Tklivý dívčí románek Marie Majerové se odehrává v meziválečném obdobní a zachycuje osudy dospívající Bláži, jíž zemřela maminka, a ona musí v domácnosti zastoupit její místo, navíc se musí starat o hodného, ale nepříliš samostatného otce. Zůstává ovšem otázkou, zda konvečně, ba staromilsky načrtnuté dívčiny problémy s vařením, praním a dalšími nezbytnými činnostmi ještě někoho osloví.
Film zachycující příhody malého českého chlapce Františka Bureše, osvobozeného Sovětskou armádou z nacistického koncentráku, který se dostane k armádnímu sboru bojujícímu o Dukelský průsmyk. Vojáci polní prádelny, k níž je František přidělen, si chlapce rázem zamilují. Avšak Práčeti - jak mu přezdívají podle nejmejších husitských bojovníků - se u prádelny nelíbí. Neustále se snaží dostat se do bojových akcí, aby také on mohl prokázat svou statečnost. Proto se vojáci rozhodnou, že ho naučí zacházet se zbraní a vyšlou ho jako spojku k dělostřelcům. Tam poprvé uvidí opravdové bojiště. Při jednom ze svých úkolů náhodou odhalí německé špióny v sovětských uniformách a za to je nakonec vyznamenán medailí Za zásluhy.
Český psychologický film se odehrává v roce 1960 na infekčním oddělení jedné nemocnice, kde je jako bacilonosič břišního tyfu izolován starý Prepsl, tulák bez rodiny, světoběžník s osobitou etikou a pojetím svobody. Právě on je středem veškerého dění, dominantní postavou příběhu. Zpočátku odmítá přizpůsobit se situaci a žít v izolaci od světa za nemocniční zdí, několikrát se pokusí o útěk, ale časem začne navazovat přátelské vztahy nejen s personálem nemocnice, zejména dezinfektorem Kafkou a uklízečkou Katkou, ale také se stejně postiženými pacienty, svým spolubydlícím dědou Bartůňkem a mladičkou Mankou, vychovanou v dětském domově. Začíná se smiřovat s osudem a nalézá nový smysl života.
Venkovský veterinář se nechal spoutat maloměšťáckými konvencemi, které vládnou v rodině jeho manželky. Cítí se proto unavený - dokud nepozná novou lásku, navíc rozhodnut konečně uskutečnit i své dávné sny... Průhledná moralita o obtížném prosazování socialistické morálky byla první společnou prací v budoucnu slavné autorské dvojice, scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni.
Paříž, druhá světová válka. Francouzský mim Antoine Moreau je zatčen gestapem. Jeho milenka spolupracovala s protinacistickým odbojem, čehož chtějí jednotky SS využít k tomu, aby se v židovském ghettu podílel na kruté komedii. Dostane za úkol připravit dětské divadelní představení, které by inspekční delegaci Mezinárodního červeného kříže přesvědčilo o spokojenosti a štěstí života v ghettu. Moreau se však dokáže vzepřít nechutné objednávce a pojme inscenovanou hru O perníkové chaloupce jako podobenství o skutečnosti, jež měla být utajena. V mezinárodním obsazení vytvořil Milan Kňažko další postavu v uniformě (po Zániku samoty Berhof), tentokrát se však jednalo o muže z "druhé strany", důstojníka SS.
Slavného francouzského mima chtějí nacisté přimět, aby pohostinsky vystoupil v terezínském ghettu. Když umělec zjistí, že jeho produkce se má stát součástí cynické kamufláže, uspořádané pro důvěřivou komisi Červeného kříže, rozhodne se vyslovit pravdu o skutečných poměrech v Terezínu vládnoucích. Režisér Karel Kachyňa, jenž tento přece jen staromilsky, ba místy až sterilně pojednaný snímek natáčel v mezinárodní koprodukci (a hlavní roli ztělesnil Tom Courtenay), se pokusil vylíčit sílu svědomí: ani nátlak a hrozby nepřimějí čestného umělce, ale se zpronevěřil svým zásadám. Pantomimické kreace vedl Boris Hybner.
Večer a dítě v postýlce. Pohádka jako korálky na stříbrné nitce: Pasáček vedl ovečky přes úzký můstek, a tak mohly jít jen jedna za druhou. První ovečka, druhá, třetí, čtvrtá... Ovečky jdou do snu holčičky, která má domov tady - v nemocnici. Hana je dítě s těžkou srdeční vadou. V nemocnici je víc než v dětském domově. Doma je tady, v nemocničním pokoji, u "dědka" primáře, u sester a s uklízečkou Anežkou. K té má malá Hanka nejblíž. Ten příběh se jmenuje jako pohádka: Počítání oveček. Nechce vyloudit slzy dojetí. Pokud přijdou, měly by přijít z poznání, že obyčejné lidské srdce je největší silou proti bolesti...
Začíná na podzim roku 1944 a jeho hrdinou je mladý český lodník Karel Svorník, který kotví s labskou vlečnou lodí u Drážďan. Společně se svým kamarádem Bohoušem prožívá na odstavené lodi naložené tabákem řadu milostných dobrodružství s německými dívkami a ženami. Jednoho se však Karel seznámí s mladou velitelkou hitlerjugend Ulrikou von Polchow a dokonce si s ní smluví schůzku. Ačkoli vše začne a vyvíjí se jako další chvilkové dobrodružství, začne se mezi oběma mladými lidmi rodit hluboký cit, s jehož pomocí překonávají předsudky i hrůzy doby. Po krátkém období štěstí, které oba na lodi prožijí však jejich lásku krutě zasáhne válka.
Podzim a zima 1950: Do Týnce se po sebevraždě statkáře Konvalinky vrací jeho dcera, bývalá jeptiška. Zjitřené náboženské cítění a odpor proti násilné kolektivizaci vedou k tragickým událostem, které vyvrcholí během štědrovečerní noci... Tato syrová balada je jedním z nejpůsobivějších filmů autorské dvojice Karla Kachyni a Jana Procházky.
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní.
Pohádkový film Malá mořská víla byl natočen podle stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Vypráví o tragické lásce mořské bytosti k pozemskému princi, pro nějž obětuje to nejcennější, co má - svůj hlas a život. Příběh zahrnuje prvky opravdové lidské tragiky a životního dramatu. Proto je určen nejen dětem, ale i dospělým. Ve filmu byla použita řada náročných triků, velkou roli v něm hraje výtvarná stránka i pohybový projev představitelů obyvatel podmořského světa?