Moravské městečko Tlumačov na přelomu století: Syn zaměstnance proslulého hřebčína sní o tom, že i on bude umět krotit ušlechtilé jezdecké koně. Ani po onemocnění obrnou není ochoten se své touhy vzdát. Působivá adaptace románu australského spisovatele Alana Marshala přenesla příběh do jiné doby a zcela jiného prostředí, ale zachovala jeho silné humanistické poslání... Skutečný autor scénáře Jan Procházka nesměl být v titulcích uveden (byl kryt Otou Hofmanem).
Film Jana Procházky a Karla Kachyni z roku 1970 patřil k těm zapovězeným titulům, které ležely na dně pomyslného trezoru vůbec nejhlouběji. Jednak proto, že jméno spisovatele Jana Procházky se nesmělo veřejně vyslovit, jednak proto, že film s přibývajícím časem kupodivu stále nabíral na aktuálnosti. Do distribuce se dostal až po listopadu 1989, premiéru v kinech měl v červnu 1990. Jde o komorní psychologické drama, v němž se objevují prvky satiry, frašky, grotesky, kriminálního filmu a dokonce i momenty hitchcockovského ladění. I mezi prominenty v padesátých a šedesátých letech platilo heslo "Důvěřuj, ale prověřuj". Proto i ve vilách ministrů a dalších vysokých funkcionářů byla montována "ucha" - odposlouchávací přístroje, kterými mohla Státní bezpečnost kontrolovat tyto lidi i v jejich intimním soukromí. Výsledkem byla nejistota, bezvýchodnost, strach. To vše ve vrchovaté míře prožívají ministerský náměstek Ludvík a jeho žena Anna, které výborně zahráli Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová.
Lyrické vyprávění o citově se probouzejícím dvanáctiletém děvčátku, které se jako jediný člověk dokáže spřátelit s nezkrotným černým koněm... Příběh je zasazen do krásné jihočeské přírody a byl realizován ve spolupráci se Státním plemenářským ústavem v Písku. Vedle několika domácích cen získal několik mezinárodních uznání, zejména na festivalech věnovaných filmům pro děti a mládež (Benátky, Cannes, Mar del Plata).
Československý prapor, vedený kapitánem Hlouškem, dobude slovenskou podhorskou vesnici dva dny před Štědrým večerem roku 1944. Z nedalekých německých pozic se ozývá vánoční a klasická hudba. Vojáci získají od svých velitelů souhlas k vánočním oslavám. Proti je jen strohý podporučík Jílek, o jehož minulosti se vyprávějí různé fámy a kterému vojáci nedůvěřují. Kapitán Hloušek se rozhodne pro průzkum nepřátelských pozic, který navzdory menšímu incidentu proběhne bez potíží. Svátky klidu a míru mohou začít jak u našich, tak u nepřátel.
Režisér Karel Kachyňa se ve svých prvních samostatných filmech (po spolupráci s Vojtěchem Jasným) věnoval vojenské tematice. Drama Tenkrát o vánocích natočil s řemeslnou zručností, projevil však velký cit pro vnitřní život a složitou psychologii svých hrdinů. Mohl se ostatně opřít o kvalitní herecký ansámbl, v čele s Otomarem Korbeláře, který ztvárnil kapitána Hlouška.
Život slavného francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího byl naplněn stejně jako příběhy jeho proslulých historických románů.
Scénárista Jaroslav Dietl se neskrýval svým obdivem k tomuto literárnímu velikánovia vedle filmového scénáře napsal také o Dumasovi třídílnou TV hru (v hlavní roli s Vladimírem Menšíkem). V Kachynově filmu hráli Dumase otce a syna bratří Štěpánkové, a byl to pro mladé herce velmi nesnadný a náročný úkol.
Sedmnáctiletý student Milan se chce zbavit svého chorobného strachu z much, který vznikl někdy v dětství. Teprve potom se bude cítit dospělý a zodpovědný za sebe a své činy... Vykonstruovaný příběh sotva někoho přesvědčí. I zkušení tvůrci mají své nevydařené opusy.
Spisovatel Ota Pavel nenapodobitelným způsobem popsal život své smíšené židovsko-české rodiny v předválečných a válečných letech. Karel Kachyňa se těchto překrásných povídek chopil a ve vlastním scénáři ke svému snímku je pospojoval v souvislé dějové pásmo. Výsledkem je působivý film, v němž se prolínají události úsměvné i vážné. Ota Pavel vtělil své dětství do postavy malého kluka přezdívaného Prdelka. V prosluněném kraji poblíž Berounky ho tatínek a "strejda" Prošek učí rybařit, chlapec se také dozvídá ledacos důležitého o životě. Pak přijdou tragické chvíle okupace a rodina má náhle starostí až nad hlavu...
Hospodářská krize dolehla počátkem 30. let také na obyvatele rázovitého moravskoslovenského venkova. Do rodné chalupy se z města vrací hlavní hrdina i se svou rodinou, protože nemohl nikde sehnat práci. Jenže mladší bratr jej nevítá s nijak otevřenou náručí... Režisér Karel Kachyňa se plně podřídil normalizačním požadavkům a natočil plochou ilustraci, která se zaklíná třídním bojem. Předlohu poskytl slovenský spisovatel Peter Jilemnický, ale dějiště bylo ve filmu pozměněno na folkloristicky vděčnější místo, aby režisér mohl vylíčit nejen místní kroje, ale také hudební zvyklosti.
Jakub na střední škole těžce bojuje s angličtinou. Má ovšem movité rodiče, a ti pro synka nelitují peněz. Zaplatí mu prázdninový pobyt v jazykovém táboře, kde se má připravit na reparát. Když mladík dorazí na místo, zažije otřes: jeho lektorkou je nenáviděná profesorka Klára Fišerová, právě ta, která ho nechala propadnout! Navíc má s sebou pětiletého synka Davida, a ten je pěkné kvítko. Jakub je znechucen vývojem událostí a rozhoduje se pro rafinovaný protitah. Celá věc se mu ale vymkne z ruky i ze srdce...
O škole života, jeho strastech a krásách vypráví český psychologický snímek.
Hlavní postavou je mladá začínající zdravotní sestřička Marie Sahulová, která je po maléru v nemocnici - do internátu si přivedla tajně chlapce, přeložena do venkovského zdravotního střediska, kde společně se starým lékařem a svéráznou zdravotní sestrou musí v drsném prostředí zanedbaných vesnic padesátých let objíždět pětadvacet vesnic a řadu samot. Průvodkyní, která ji osobitým způsobem zasvěcuje do praxe i úskalí soukromého života, se stává zdravotní sestra, moudrá a zkušená žena, které nikdo neřekne jinak než babi. V mozaice každodenních starostí a více či méně vážných lékařských zákroků Marie dozrává a nachází smysl své práce a života.