Vše začíná během silvestrovské oslavy příchodu dvacátého století, kdy se v jednom nočním podniku sejdou tři přátelé. Notář Jiří Voborský, úředník Emanuel Střela a nadporučík Miloslav Jičínský. Ve stejném podniku slaví také Florián a Veronika Králíčkovi se svými dvěma dcerami Emmou a Julií. Když se Králíčkovi ráno doma probudí, najdou v Emmině pokoji spícího muže - Voborského. Otec prohlásí, že notář tím kompromitoval jejich dceru a proto se s ní musí oženit. Voborský kategoricky odmítá, ale jen do chvíle, než zjistí, že jde o dívku, která se mu líbila na silvestrovské zábavě. Po svatbě jedou novomanželé na venkov v naději, že tam budou sami. Už večer však nečekaně přichází Voborského přátelé. Kdysi si vzájemně přísahali, že se nikdy neožení a proto jim Jiří představí Emmu jako svou dceru. Situace se komplikuje nejen složitým předivem lží a výmluv, ale také příchodem rodiny Králíčkovy. Střela navíc ze záplavy lží nabude přesvědčení, že Emma není dcerou Voborského, ale jeho. Zmatky pokračují, když se Jičínský zamiluje do Julie, ale Voborský se domnívá, že mu jde o Emmu. Zkrátka zmatek nad zmatek. Tento námět byl již v českém filmu zpracován Václavem Kubáskem v roce 1925.
Vše začíná ve chvíli, kdy do zchátralého hotýlku Modrá hvězda přijíždí jeho nová mladá majitelka Zuzanka. Odhodlaná postavit upadající dědictví na nohy, začne prohánět tři mládence, včetně hudebního skladatele Jirky, který si má, navlečen do číšnického fraku, takto odpracovat u nové majitelky svůj dluh. Stejně jako jeho dva kamarádi, podlehne Jirka kouzlu své nové šéfové a s notným sebevědomím doufá, že je tím, kdo má největší naději stát se jejím vyvoleným. V té chvíli ovšem přichází host, který hodlá dostát rodinné tradici a uspořádat v hotelu Modrá hvězda zásnubní hostinu, a to bez ohledu na jeho stav. To se ovšem pranic nelíbí jeho svéhlavé snoubence. Naštěstí je tu sympatická Zuzanka, která okouzlí neobvyklého hosta natolik, že ten rázně zruší své zasnoubení s bohatou dívčinou a dá přednost manželství s roztomilou hoteliérkou. Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 31. 7. 1941.
Bujná fantazie jako základ komických i romantických příhod obyčejného venkovského krejčíka. Oním hrdinou je Florian Svíčička, který krom přemíry fantazie se projevuje především zálibou v dějinách středověku a to natolik, že proto zanedbává i práci. S nadšením zastoupí nemocného člena divadelního souboru a sehraje v ochotnickém divadelním představení roli rytíře. Jenže hru pokazí, je s hanbou vyhnán a to je začátek neobvyklého dobrodružství. Florian se totiž v lese stane svědkem toho, jak dva rytíři stínají mladou dívku. Ukáže se, že šlo o natáčení filmu a když filmaři zapomenou "na place" dublérku Hanu, která zastupovala slavnou hvězdu Elvíru, stráví s ní noc na hradě. Později, když je vyhozen z práce, vydá se do Prahy, aby ji našel. Protože však nezná její jméno, zabloudí omylem do vily Elvíry, kde najde rozepsaný milostný dopis, o kterém se domnívá, že je určen jemu. Čeká ho však kruté probuzení, když se Elvíra vrátí a bez dlouhých řečí ho vyhodí. Smutný krejčík, který přišel o všechno i naději, se ukryje ve zřícenině hradu. Tady ho však čeká malý zázrak.
Nezaměstnaný dělník Filip a bývalý bohatý továrník Jakub Simonides, podvodnými machinacemi svého konkurenta Worsta přivedený na mizinu, se dají dohromady a společně hledají práci. Zkoušejí to jako zahradníci, asfaltéři, stavební dělníci. Brzy však pochopí, že sami nic nezmohou, spojí se jinými nezaměstnanými dělníky v družstvo symbolicky nazvané Hej Rup! Společnými silami si postaví obytný dům a postupně i mlékárenský podnik. Worst se novou konkurenci pokusí zničit svými obvyklými praktikami, tentokrát si však vyláme zuby...V tvorbě Martina Friče převládaly komedie. V jedné z nejslavnějších - Hej rup! - se zaskvěla komika protagonistů Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Scénář k filmu napsal Martin Frič ve spolupráci s touto slavnou dvojicí a s osvědčeným scenáristou Václavem Wassermanem. V titulcích byli uvedeni pseudonymem Formen (čtyři muži). V příběhu nezaměstnaného dělníka a zchudlého továrníka dokázal Martin Frič výborně skloubit volnost jevištního projevu Voskovce a Wericha s požadavky specifik filmového herectví, a tak film dodnes překvapuje diváka nestárnoucím hereckým projevem hlavních protagonistů, neotřelými nápady, rychlým spádem, výbornou kamerou a skvělou hudbou Jaroslava Ježka. Tento snímek po premiéře v říjnu 1934 denně plnil prostorné hlediště pražského kina Alfa obecenstvem, potleskem a smíchem a právem se zařadil mezi nejlepší a nejzábavnější české filmové tituly předválečného období. Film byl uveden na III. MFF v Benátkách v roce 1935. Již v době natáčení se vžil název tohoto filmu v pravopisném tvaru "Hej rup!", který ovšem oslabil sémantickou zřetelnost názvu. Film byl totiž pojmenován podle družstevních mlékárenských podniků Hej - Rup. Během natáčení zahynul pod nikým neřízeným parním válcem herec Vladimír Marek, bratr slavné herečky Xeny Longenové.
Eva je vizáží mladá dáma, ale jinak pěkné třeštidlo. Žije se svou starou tetou Pa, která je na její vylomeniny zvyklá, a tak ji ztřeštěné chování neteře nechává v klidu. Na narozeniny tetičky přijíždí i Evin bratr Michal, který se cestou setká s krásnou dívkou, schovávající se před přísnou matinkou. Než se ale stačí blíže seznámit, dívka zmizí. Eva má tetičku moc ráda a chtěla by jí k narozeninám dát originální dárek. Nápad má - tetička má ráda růže a radost by jí udělal recept na pěstování Záhorské růže. To je odrůda, kterou pěstují noví sousedé tetičky, ale zdá se, že zrealizovat tuto věc bude téměř nemožné... Eva si však vymyslí "ďábelský" plán. Vydá se do vily Záhorských a předstírá, že se uchází o místo sekretářky...
Práce šlechtí člověka.
Zejména pak práce holičská. Není proto divu, že pan Ferdinand Šuplátko, takto žižkovský domorodec, ztrávil většinu svého života mezi mýdlem, štětkou, břitvami a uprostřed hovorů s namydlenými tvářemi. A byl by zcela jistě zemřel klidně s břitvou v ruce, nebýt onoho dne, kdy na jeho dveře zaklepal advokátní koncipient se zprávou, že on, nic netušící pan F. Šuplátko, jest univerzálním dědicem své tety, která v minulých dnech zemřel a ve Varšavě... [dobový program]
Žižkovský holič Ferdinand Šuplátko je překvapen zprávou o dědictví, které mu zanechala teta ve Varšavě. Odjede do Varšavy, ale je velmi zklamán. V prázdném bytě zůstalo jen dvanáct starožitných křesel a obraz zemřelé tety. Varšavský starožitník je ochoten křesla odkoupit. Šuplátko je odnese všechna naráz, navršená do pyramidy. Nevšimne si, že se jedno zachytilo o vrata sirotčince, kde zůstalo viset. Po návratu do bytu najde za obrazem dopis, v němž mu teta oznamuje, že v jednom z křesel je zašito sto tisíc dolarů. Šuplátko se rychle vrací do starožitnictví, ale křesla jsou už prodána. Šuplátko se se starožitníkem dohodne, že spolu křesla znovu vyhledají a o zisk se rozdělí. Velmi dobrodružně se postupně zmocňují křesel, ale výsledek je nulový. Zklamaní muži procházejí kolem sirotčince, kde právě probíhá oslava Dne sirotků. Oba muži s úžasem vyslechnou projev ředitelky, která děkuje neznámému šlechetnému dárci, jenž věnoval opuštěným dětem sto tisíc dolarů, zašitých v křesle. [NFA.cz]
Hrdinou je chudý havíř Kuba Dařbuján, který se stará o svou Markýtku a jedenáct dětí. Není divu, že se jen málokdy nají dosyta. A to jim vrána právě nese další. Když se narodí, vydá se mu Kuba hledat kmotra. Odmítne stařečka (Pánaboha) protože je dobrý jen k bohatým, myslivce (čerta), rád však přijme nabídku sekáče (Smrti), který jediný je stejně spravedlivý ke všem bez rozdílu. Smrťák mu nabídne úmluvu. Kuba se stane doktorem. Pokud bude stát Smrťák u nohou postele může pacienta uzdravit, pokud u hlavy, není již nemocnému pomoci. Kuba souhlasí a hned druhý den se dá do léčení.Nakonec po dlouhém zdráhání pomůže i bohatému a lakomému sládkovi Pandrholovi, přestože tím poruší danou úmluvu. Pandrhola navíc nechá Smrťáka zatlouct do velkého sudu, aby se jej zbavil jednou provždy. Od té chvíle však nikdo a nic nemůže zemřít. Ani člověk, ani zvíře. A to je věru nepříjemné.
Historická veselohra o císaři Rudolfovi II., pekaři Matějovi a legendárním Golemovi. Tento příběh neodpovídá přesně historické pravdě, ale je zato nadmíru poučný. Příběh filmu nás zavádí do Prahy na císařský dvůr Rudolfa II. Císaře však víc než vladaření zajímá umění, krásné ženy a alchymistická dílna. Ze všeho nejvíc touží objevit elixír mládí a najít legendárního Golema. Zatímco se věnuje svým zálibám, nejvyšší dvořané v čele s komořím Langem se spojí s Rudolfovým bratrem Matyášem, který usiluje o jeho trůn. Díky nechtěné záměně se úlohy vladaře ujme pekař Matěj Kotrba, který je císaři velmi podobný, jen je o 25 let mladší. Ten si poradí s proradnými dvořany, vydá užitečná nařízení a Golemovu sílu využije pro blaho všech.
Děj je poskládán z celé řady epizod, které během jednoho školního roku prožívají septimáni. Jejich pojítkem je příběh profesora přírodopisu Matulky, starého mládence a věčného suplenta, který si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit tu poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se kluci vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entymologické sbírky je vylákán ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka.
V roce 1947 sáhli filmaři poprvé po Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si ve spolupráci se scenáristy Františkem Vlčkem a Jaroslavem Žákem vybrali pět povídek: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. První je o podmínečně propuštěném trestanci, ve druhé policejní komisař hledá pachatele uneseného dítěte a poznává, jak těžké je mezi navlas si podobnými nemluvňaty najít to pravé. Třetí je sugestivním vyprávěním o náboženském fanatikovi, který z božího příkazu zabil a jde se ve sněhové vánici udat na četnickou stanici. Ve čtvrté pátrá inspektor Pištora po bytovém zloději, který omylem ukradl tajné spisy generálního štábu, a v poslední povídce se dozvíme, že je-li na některé hříšníky pozemská spravedlnost krátká, trestu stejně neujdou.
Trvalou hodnotou filmu jsou herecké výkony hlavních protagonistů - byli to Jaroslav Marvan, Jaroslav Průcha, František Filipovský, Theodor Pištěk, František Kovářík a František Smolík.
