Nathalie Johnson je žena na počátku středního věku, která žije se manželem Stevem a společně s ním vychovává osmiletého syna, kterého má Steve z prvního manželství. Přestože žijí v Minnesotě hezkým poklidným životem dobře zaopatřených lidí, Nathalie by se ráda starala také o své vlastní děťátko. Tato potřeba je pro ni stále důležitější, takže se jí nedokáže vzdát ani v okamžiku, kdy se po řadě marných pokusů ke své lítosti dozví, že nemůže mít děti. To vede k tomu, že se společně se Stevem rozhodnou pro adopci kojence, kterému by mohli společně být rodiči odmalička. Zatímco sbírají informace o formách a možnostech adopce, objeví Nathalie na internetu krásné miminko, malou holčičku z Maďarskou, kterou matka nabízí k adopci prostřednictvím maďarského agenta Gabora Szaboa.
Okamžitě jej kontaktují a vydají se za ním do New Yorku, situace kolem adopce je však více než podivná. Holčička, která se jmenuje Gitta, je sice krásná a Nathalie se do ní zamiluje na první pohled, Szabo se však vůbec nestará o to, do jakého prostředí se holčička dostane nebo jak je postaráno o její štěstí, spokojenost a budoucnost. Jediné, co ho zajímá je bankovní konto Johnsonových. Vzápětí šokovaná Natalie zjistí, že maďarský právník je ve skutečnosti obyčejný bezohledný šmelinář, který Gittu ve skutečnosti nabízí v dražbě k prodeji tomu, kdo zaplatí nejvíce a přitom obratnou manipulací se zájemci o její adopci šroubuje cenu do výše šestimístného čísla. Zdeptaní Jonsonovi odmítnou být součástí takového neetického obchodu a rozhodnou se šmelináři, který je součástí nelegálního trhu s dětmi, vyhlásit válku. Ohlásí všechno FBI, ale ti jim oznámí, že zakročit mohou pouze v případě, že budou pokračovat v jednání, aby tak pomohli odhalit skutečný rozsah zločinů, které má Szabo na triku. Aktivně se na jeho dopadení podílejí, jenže časem celá operace nabere velmi nebezpečný směr.
Film, který si Vás získá svou barevností, jednoduchostí příběhů, hudbou která Vás vtáhne do podvodního světa. Světa, kde člověk je pouze hostem a tichým divákem. Průvodcem je mořská želva, symbol klidu, vyrovnanosti a věčného putování. Je to neopakovatelný zážitek a fascinace krásami, které stvořila sama příroda. Tento dokumentární film vznikl v roce 2004, podkladem a inspirací byla 10letá práce Miroslava Hrdého. Podmořské záběry z lokalit celého světa, které natočil na svých cestách. Za hodinu podívané se stihnete přiblížit k živočichům tak velkým a majestátním, jako jsou žraloci a manty. Nahlédnete do soukromí ostatní byť jen malých, ale neméně zajímavých tvorů. Úchvatná cesta podvodním světem je umocněna hudebním doprovodem komponovaným pouze pro tento neverbální film.
Kameraman, cestovatel a potápěč Miroslav Hrdý se filmování nejen podmořského světa věnuje od roku 1994. Účastnil se mnoha expedic v různých koutech celého světa. Můžeme zmínit Afriku, Galapágy, Havajské ostrovy a nesmíme opomenout jednu z jeho poslední cest do Antarktidy. Z jeho cest vzniklo mnoho dokumentárních filmů s podmořskou a cestovatelskou tématikou. Režisér je držitelem mnoha prestižních ocenění na mezinárodních festivalech s tímto zaměřením.
Intimní snímek natočený podle posledních drásavých dopisů, které Božena Němcová adresovala z Litomyšle svým přátelům a dětem. Uchýlila se tam po rozchodu s manželem, aby konečně byla samostatná a mohla psát. Zároveň však věděla, že její nemoc postupuje a na všechno je už pozdě. Film není oslavným životopisem spisovatelky ani příběhem českého národního obrození, představuje nový, moderní pohled na Němcovou jako na světovou osobnost formátu Virginie Woolfové či Fridy Kahlo. Je to portrét ženy, která za právo být sama sebou bojovala proti společenským konvencím, lidské malosti a někdy i sama proti sobě. Vynikající výkon Corinne Harfouchové doplňuje plejáda českých herců. Nejzajímavější česko-německý kulturní počin posledních let. (FebioFest 2006)
Tři navzájem si cizí postavy, nazvané prostě A, B a C, se sejdou v čekárně před ordinací proktologa. Všechny propadly prázdnotě konzumní společnosti a každá se pokusila zaplnit díru ve svém srdci jinou formou obskurní náhražky. Analife je sice moralizující a transgresivní, ale zároveň se na své postavy dívá s groteskní nadsázkou a sarkasmem. Především se jedná o vizuálně úchvatný experiment plně využívající svobody montáže a výrazu, kterou disponuje počítač. Slogan filmu hlásá: „Veškeré morality jsou pohlceny záplavou obrazů.“ Režisér diváka bombarduje vizuálními informacemi a hypnotickými obrazy, aby vytvořil kritickou paralelu k moderní společnosti. Film je dalším důkazem rovnocennosti digitální filmařiny s uměleckou kinematografií. (FebioFest 2006)
Ve svém portrétu kontroverzního rakouského režiséra Michaela Hanekeho jej autorky sledují během práce a cestování po různých festivalech. Jejich film je sbírkou rozhovorů s tvůrcem, které jim poskytl během cest autem, vlakem či letadlem. Nabízí představu nejen o tom, jak režisér natáčí a stříhá své filmy, ale také představu o způsobu Hanekeho komunikace s publikem a médii. Haneke, který v posledních letech pracuje hlavně ve Francii, kde natočil i svůj poslední film Utajený, v jednom momentě říká: „Vždycky tvrdím, že film znamená 24 lží za sekundu, které slouží pravdě nebo úsilí pravdu objevit.“ (FebioFest 2006)
Nenávratně odkvétající třicátnice Lilja se zoufale snaží být šťastná, čehož podle svých představ dosáhne hned poté, co si najde ženicha. Za tímto účelem dennodenně brouzdá po ulicích, neúnavně odepisuje na desítky inzerátů a svádí nezadané hotelové hosty, které jí dohazuje kamarádka recepční. Osamělá žena uniká před smutnou realitou své existence, již tvoří práce v drůbežárně a opečovávání senilního strýce, do paralelního života, ve kterém její sen dochází uskutečnění. Tragikomické melodrama zasazené do neoptimistického prostředí ruského maloměsta představuje vzácnou symbiózu oprášeného tématu a autorského rukopisu, o němž svědčí zejména osobité a jemně odstíněné charaktery a bezpočet okouzlujících detailů provinčního života.
Film podle novely Michela Houllebecqa se zaměřuje na Michaela a Bruna, dva zcela různé nevlastní sourozence a na jejich narušenou sexualitu. Po vcelku chaotickém dětství s hippiesáckou matkou, která se více než o něj stará o své věci, se Michael stává molekulárním biologem a geny ho zajímají více než ženy. Bruno je posedlý sexuálními touhami, ale nejčastěji nachází uspokojení s nějakou prostitutkou. Jeho ubohý život se změní, když potká zkušenou Christiane. Mezitím Michael opět potkává Annabelle, lásku svého mládí ...
Dokument z produkce HBO, který natočil Alan Berliner, je zasvěcen problému, s nímž se nejen jeho tvůrce potýká celý život - nespavosti. Berliner je typický noční pták, který nemůže spát a jeho tvůrčí energie se probouzí tehdy, když naprostá většina lidí tvrdě usne.
Rozhovory s lidmi, kteří jsou mu nejbližší, doplňují záběry z archivních snímků, konzultace se specialisty na poruchy spánku, pobyt ve spánkové laboratoři a další zajímavosti.
Poetické, experimentální a jiné. CONTAINER je svým režisérem Lukasem Moodyssonem popsán jako "černobílý němý film se zvukem... Žena v mužském těle. Muž v těle ženském. Ježíš v lůně Marie. Voda vyteče. Přímo na mě. Nemůžu ji zastavit. Mé srdce je plné."
Grbavica je příběh ze současného Sarajeva… Svobodná matka Esma chce své dvanáctileté dceři Saře splnit přání a poslat ji na školní výlet. Doklad o tom, že byl Sařin otec válečný hrdina, by ji opravňoval k získání slevy. Esma však žádný doklad neshání a dotazům na něj se vyhýbá. Raději za výlet zaplatí plnou cenu. Věří, že když zatají pravdu o Sařině otci, ochrání tím nejen sebe samu, ale i svou dceru. Když Sara ve škole zjistí, že její jméno nefiguruje na seznamu potomků válečných hrdinů, zoufale se snaží spolužákům vysvětlit, že její otec zemřel nedaleko městečka Zuc, když odmítl opustit zákop. Doma však přinutí mámu, aby ji řekla úplnou pravdu...