Cesta je teprve druhým indickým filmem, který otevřeně popisuje lesbickou lásku. Snímek vychází ze skutečného tragického příběhu. Kiran a Delilah se spolu setkávají již v dětství. Okamžitě se skamarádí a jejich přátelství přetrvá do dospívání, přestože mají velmi rozdílné povahy. Během společných nočních studií si Kiran uvědomuje svou náklonnost vůči „kamarádce“. Nemůže svou lásku vyjádřit otevřeně, a proto píše tajně Delilah milostné dopisy za chlapce Rajana, který se o Delilah také uchází. Delilah vše brzy odhalí a lásku opětuje. Film je plný krásných obrazů, a to nejen objímajících se a milujících ženských těl, ale i malebné indické krajiny. (FebioFest 2006)
Lucia a Daniel mají tři děti. Dvě z nich, Jeremias a Meme, žijí s rodiči. Matka je přísná žena, která musí mít vše pod kontrolou, aby se děti mohly zařadit do maloměšťáckého prostředí. Nejstarší ze sourozenců Ezequiel přijíždí ze Španělska se svou snoubenkou a zjišťuje, že rodina skrývá děsivé tajemství. Jeho odhalení však nemůže vést k vyřešení situace. Albertina Carri se dotýká tabuizovaného tématu incestu. V kontextu současné argentinské kinematografie patří vedle Luise Ortegy nebo Adriána Caetana k filmařům navazujícím na realistickou tradici, která si klade za cíl společensko-kritickou reflexi. V roli matky vyniká známá divadelní a filmová herečka Cristina Banegas, která této moderní tragédii dodává starořeckou teatrálnost. (FebioFest 2006)
Film o umělci se sám může stát uměleckým dílem. Nabízí jedinečnou cestu do „krajin vnitřních a vnějších“ se skotským výtvarníkem a legendou land artu. Goldsworthy používá materiál, který nachází v krajině, a vytváří z něj díla pro konkrétní prostor (site-specific). Poslední slovo při tvorbě ponechává zvoleným prvkům, místu a klimatu: konstelace dřeva, listů či ledu ožívají pohybem, podléhají erozi a času. Německý filmař Riedelsheimer putoval s Goldsworthym jeden rok. Snímá ho intimně, nechává ho zlehka komentovat jeho snahu pomoci „vidět to, co nikdy dřív, i když to tam po celou dobu bylo, ale byli jsme vůči tomu slepí.“ (FebioFest 2006)
Uplynulo sotva pár dní po tom, ako sa Alexandra rozviedla so svojim manželom Danom. Aktuálne ju však oveľa viac trápia desivé nočné mory. Nešťastné utopenie jej tety je možno posledná zlá spomienka, ktorú si z detstva pamätá. Zlé sny sú však čoraz znepokojujúcejšie a tak sa vyberá za svojou matkou do sanatória. Krátko po jej návšteve však matka zomiera a tak jej neostáva nič iné, ako kontaktovať svojho dlhoročného priateľa, terapeuta Sama. Lenže čo čert nechcel, Alexandra sa za nejasných okolností prebúdza vedľa svojho mŕtveho exmanžela. Po jej zadržaní a následnom úteku je však odhodlaná odhaliť všetky zabudnuté tajomstvá...
Inscenace vycházející z jednoho z nejslavnějších románů 19. století překvapivě postihuje řadu fenoménů současné společnosti. Režisér P. Šimák, který je spolu s dramaturgem V. Fekarem zároveň autorem dramatizace, se nechal inspirovat metodami legendárních divadelních experimentátorů E. F. Buriana a A. Radoka. Kombinuje minimalistickou scénu s projekcí a mimo zavedených prostředků rafinovaně a významotvorně využívá filmový jazyk. Vzhledem k náročnosti a vrstevnatosti jevištní formy a nezbytným úpravám provázejícím transformaci do televizní podoby, je záznam představení sám o sobě svébytným tvarem.
Holčička Žofie a Felix se znali odedávna. Přesněji řečeno - od té doby, co spolu spávali v kolébce. I když Žofie potom hodně vyrostla, Felix směl pokaždé spát u ní v postýlce. Malý plyšový zajíc a Žofie byli nerozluční přátelé. Nehnuli se od sebe na krok. Jen když šla Žofinka do školy, musel na ni Felix čekat doma. Zato Žofie odpoledne Felixovi dopodrobna vyprávěla, co se tam všechno dělo. Jednoho dne, když si Žofie s celou rodinou a samozřejmě i s Felixem vyjdou na pouť, tak se zajíček ztratí. Holčička je moc smutná, ale naštěstí za několik dní jí přijde neobvyklý dopis. Žofie nemůže uvěřit svým očím: je to skutečný dopis od Felixe. Malý cestovatel podává zprávy ze svého putování a žádný déšť ani bouře, krupobití nebo sníh, nic zajíčka Felixe na jeho cestách nezastaví.
Létat jako ptáci... Poznat tajemství jejich cest... A jednou se s nimi možná vznášet nad oceány, horami a pouštěmi... A spolu s nimi shlížet na zemi, spatřit ji jejich očima. Filmaři, kteří se podíleli na tomto unikátním přírodovědném projektu, procestovali za čtyři roky celý svět. Byli mezi nimi významní ornitologové, piloti, konstruktéři letadel, technici. Více než 400 lidí různých profesí se snažilo nám všem přiblížit svět ptáků žijících na zemi, ve vodě i v jejich nekonečném království - na obloze. Natáčení začalo v červenci roku 1998 v panenské přírodě ostrova Skruddur u jižního pobřeží Islandu. Už ve 30. letech objevil významný rakouský etolog Konrád Lorenz při studiu chování zvířat tzv. imprinting, čili vtištění, což znamená proces seznamování mláděte s identifikačními rysy ostatních příslušníků téhož druhu. Tento nositel Nobelovy ceny za objevy týkající se individuálního a sociálního chování se tak stal tehdy adoptivním otcem desítky malých housátek. Imprinting byl na i počátku našeho natáčení. Mládě si vtiskne podobu rodiče na celý život. Těmi rodiči se stali naši spolupracovníci. Tahle metoda už dříve pomohla při natáčení klíčových scén pro americký celovečerní film režiséra Carrolla Ballarda Cesta domů. A podobně začalo také naše neuvěřitelné dobrodružství.
Ve výtahu se potkávají dva lidé. Ona zírá na brožurku o Zanzibaru, která mu spadla na zem, On ji několik vteřin poté zve na skleničku. Ona odmítá a vyráží tam, kam měla namířeno. Jenže tam opět potkává Jeho. Po několika krátkých slovních přestřelkách si padají do náručí… Oba stojí před důležitou volbou – On se chystá přestěhovat do Afriky, Ona si má brát dlouholetého přítele. Během jediného dne a noci se ale sblíží, ubližují si, dělají si navzájem radost, uvažují nad svou volbou... Jak skončí tento dlouhý den?
Příběh mladého chlapce Byung-Tae, který je na učilišti šikanován, ponižovám a mlácen snad každým kdo ma ruce a nohy. Jeho snaha se vymanit ze sevření ocelových pěstí svých spolužáků ho přivádí až do místní knihovny. Tam se setkává s mužem jehož neortodoxní styl vyjednávání ho přivede na myšlenku, že by jen on ho může naučit tajům boje.
Dokážete si představit Pána prstenů v eroticky lechtivém kabátku? Pokud ne, vydejte se spolu s trojicí velmi půvabných dívek na pouť za zničením nebezpečné bederní roušky. Dětem nepřístupno, dospělým doporučeno.