roxane. Goofy usoudí, že synek by se mohl lehce ocitnout na šikmé ploše a vezme ho na prázdninový výlet na ryby - ovšem právě ve chvíli, kdy Maxovi jde o všechno: o Roxaninu přízeň i o uznání spolužáků. Aby so zachoval tvář, namluví jim, že ho otec bere na koncert obdivované rockové hvězdy Powerlinea. potom už jen stačí přemalovat rodinou mapu, jíž Goofy bezmezně důvěřuje, aby prázdninová cesta skončila tam, kde Max potřebuje - v Los Angeles. Vše však vyjde najevo a Max nakonec pozná, že to přehnal a že jeho táta je ve skutečnosti docela fajn...
Postava nešikovného psího hrdiny, kterou před šedesáti třemi lety vymyslel Walt Disney a jež se vedle řady krátkých kreslených grotesek uplatnila i v TV seriálu Walt Disney uvádí (Goofy a jeho tlupa), se stala hrdinou celovečerního kresleného filmu, nabitého gagy a chytlavými písničkami. na snímku pro celou rodinu se podíleli animátoři především z Paříže, ale i ze Sidney, Toronta a z Burbanku.
To, že Cruellu De Vil (Glenn Close) pustili z vězení za dobré chování, je velkou poklonou jejímu umění předstírat. O nějaké nápravě pochopitelně nemůže být ani řeč, a nejtajnějším životním cílem Cruelly nadále zůstává kabát z kůžiček malých roztomilých dalmatinů. Cruella, poučená předchozími neúspěchy, realizuje tentokrát svůj zvrhlý sen obzvlášť rafinovaně a z bezcitné matróny se proměnila v citlivou opatrovatelkou opuštěných psů. Významnou roli v jejím ďábelsky rafinovaném plánu hraje francouzský módní návrhář Jean Pierre Le Pelt v podání Gérarda Depardieu.
Utlačovaný hotelový poslíček se nečekaně a v podstatě omylem ocitne ve spárech šoubyznisu. Nečekaně totiž zemře oblíbený varietní umělec a je potřeba za něj urychleně vychovat novou muzikálovou superstar
Aby lépe zapadl do normální života, vytvoří profesor podivný nápoj, který mu k tomu má dopomoci. Stane se z něho ale velmi výstřední a nakonec neoblíbená osoba - Buddy Love.
Čtrnáct dní před volbami se provalí sexuální skandál amerického prezidenta. Jeho poradce Robert De Niro povolá hollywoodského producenta Dustina Hoffmana, aby narychlo vyrobili jinou aféru, která by odlákala pozornost veřejnosti...
V Americe vrcholí předvolební kampaň a současný prezident má výborné vyhlídky na znovuzvolení, jenže čtrnáct dnů před volbami se v médiích objeví informace o jeho sexuálním styku s mladistvou. Okamžitě se sejdou prezidentovi nejbližší spolupracovníci, aby se dohodli na dalším postupu. Dobrou pověst prezidenta má – jako ostatně pokaždé – zachránit Conrad Brean. Ten hned ví, co je potřeba udělat, a odletí za producentem Stanleyem Motssem.
Vysvětlí mu, že je nutno vymazat prezidentův skandál z myslí voličů a že už ve své vizi rozpoutal válku s Albánií. Stanley na jeho vizi hned naváže: za pomocí triků a dalších pomocníků natočí šot z války, který hned druhý den vysílají všechny televize v zemi. Všechna média informují pouze o válce v Albánii a nikdo už se nevěnuje prezidentovu skandálu. Ovšem jen do chvíle, než vystoupí se svým proslovem druhý kandidát na prezidentský úřad John Neal. Oznámí, že válka v Albánii není, CIA nemá žádné informace o teroristickém útoku a vyzve současného prezidenta, aby se konečně vyjádřil ke skandálu týkajícímu se jeho osoby. Stanley musí vymyslet novou strategii…
Režisér Barry Levinson se po ambiciózních dramatech (např. RAIN MAN, BUGSY) vrací k žánru komedie, v němž se dovede též spontánně a inteligentně vyjadřovat. Příběh HRAČEK se pohybuje v silně stylizované rovině, smysl je však hlubší. Vyprávění o výstředním mladíkovi Lesliem, který by si chtěl hrát, ale musí se svým militantním uzurpátorským strýcem svést souboj o rodinnou továrnu na hračky, má svůj smysl teprve v přesně promyšleném druhém plánu. Na Levinsonově snímku je však především pozoruhodná velmi nezvyklá, ryzí metaforická forma. Způsob vyprávění je holdem poetice "doslovnosti" amerického typu (např. když si strýc zabírá stále více prostoru v továrně, místnosti se skutečně zmenšují). Realita je ve filmu potlačena ve prospěch bizarních kostýmů, exteriérů i interiérů, inspirovaných jednak samotnými hračkami, jednak krajinami René Magritta (veselá továrna se stroji-hračkami, dům hrdiny jako domeček pro panenky). Závěrečná bitva Dobra a Zla se realizuje jako souboj klasických starých hraček s moderními, elektronickými.
