Na Young-sae (Keon-hyeong Park) byl nejlepším učitelem tance v Korei, ovšem po nehodě na posledním mistrovství musel přestat. Z letargie, do které upadl, ho dostane až Jang Chae-ryn (Geun-Young Moon) , která přijíždí z Číny, aby s ním soutěžila na dalším mistrovství. Je tu ale problém, tanečnice přijela do země ilegálně a jediná možnost je falešné manželství. Po uzavření sňatku se ovšem ukáže, že Korejka není ta, za kterou se vydávala, a co víc, tančit neumí vůbec. Jak skončí soutěž, která je již za tři měsíce a jak dopadne jejich manželství?
Když někdo zemře v záchvatu zlosti, zůstane po něm stín, který se postupně šíří na další oběti a nedá jim spát, dokud je nedožene k šílenství anebo sebevraždě... Dokáže někdo zastavit kletbu? Tambllyn se dostane pod stejnou kletbu, jaká postihla její sestru Gellar. Nadpřirozené síly, které naplňují člověka zlobou a nenávistí, spojí dohromady několik lidí, kteří se snaží odhalit tajemství a zachránit si životy.
Pat se rozhodně natírat okap, a Mat mu v tom ochotně pomáhá. At zkouší cokoliv, pořád padá. Stoleček nepomáhá, ani otáčející se stolička na cihlách. Nakonec udělají něco jako výtah z věcičky na mletí masa a cihel. Pat díky úspěšně dokončí natírání okapu, ale pro změnu zase spadne, přičemž se chytí okapu a všechna barva zůstane na jeho rukách...
Pat a Mat mají špinavé parkety, rozhodnou se je bruskama vybrousit. Broušení si usnadní a pořádají na bruskách závody, bohužel parkety zbrousí úplně na beton ,tak si je v místech, kde nejsou, domalují:)
Sehraná dvojka má za úkol přemístit dlaždice z místa na místo a nebyli by to Pat a Mat, kdyby to udělali normálním způsobem. Vyrobí si proto ,,dráhu“, kterou dlaždice posílají. Jenže se přitom všechny rozbijí. Co teď? Nebojte se, Pat a Mat si s tím budou vědět rady.
Pat a Mat si chtějí vyrazit na kolech, Mat na něm neumí, tak mu Pat na kolo přidělá přídavná kolečka ze sekačky. Naloží si moc velký náklad do kopce to Pat nemůže vyšlapat, tak půlku nákladu vyhází. Mají kolizi a Patovo kolo je nepojízdné, udělají si dvojkolo, to také rozbijí. Tak jedou na jednom s tím spadnou do příkopu a nemají ani jedno kolo, sundají si přídavná kolečka a kutálejí je před sebou domu.
Matovi dojdou sušenky, tak se s Patem rozhodnou, že si upečou vlastní. Těsto začnou míchat v hrnci, ale přeženou to s množstvím, tak vezmou necky. Ani ty nestačí, tak těsto míchaj v míchačce, těsto musí vyválet na koberci, stůl je malý. Po upečení zjistí, že sušenky jsou tvrdý jako beton, tak s nima vydláždí chodník.)
Doktor Mathias Hellberg slouží jako lékař v turisty hojně navštěvované oblasti Gardského jezera. Před několika lety se přestěhoval z Německa do Itálie, aby si v Gardasee otevřel novou praxi. Jeho pacienty se stali nejen němečtí rekreanti, kteří zaplavují kraj během turistické sezóny, ale postupně také místní obyvatelé. Právě v tuto dobu je to na jedné straně nadšená sportovkyně Lena, která místo toho, aby ležela v posteli, jde surfovat se svým přítelem, který se stále ještě nevyrovnal se smrtí své dřívější partnerky, nebo například malá Lucy, která bojuje s velmi těžkou chřipkou. Kromě obvyklých lékařských zákroků a ošetřování zraněných surfařů, poskytuje doktor Hellberg občas svým pacientům i pomoc po lékařské stránce ne tak obvyklou.
Například starý pan Giorgio Gambetta má potíže se srdcem a potřebuje jít do nemocnice. Jenže to by se neměl kdo postarat o jeho malého vnuka Lucu, jehož rodiče tragicky zahynuli při dopravní nehodě. A tak si nakonec malého chlapce vezme k sobě doktor Hellberg a obětavě se o něj stará, zatímco je děda v nemocnici. Je jisté, že když se s takovou péčí stará o své pacienty, na soukromý život už mu příliš mnoho času nezbývá. To by ovšem doktor Hellberg rád změnil, zejména od chvíle, kdy se objeví nová manažerka hotelu Villa Alba, jeho kamarádka z mládí Bettina Stahl. Už kdysi ji miloval a jak se zdá jeho láska stále ještě trvá.
Vypadá to, že tentokrát by mohl být úspěšnější než před lety. Jejich vztah se pomalu rozvíjí, ale právě když to začíná vypadat nadějně, situace se zkomplikuje. Když ho totiž pracovní potíže nutí obětovat další část soukromého života, dojde k nedorozumění, které ohrozí jeho vztah s Bettinou. Nyní stojí doktor Hellberg před osudovým rozhodnutím. Musí se rozhodnout mezi prací a láskou, o kterou musí začít bojovat.
Pět dětí z chudinského předměstí Ria de Janeiro se dělí o nejlepší místa prodeje. Na každém z nich jsme svědky příběhu typického pro každodenní život hlavního města. To, co pro Francii znamenal film Nikdo mne nemá rád, tím je pro Brazílii Rio čtyřicet stupňů. Tento snímek zakázaný cenzurou je předzvěstí hnutí cinema novo.Humberto Mauro, Glauber Rocha a Nelson Pereira dos Santos tvoři triumvirát nejvíce citovaných brazilských režisérů, kteří nesmí chybět v žádné historii světového filmu. Právě třetí jmenovaný režisér je všestrannou osobností brazilského filmu, jenž na dlouhou dobu ovlivnila jeho tvář. Podílel se na činnosti filmového klubu v São Paulu. Již v roce 1949 vznikl nedokončený dokument o kampani za světový mír. V roce 1950 pak krátký film o životě mladých lidí na univerzitě, v továrně, na venkově, v armádě a na ulici. Oba snímky jsou pravděpodobně nenávratně ztraceny. První etapa je ohraničena roky 1949 a 1959. Tehdy získává zkušenosti jako asistent režie u Rodolfa Nanniho (absolvent pařížské filmové školy IDHEC), Alexe Vianyho a nahradil nemocného Paula Wanderleyho na natáčení Balança mas não cai. Zásadní je zkušenost s italským neorealismem, s nímž se v tomto období seznamuje. Zhruba v roce 1954 se rozhodne k samostatné režii filmu Rio čtyřicet stupňů. Z hlediska praktického vznikal film Rio čtyřicet stupňů způsobem značně typickým pro nastupující (většinou levicově smýšlející) generaci filmařů. Scénář filmu se nikomu nelíbil, tak založil Nelson Pereira dos Santos vlastní produkční společnost na bázi jakéhosi družstva. Nefunkční kameru jim zapůjčil Humberto Mauro, tehdejší ředitel Ústavu pro vzdělávací film. Když ji opravili, zorganizovali všechny přátele a začali natáčet, přestože Komunistická strana Brazílie doporučovala, aby Pereira dos Santos film realizoval až po revoluci. Po jeho dokončení musel navíc bojovat s cenzurou, která film uvolnila do distribuce až v březnu 1956 (tedy rok a půl po dokončení). Tato kronika brazilského velkoměsta nahlíženého z pozice těch nejchudších v sobě mísí humor a melodrama, děj je rozdělen do několika epizod a v kontextu domácí kinematografie jde o završení neorealistických tendencí (využití neherců a přirozeného prostředí, důraz na sociálně slabší vrstvy, kritické vyznění) převedených do Brazílie. Bohužel film byl vytěsněn z velkých kin ovládaných distributory chanchadas. Dostal se tedy jen k omezenému počtu diváků, kteří na takový druh poetiky nebyli připraveni. Spolu se Severním předměstím Ria tvoří tematický diptych, jenž se stal vzorem pro jádro skupiny cinema novo. Právě estetika bídy vycházející z natáčení v autentickém prostředí byla výhodou vně Brazílie, ale domácí diváci čekali natáčení v ateliéru, hudební čísla a evokaci hollywoodských zábavných filmů.(David Čeněk, LFŠ 2007)
Elizabeth je vyslána na terén, který podlehl přírodní katastrofě - tornádu, aby zjistila škody. Během cesty se ji pokazí auto a dívka se ztratí na pustině... To je ale jen začátek noční můry, kterou Elizabeth čeká.
