Isa a Bahar jsou spolu na dovolené, mnoho spolu ale nemluví a je zřejmé, že jejich vztah se rozpadá. Bahar s nevyslovitelnou bolestí cítí, že Isa není schopen její lásku opětovat. A když Isa o špatném porozumění mezi nimi otevřeně promluví, dvojice se opravdu rozchází. Zoufalá Bahar se vrací do Istanbulu sama, o několik dní později odjíždí také Isa. On však samotu dlouho nesnese a brzy vyhledá Serap, partnerku svého dávného známého – o hlubším vztahu, ať už partnerském, či přátelském, nelze totiž v případě sobeckého Isy nikdy hovořit. Od Serap, která byla jeho milenkou už v době, kdy byl ještě s Bahar, se dozvídá, že Bahar odjela pracovně na východ země. Potřeba přehlušit vnitřní prázdnotu pramenící z citové vyprahlosti ho přiměje, aby Bahar opět vyhledal. Sliby a přísahami o své proměně se ji snaží získat zpět.
Zlo, první zombie film řecké kinematografie, nese všechny nezbytné rysy svého žánru. Tři stavbaři jsou při zkoumání podzemní dutiny napadeni a infikováni (neviditelným) démonem zla. Po návratu domů jeden z dělníků zaútočí na svou ženu a následně ji pozře, dcera se s pomocí sousedky zachrání útěkem. Další z infikované trojice způsobí masivní vyrojení zombií při fotbalovém utkání. Andreas (Nikos Sabalis) prchá a v rozhodujícím momentě je zachráněn odvážnou Dimitrou (Stavroula Thomopoulouová), která se vrací domů taxíkem. Když se noc chýlí ke konci a nastává den, tyto různé skupinky se setkávají a přidává se k nim po zuby vyzbrojený Meletis (Meletis Georgiadis). Celovečerní debut devětadvacetiletého režiséra a scenáristy Yorgose Noussiase je v podstatě jednou dlouhou honičkou, která nemaří čas vysvětlováním.
Vyprahlá, suchá, neúrodná země. Malá vesnička ve vnitrozemí severovýchodní Brazílie. Na obloze krouží supové. Je rok 1942 a pro místní obyvatele je novinkou nejen acylpyrin, který prodává mladý Němec Johann, ale také filmy, jež promítá, aby tento lék propagoval. Johann jezdí z jedné vesnice do druhé. Válka v Evropě se zdá daleko. Jednoho dne sveze Johann místního vesničana Ranulpha. Jen stěží by se našli dva odlišnější lidé. Ranulpho se ovšem brzy stane Johannovým asistentem, a tak začíná příběh neobvyklého přátelství. Exotické road movie s přesvědčivou atmosférou brzy přechází v drama: Brazílie vstoupí do války s Německem a z Johanna se náhle stává nepřítel…
Známá polská režisérka Dorota Kędzierzawská rozvíjí v tomto silném dramatu jitřivý příběh malého provinilce, který po útěku z dětského domova vede drsný život v jednom malém městě. Nikdo nezná jméno tohoto jedenáctiletého chlapce (Piotr Jagielski), ale někteří mu říkají Kundel (vořech). Kundel přeskočil plot kolem nehostinného ústavu, kde byl internován, a vrátil se do svého domovského města. Ačkoliv je ještě malý, hovory s jeho často opilou matkou (Edyta Jungowská) mívají vážná témata. Poté, co se s ní marně snaží sžít, uteče a najde si přístřeší v opuštěném hausbótu. Nedaleko ve velkém domě bydlí zámožná rodina a jejich dcera Kuleczka, která má už v devíti letech jisté problémy s pitím, začne brzy za Kundelem docházet. Váhavě se rodí první láska. Režisérka přistupuje k materii svého filmu s úsilím o výtvarnou stylizaci, a tak příběh nabývá podoby současné pohádky, jež potenciálně obsahuje úvahu o osudovosti.
První velká láska a první hluboké zklamání mohou mít různou podobu, ale bolest, jež je provází, bývá stejná. A nezáleží na tom, zda se milují partneři opačného, nebo stejného pohlaví. V Bukurešti na univerzitě se potkají dvě dívky a poté, co si Alex pronajme pokojík ve stejném domě, kde bydlí i Kiki s rodiči, se z nich stanou nerozlučné kamarádky. Alex je pilná studentka a poslušná dcera prostých rodičů z venkova, Kiki skrývá svou citovou nevyrovnanost za maskou teatrální výstřednosti. Chová v sobě i jakési podivné rodinné tajemství, probleskující v záchvatech žárlivosti jejího bratra Sandu. Když kamarádství přeroste v lásku, dívky zasáhne nelehké morální i citové dilema. Mají svým blízkým říci pravdu, nebo svou orientaci dál skrývat?
Valeria, Vilma a Mercy patří do skupiny prostitutek žijících v guatemalské metropoli. Dva dolary jsou cena za jejich služby, poskytované v bezprostřední blízkosti železniční trati zvané La Línea, protínající Guatemala City na cestě k Tichému oceánu. Tyto ženy a matky sní o životě bez násilí, kterému jsou každodenně vystavovány ze strany klientů i policie. Ve snaze přiblížit se tomuto snu zakládají fotbalový tým. Nadšení svérázných fotbalistek ovšem jednoho dne narazí na předsudky „řádných“ spoluobčanů. Španělský dokumentární snímek, v němž se mísí humorné momenty s neveselými vpády drsné reality, originálním způsobem přibližuje jeden z nejzávažnějších problémů malé středoamerické země. Fotbal je zde ideální metaforou pro zachycení kolektivního ducha, bojovného nasazení a snahy dosáhnout konkrétního výsledku.
Příběh, jenž si zasloužil, aby byl vyprávěn... 70. léta, mexická revoluce, housle, munice, armáda a rebelové. 82letý Don Plutarco, jeho syn Genaro a vnuk Lucio, jejich mlčenlivý svědek, vedou dvojí život: jsou zároveň muzikanty a farmáři a k tomu se stali součástí skupiny povstalců, která se v partyzánské válce chystá svrhnout vládu. Jednou vpadne do vesnice mexická armáda. Don Plutarco uprchne do hor, kde Genaro právě plánuje s ostatními povstalci protiútok... Jako bezbranný houslista se Don Plutarco rozhodne proniknout do vojenského tábora. Hrou na housle okouzlí velitele, jinak bezcitného brutálního žoldáka, který starci přikáže, aby se vracel každý den. Houslista má hudbu, ale potřebuje zbraně a munici. Velitel potřebuje potlačit rebelii, ale miluje hudbu. Oba muži v napjaté atmosféře sledují své protichůdné cíle...
Rok 1914. Záhy po výstřelu v Sarajevu přijímá Rusko osudovou výzvu. Bratry Andreje a Nikolaje však více než válečné dění zajímá módní fotbal, zaváděný v Sankt Peterburgu místními Angličany. S výrostky z periferie dosahují mladí medici skvělých výkonů, nevybíravými prostředky usilují o vlastní stadion. Kdesi daleko zuří válka, oni se však náruživě věnují sportovnímu klání a milostným avantýrám. Peterburg se stává Petrohradem, umělců se zmocňují temné předtuchy, ve městě dochází k brutálním vraždám. Umírá otčím bratrů, Nikolaj je mobilizován. Vše se hroutí, blíží se revoluce... Zřejmě je v lidské přirozenosti nevnímat symptomy katastrof, nebrat v úvahu zvichření sil historie a žít i uprostřed jejich střetů svůj nezastupitelný život. Režisér evokuje „ducha doby“ a její atmosféru převážně vizuálními prostředky, povahu lidských postojů a gest fascinujícím rytmem obrazů.
Někdy hluboce osobní a meditativní, jindy rychlý a šokující, tento vizuálně strhující film rozdělený na tři části rozjímá nad budoucností válkou poničeného Iráku. V Bagdádu čelí malý chlapec ze sunnitské komunity nejistým vyhlídkám života v rušných ulicích města. Na jihu se stále radikálnější šíitští muslimové shromažďují a provádějí předchozím režimem zakázané rituály, při kterých se vybičovávají do agresivní náboženské mánie. A na rozlehlých pláních severu přemítají kurdští pastevci a výrobci cihel nad svou budoucností v znesvářené zemi.
Chorvat Ante a Srb Duško, hráči „týmu snů“, stáli vždycky proti sobě, jen zájem o volejbal je spojoval. Sport už pověsili na hřebíček. Každý žije jinde a po svém, takže jejich nenadálé shledání je pro oba překvapením. Ty dva svedl dohromady Antiša, sponzor plukovníka Skoka, obviněného mezinárodním tribunálem v Haagu. Plukovník, který je pro některé hrdinou a pro jiné zločincem, je na útěku a beze stop zmizeli i korunní svědci jeho obhajoby – Mato a Joso. Ovšem má-li být Ivan Skoko zproštěn viny, musí někdo vypovídat v jeho prospěch. A tak se Ante s Duškem stanou klíčovými postavami ve hře, v níž jde o život i o velké peníze. Je třeba podotknout, že tato černá komedie v balkánském stylu, se zřetelným politickým podtextem, vznikla dřív, než nenadálá smrt Slobodana Miloševiće rozpoutala názorově velice protichůdné diskuse o smyslu a výsledcích práce haagského soudu. Na národním festivalu v Pule 2005 získal film čtyři Zlaté arény – za scénář, kameru, výpravu a vedlejší ženskou roli.