Voják, který je na opuštěném postu daleko v poušti, je probuzen pádem volební urny. Dnešní den bude jiný než všední a bez jakékoli zajímavé události plynoucí dny. Je den voleb! Voják očekává příjezd státního zástupce, který bude dohlížet na správnost voleb v tomto kraji. Zástupce přijíždí, ale k velkému překvapení je to žena. Voják má rozkaz doprovázet ji po celý den a dovést ji ke všem lidským obydlím, která jsou v dosahu. Jemu se ale zcela příčí "sloužit" a být podřízen ženě. Ta naopak přehlíží tradicí zakotvené uspořádání rodin těchto lidí a je idealisticky přesvědčena, že volit by měli všichni a že jedině tak mohou lidé zlepšit své životní podmínky a úroveň. Snímek je vizuálně působivé road movie o cestě dvou odlišných lidí k sobě navzájem a k přehodnocení protichůdných názorů a přístupů k životu. Jejich cesta tak vede k dialogu a vzájemnému pochopení, a tedy i k možné demokracii.
Snímek získal na festivalu v Benátkách 2001 Cenu za nejlepší režii a na festivalu v Londýně Zvláštní uznání FIPRESCI.
Jugoslávští komunisté to neměli lehké. Už beztak problematickou pravoslavnou vesničku Vitanija se po válce rozhodl navštívit Bůh. Film VREME ČUDA (Čas zázraků) byl natočen podle stejnojmenného románu Borislava Pekiće.
Na pozadí liberalizace v Jugoslávii za maršála Tita se odehrává komedie o dospívání Petara (Slavko Štimac), který hledá lásku všude, když teď zjistil, že existuje. Jeho otec (Danilo Stojkovič) je jiné povahy a chce, aby se soustředil na svoje známky, takže bude mít naději na dobrou budoucnost (a bude z něj dobrý marxista), ale Petar najde porozumění u dědy, který mu dá potřebné rady. Mezitím má Petar konflikt se svou krásnou učitelkou a ohrozí svoje studium, když se jí snaží dostat na kobylku kvůli tomu, že se koupala v řece se svým přítelem. Na tohle zranění svých citů brzy zapomene, když potká okouzlující dívku, která do města přijela s orchestrem mladých - a vyvine se z toho láska.
Režisér Goran Paskaljevič se svými slavnými českými kolegy sdílí vhled do bolestivosti první, nesnadné lásky.
Tragikomické úsilí emigrantů v New Yorku, přesněji v chudých částech Brooklynu, Srba Baji a Španěla Alfonsa, sžít se Novým světem. Bajo ve dne nelegálně pracuje, v noci ještě pomáhá Alfonsovi u baru a přitom vzpomíná na svou rodinu v Evropě. Spíše než společenský vzestup je čeká pomalé a bolestné procitání z amerického snu a světa neskutečných iluzí. Aniž to samotný Bajo tuší, zbytek jeho rodiny se za ním do USA již vydal. Během cesty však zemře jeho mladší syn.
Mika byla odsouzena za pašování, kterým si chtěla přivydělat na cestu do Francie, kde pracuje její bratr. Při cestě vlakem využije zmatku, který způsobí jedna spoluvězeňkyně, a uteče. Chce za každou cenu do Francie. První, koho potká je bývalý filmový kaskadér Rodoljub Aleksič, který se svým "Velkým rodeem" objíždí provinční městečka a vesnice a předvádí výstupy ze slavných westernů. Krajinu projíždí na své motorce i osmnáctiletý Malý, který po návratu z dětského domova hledá psa, kterého kdysi jeho otec naučil skákat a vyskakovat z rozjetého vlaku. Cesty Miky a Malého se zkříží...
Příběh o přelomu mládí a dospělosti mladého Dragana, který po ukončení školy hledá své první zaměstnání. Zároveň prožívá svou první velkou lásku s Ljubicou. Po mnohém nedorozumění a vzájemném "vyjasňování si věcí" rodičů obou snoubenců, se jim podaří uzavřít sňatek. Je těžké získat byt a práci, a tak Dragan přijme místo hlídače pláže, které manželům zajišťuje sice skromné, nicméně přece jen ubytování.
Tragikomedie absolventa pražské FAMU, renomovaného srbského režiséra Gorana Paskaljeviće (nar. 1947), který dnes žije střídavě v Paříži a v rodném Bělehradě, vznikla podle úspěšné divadelní hry makedonského autora Dejana Dukovského. Ten psal toto dílo původně jako filmový scénář, který je mozaikou dvanácti epizod, jež za jedinou noc prožil či zahlédl mladý taxikář. Tématem filmu je srbská národní mentalita. Dušan Petrović napsal, že film se sice odehrává v rozpětí necelých 24 hodin, ale je v něm ukryto na deset milionů autentických událostí, které jsme prožili v průběhu posledních let. Prostřednictvím několika příběhů, jejichž aktéry jsou zástupci různých generací a rozdílných sociálních a kulturních skupin, se rozvíjí výpověď o iracionální nenávisti a právě takové lásce, jakých je schopen homo balkanikus. Režisér Paskaljević o svém Sudu prachu řekl: Až jej uvidíte, pochopíte, že to není film, podbízející se Západu. Je to možná první snímek, z něhož se svět může dovědět, co se odehrává v našich duších a odhalit, že existuje i jiné Srbsko, odlišné od toho, pro které má zahraniční tisk jen negativní přídomky Lidé nejsou ani jen dobří, ani jen zlí. Za to, jací jsou, může často situace, v níž se ocitli. Násilí je nejednou důsledkem ztráty životní rovnováhy a o tu člověk přijde, když už dál nedokáže vzdorovat vnějším tlakům. je schopen homo balkanikus.
Podobně jako ve stejné době Emir Kusturica Domem k pověšení(1988), reagoval
dramatem Anděl strážný režisér Goran Paskaljevič na závažný společenský problém obchodování s dětmi, které jugoslávští Romové vozili do Itálie, aby je zneužívali k žebrání, krádežím, prodávali bezdětným manželským párům a nutili je k prostituci…
Příběh novináře Dragana (Ljubiša Samardžić), který se snaží pomoci cikánskému chlapci, zavlečenému gangem do Itálie, zachytil s téměř dokumentární jednoduchostí, jehož naléhavost umocňuje poetický hudební doprovod Zorana Simjanoviće.
Dospívající David tráví pár prázdninových dní u strýce na jeho zchátralé venkovské usedlosti kdesi ve středofrancouzském kraji Limousin. Poněkud problémový kluk z maloměsta, který nemá žádné zvláštní zájmy a který se těší, že si konečně užije svobody, prochází v novém prostředí drsně fascinující zkušeností. Střetnutí s primitivní, tradiční společností strýce a jeho kamarádů pro něj představuje cestu k šokujícímu zasvěcení do dospělého světa, který pro něj dosud byl jen vysněným prostorem plným nedefinovaných příslibů. David využije příležitosti, poprvé v životě se opije - a plný vzdoru vyráží do prosluněné krajiny, aby povolil své touze okusit temné stránky animální lidské existence.
Černobílá meditace o mužských rituálech využívá neprofesionálních herců, především Pierra-Louise Bonnetblanca v hlavní roli. Zvláštní cena poroty a cena FIPRESCI na MFF v Benátkách 2001.
Desetiletý Khaled žije jen s těžce nemocnou matkou v levném činžáku. Otrlý, bojovný a statečný chlapec si dávno zvykl, že nemůže svému okolí důvěřovat. Po smrti maminky proto nechá tělo v ložnici a před ostatními se tváří, jako by se nic nestalo. Je však třeba platit nájem a elektřinu, odhánět od dveří sociálního pracovníka nebo třeba jen zašít si kalhoty. Navzdory všem svým handicapům je Khaled odhodlaný vést s vnějším světem nenápadnou válku a uchovávat tajemství tak dlouho, jak to jen jde.
Drama režiséra Asghara Massombagiho lze vnímat jako svérázný thriller i jako poetický příběh dětského outsidera, diskriminovaného svým sociálním postavením a rasovou odlišností. Film, natočený digitální technikou a s minimálními prostředky na torontském sídlišti Alexandra Park, zachycuje reálná prostředí a běžné události; avšak spojení bezelstného dětského vnímání a doslova fyzické přítomnosti smrti radikálně přehodnocuje náš obvyklý pohled na svět.