Dvaadvacetiletá Eva z intelektuální krakovské rodiny nebyla přijata ke studiu a pracuje jako uklízečka u benzinové stanice. Na její truchlivé situaci se podílí i postupující ztráta paměti otce, váženého znalce klasické hudby. Po náhodném sexu Eva otěhotní, a když ji okradou o peníze nachystané na potrat, rozhodne se porodit. Překoná tak trýznivý pocit životního provizoria a upne se k představě, že plod v jejím nitru všechno slyší a vnímá. Snaží se mu poté prostředkovat svět, do něhož záhy přijde. Odpovědnost vůči němu nutí Evu k hlubšímu zamyšlení o smyslu vlastní existence a života těch druhých... Původní dokumentární zaměření autorky se odráží ve způsobu snímání sociální tvářnosti a ve znázornění eticky neukotveného mikrosvěta Evy, v němž hledá podněty k sebeidentifikaci. Pro styl filmu je příznačné i obsazení hlavní role profesionální modelkou.
Film sleduje policistu afrického původu ze Seattlu jménem Z na jeho služebních pochůzkách během sedmi dnů a šesti nocí. S hlavou plnou myšlenek na svou dívku, která odjela na výlet pod stan se svým spolubydlícím, proplouvá nesoustředěný Z denní rutinou a bizarním světem zločinu (a zločinců). Policejní pochůzka je naprosto nekonvenční, téměř experimentální kriminální snímek, jehož hlavní hrdina se natolik zabývá pravděpodobnou nevěrou své přítelkyně, že si téměř neuvědomuje svět zločinu, který ho obklopuje. Jednotlivé zločiny se stávají pouze zrcadlem vnitřního stavu jeho rozrušené mysli. Ve filmu se objeví čtyřicet kriminálních případů, které se v Seattlu skutečně staly. Navzdory relativně nízkému rozpočtu se snímek může chlubit nádhernou, poetickou kamerou, téměř stovkou nejrůznějších exteriérů a místním obsazením ze Seattlu a z okolí. (MFF Karlovy Vary)
Prohlubující se rasová nenávist a zkázonosní osobní běsi učiní ve znepokojivém, černým humorem prodchnutém filmu Periferie ze čtyř dělnických chlápků amorální zrůdy. Obecenstvo dost statečné na to, aby odolalo krátkým brutálním pasážím (není to k smíchu), bude odměněno nesmlouvavě otevřeným zamyšlením nad krutostí povstávající z lidské hlouposti a strachu. Film mrazí svou temnou komikou. Počínaje Modrým sametem, přes díla Gaspara Noeho a Michaela Hanekeho až k The Machinist, kde všude je kladen důraz na mimořádnou brutalitu, formuje se tady nový žánr, který by mohl být nazván Kino pro otrlého diváka. Stěžejní metaforou pro spisovatele a divadelního režiséra Vinka Möderndorfera, jehož s jistotou natočený debut je adaptací vlastního románu, je duše jakožto morálně zpustlá periferie, z níž se rodí nesmyslná zběsilost. (MFF Karlovy Vary)
Paul, rozevlátý třicátník a začínající spisovatel, bezstarostně proplouvá životem po boku své přítelkyně. Komisní a čísly pohlcený Patrick řídí farmaceutickou firmu a soukromý život se mu rozpadá před očima. Paul a Patrick jsou dva povahově naprosto odlišní bratři, které spojuje pouze příjmení a otec, po němž je převzali. V okamžiku, kdy se stárnoucí muž vrací domů s vyčerpaným kontem a podlomeným zdravím, jsou všichni tři donuceni ke společnému soužití v rozpadajícím se rodinném domě. Kanaďan Sébastien Rose rozehrává svůj druhý film jako intimní drama, pojednávající o věcech života se štiplavým humorem a nepatrným přídechem operní exaltovanosti. Příběhu vévodí bonvivánská figura velkorysého otce, celoživotního milovníka žen a dobrého vína, chápajícího svou náhlou sexuální nemohoucnost jako příležitost, aby přesunul veškerou pozornost na odcizené syny. (MFF Karlovy Vary)
Režisérem další z nespočetné řady filmových verzí Bizetovy opery je anglický divadelní režisér Mark Dornford-May. Osobitý projekt, aktualizovaný do dnešní doby a lokalizovaný do jihoafrického černošského sídliště, realizoval v průběhu pěti týdnů se souborem Dimpho Di Kopane a s tisícovým komparzem místních obyvatel. Film parafrázuje drama z Mériméovy předlohy o svůdné, hrdé Carmen, znějí tu slavné operní árie, a přesto není běžně zfilmovanou operou. Do inscenovaných výstupů (většinou pod širým nebem) pronikají dokumentární záběry svérázného prostředí, herci hrají civilně, bez příznačného operního patosu. Etnikum, specifická mentalita i rasa aktérů se do značné míry podílely na originální koncepci tohoto díla. Představitelky zpívající hlavní dvě ženské role přeložily klasickou partituru do jazyka Xhosa, klasickou hudební složku, stejně jako choreografii, obohacují původní etnické motivy. (MFF Karlovy Vary)
Příběh dvou mladých Turků, jejichž život hluboce poznamenala válka, se odehrává v roce 1999. Ridvan pocházející z Cappadocie ve střední Anatolii byl před odchodem na vojnu nadějný fotbalista, měl snoubenku a spoustu plánů do budoucnosti. Cevher žil v Istanbulu se svým otcem a i on si svůj život představoval úplně jinak. Oba narukovali a boje ve východní Anatolii s kurdskými oddíly jim přinesly jen bolest a utrpení. Ridvan přišel o nohu v minovém poli a domů se vrátil jako invalida, Cevher při výbuchu na jedno ucho ohluchl. Návrat domů je plný hořkých vzpomínek, protože nic není jako dřív. Válka jim otrávila duši a ani ti nejbližší nechápou, proč se jejich synové tak změnili. Najdou cestu z bludného kruhu,v němž se uvízli, nebo dokáží minulost překonat?
Partička kamarádů z Paříže má společné dvě věci: lásku k rokenrolu padesátých let a dělnický původ. Jednoho rána se po noci plné piva a hloupých hádek rozhodnou, že se v ojetém autě vydají do Le Havru na rockový koncert. Mladá žena, její přítel a další dva mladíci zabloudí, znovu se pohádají, opět zabloudí, až se konečně octnou na pláži na mořském pobřeží nedaleko Le Havru. Koncert právě začíná a celá francouzská rocková scéna je tady. Znovu se vypije spousta piva. Kdekdo se popere. Pak koncert skončí a naši přátelé se vydají zpátky do Paříže... Černobílé road-movie, natočené ve stylu připomínajícím raného Jima Jarmusche nebo Akiho Kaurismäkiho, se odehrává v blíže neurčené době. Mohla by to být padesátá nebo sedmdesátá léta, ale stejně dobře také současnost... (MFF Karlovy Vary)
Intergalaktická znalostní soutěž má svého vítěze - pana Brokolici. V lidském těle se teď za odměnu vydává za podivně napružených
zvuků na planetu Zemi. Pozemšťanky pro něj budou lehce k mání. Musí si však dát pozor na skupinu buranů, kteří mu nepřejí jeho sexuální nadcharisma. Jen málo filmů s mimozemskými entitami došlo v podivnosti tak daleko.
Příběh inspirovaný románem Yorgose Andreadise Tamama se odehrává v 70. letech na pobřeží Černého moře v rybářské vesničce Trebolu nedaleko hranic se Sovětským svazem. Žije tu stará Ayshe se svou umírající sestrou Selmou. V zemi, obávající se mocného komunistického souseda, vládne atmosféra podezírání a až paranoidního strachu před každým, kdo nesdílí státní politickou doktrínu. Nevyhýbá se ani těm nejzapadlejším koutům a doléhá i sem. Po sestřině smrti se Ayshe uzavře před svým okolím a ve vzpomínkách se vrací k neblahým událostem, jež se odehrály před půlstoletím. V zimě roku 1916 tu došlo k etnickým čistkám, při nichž otomanská armáda pobila a vyhnala řeckou menšinu, která na tomto území sídlila tři tisíce let. Mezi hrstkou těch, kdo přežili, byla řecká dívenka jménem Elena... (MFF Karlovy Vary)
Že je superhrdinství čistě mužskou doménou? Ale jděte, vždyť
ženy mají zbraně, před nimiž každý dospělý chlap automaticky padá na
kolena. Těch je připravena využít i Misty Mundae v erotické předělávce
známého akčního trháku...