Děj filmu se odehrává v blíže neurčeném čase a místě. Jsme svědky nepochopitelného tajného útěku sloužících z bohatého patricijského domu, do kterého právě přichází mondénní společnost na večeři. Tuto scénu vidíme dvakrát za sebou. Repetice scén se ve filmu ještě několikrát zopakuje. Večeře skončí, probíhá konvenční konverzace s nekonvenčními poznámkami. Je čas k odchodu, ale nikdo se k němu nemá. Všichni přespí, jak se dá - na pohovce či na zemi pokoje. Ani ráno se však nikdo neodhodlá odejít, protože nelze odejít. A tak to pokračuje spoustu dní; několik lidí zemře, ostatní trpí hladem a halucinacemi. Nakonec je zachrání ovce, volně se pohybující po domě. Hladoví jsou nasyceni a schopni vykročit z bludného kruhu ztráty sama sebe. Ale tím nic nekončí... Z tohoto filmu pochází jedna ze slavných Boňuelových surrealistickýcg scén - volně po místnosti se pohybující ruka zemřelého.
Dielo, ktoré dopĺňa cyklus Buñuelovych filmov - Nazarín, Viridiana, Šimon na púšti - venovaný témam dotýkajúcim sa náboženských otázok. Buñuel do tohto filmu síce vkladá rozpravy o šiestich základných cirkevných dogmách a ich heretických degradáciách a prvýkrát tak prechádza na pole teológie, no to neznamená, že teologizuje. O východiskách viery sa nesnaží podať bližšiu, súvislejšiu informáciu, a už vôbec nie pochopiť ich ako problém. Preto je charakteristické, že v Mliečnej dráhe sa o dogmách diskutuje v málo prehľadných útržkovitých dialógoch, zámernom znejasnení, ktorým sa demonštruje, že tu nejde o detailné porozumenie, ale o sarkastický, vopred hotový súd nad úlohou náboženskej dogmatiky v európskych dejinách. Svet dogmy však zároveň dostáva šancu odkryť aj svoju príťažlivú a v Buñuelovom rúhavom pohľade poeticky humornú kvalitu...
Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem, netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buňuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze a doma v ortodoxním Španělsku bylo jeho promítání zakázáno úplně. Buňuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku. Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buňuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie.
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců...Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly.
Hrdiny tohoto dramatu jsou starý bonviván Don Lope a mladičká novicka Tristana. Don Lope okázale pohrdající morálkou i prací zkazí nevinou Tristanu, která mu vše později vrátí svým okázalým chladem a pohrdáním. Cynicky vyznívající příběh o nešťastných osudech hlavních postav je prokládáno obvyklými surrealistickými vtípky, ať už s protézou hrdinčiny nohy nebo "protézou" Lopeho hlavy.
Psychicky nevyrovnaná dívka uprchne z nápravného zařízení a najde útočiště v domě spořádané rodiny. Svými vnadami postupně zamotá hlavu několika mužům, která tak poštve proti sobě navzájem. Radost nebude mít ani manželka jednoho a matka druhého z nich. Zdá se, že vše neodvratně směřuje k rodinnému rozkolu.
Mladý Oliverio obdrží v den své svatby smutnou zprávu: jeho matka umírá a prosí ho, aby zajel do města a přivedl notáře, který by narychlo sepsal její poslední vůli. Dvoudenní cesta autobusem vysokohorským průsmykem je značně obtížná a přerušovaná různými nečekanými událostmi. Když se mladík konečně k matce vrátí s notářsky sestaveným zněním testamentu, přijde těsně poté, co zemřela. Celá cesta se tak zdá být úplně marná, protože Oliveriovi bratři lační po dědictví opatřili podpisem její dřívější závěť- v bezvědomí jí vedli ruku. Oliverio však otiskne palec mrtvé matky coby náhradu podpisu i na svůj dokument...
Sociálně kritické drama z periférie Mexico City o tom, jak žijí a přežívají mladiství na okraji společnosti. Pocházejí z chudých rodin a nemají možnost vymanit se z bludného kruhu násilí, zneužívání a nedůvěry. Tento snímek je syrovým obviněním dospělých v roli rodičů. Syrovost a upřímnost tak umocňuje celkový zážitek z filmu, který ani po 57 letech neztratil na aktuálnosti. 78 minut.
Co by se stalo, kdyby žil Ježíš v současnosti? Lidé by jím opovrhovali možná ještě více, než před 2000 lety. Stal by se předmětem klepů, protože tráví svůj čas s Máří Magdalenou? Byl by pronásledován novodobými farizeji? Nepochybně ano. A jak by se teprve k člověku hlásajícímu dobro ke všem lidem bez rozdílu postavila katolická církev? To ve svém filmu ukazuje Luis Buñuel. Příběh se odehrává kolem roku 1900 v chudinské čtvrti Mexika. Tam bydlí obklopen děvkami, chudáky a zloději kněz Nazarín, člověk vysokých mravních ideálů. Jeho snaha pomoci každému, obzvláště pokud je v nouzi, už z titulu svého přesvědčení vyvolává nechuť jeho církevních nadřízených. Pokrytecká církev a pokrytecká společnost. Nazarín končí v okovech.
V amazonské džungli se skrývá před zákonem rebel a vrah Shark (Georges Marchal). Spolu s ním jsou v džungli jeho čtyři rukojmí, pastor Lizardi (Michel Piccolo), povětrná ženština Djin (Simone Signoret), její milenec Castin (Charles Vanel) a jeho hluchoněmá dcera Maria (Michele Girardon). Shark dávno ztratil přehled o všech svých hříších, nemá zájem o spásu své duše, ani o zítřejší den. Ale ti, kteří jsou s ním, stále chtějí najít cestu ven z hrozivého pralesa.
