Charly se živí jako prostitutka a žije v karavanu na předměstí Nantes. Jednou ráno potká promrzlého čtrnáctiletého Nicolase a ubytuje ho u sebe. Oba žijí ve svém vlastním světě, ale postupně k sobě nalézají cestu. Isild Le Besco natočila typický „hand made“ film, který po technické stránce působí nedokonale, ale jehož síla spočívá v zachycené atmosféře a hereckých výkonech. Roli Nicolase ztvárnil režisérčin bratr Kolia Litscher, kameramanem je její bratr Jowan Le Besco a karavan patřil jejím prarodičům. Dílo podpořil Chris Marker, který do snímku včlenil svůj poslední krátký film. Při dvoutýdenním natáčení bylo vše podřízeno snaze o navození stejného způsobu života jako ve filmu, aby herci nehráli, jen zprostředkovali vlastní zkušenost.[Zdroj: Febiofest 2008]
Káhira je celoživotním tématem Jussúfa Šahína. I v tomto filmu vypráví o jedné staré káhirské čtvrti, kde vedle sebe žijí muslimové i křesťané. Tato oáza klidu a míru se mění v panství místního policisty Hatemy, který si terorizováním obyvatel léčí vlastní traumata. Zamiluje se do krásné Naour. Pro získání jejího srdce je připraven udělat vše – i zabít... Režisér rozehrává typické melodrama, jaké se točilo v Egyptě už od 30. let. Postavy mají jasně dané úlohy, děj je proložen tanečními scénami i patřičnými dávkami emocí. Také patos, divadelní přehrávání a určitá dávka naivity jsou neoddělitelnou součástí tohoto žánru. Přitom se autor nevzdal na místní poměry ostré kritiky zneužívání moci, korupce a neschopnosti vládních činitelů.[Zdroj: Febiofest 2008]
Bezútěšné akční drama odkrývá propletenec vztahů mezi jugoslávským nájemným vrahem s přezdívkou Strýček Váňa, jeho bývalou německou manželkou a jejím přítelem, který je newyorský policista. Středem snímku je Váňa, jehož minulost poznamenala balkánská válka a jenž se nyní z nouze živí jako nájemný vrah. Není však bezcitný, stále miluje svou bývalou partnerku, avšak nebezpečným a posedlým způsobem. Nelineárně vyprávěný film se odehrává v Brooklynu a Queens, částech velkoměsta zaplněných imigranty a kriminálními živly. Příběh je nahlížen střídavě z pohledu všech tří hlavních postav, sleduje křížení jejich cest a z toho vyplývající násilné konflikty. Svou stavbou snímek připomíná proslulý epizodní film Amorres perros (2000).[Zdroj: Febiofest 2008]
Lulu tráví většinu svého času prací v kasinu v korejské čtvrti L. A. Volné chvíle věnuje o mnoho let mladšímu milenci, se kterým ji nepojí žádné citové pouto, a své sestře na pokraji zhroucení. Lulina matka přichází s nevyžádanou pomocí, ale tím jen komplikuje situaci. Kombinace fantaskních momentů se syrovou černobílou kamerou tvoří působivý dokument o sestupu hrdinky k sobě samé. Film je záměrně ztvárněn a strukturován tak otevřeně, aby divákům umožnil různé interpretace. Jednou z nich – pro mužskou část publika zvlášť přitažlivou – je zprostředkování stavu ženské mysli a ženské sexuality v čase po sexuální revoluci, která přinesla průměrným ženám kromě práva na orgasmus též neodbytný pocit existenciální bezradnosti.[Zdroj: Febiofest 2008]
Bukurešť, 1911. Mít bohatého a slavného otce není vždy procházka růžovou zahradou. Grig Ursaru je devatenáctiletý syn hvězdy místního Národního divadla. Sám toho ale zatím moc nedokázal. Na herce je příliš malý, před ženami se příliš stydí a jeho životní styl je příliš nákladný. A to se ještě chystá spáchat něco, co jeho otec považuje za největší zločin na světě: natočit film! Grig uchvácený příchodem kinematografu sní o nejgrandióznějším a nejdelším filmovém projektu, jaký byl kdy vytvořen. Rozhodne se stát se režisérem a natočit „Válku o nezávislost“, dokonalou rekonstrukci rusko-turecké války z roku 1877, díky které Rumunsko získalo nezávislost.[Zdroj: Febiofest 2008]
Izraelské městečko Mitzpe Ramon, ležící v poušti Negev na jihu Izraele, dřív stíhaly časté erupce ramonského kráteru, ale dnes ho trápí především ekonomická krize. Ze snů jeho zakladatelů, kteří sem přišli na začátku 50. let, zbyla už jen zašlá textilní továrna. Malka, její manžel Haim a kamarádka Irena, kteří v továrně pracují, se denně obávají, kdy bude i tato fabrika zavřena. Režisér Jacob Goldwasser nahlíží sociální téma s nadsázkou židovské anekdoty, kde důvtip vítězí nad nepřízní osudu. Chytrá a odvážná Malka nedá na výhružky nadřízených ani na liknavost manžela a rady místního rabína si s oblibou vykládá po svém. S kamarádkou Irenou a mladší sestrou pomalu zosnuje plán, jak získat peníze na rozjetí vlastního obchodu.[Zdroj: Febiofest 2008]
Nejnovější, čtyřhodinový snímek izraelského filmaře Rona Havilia se pohybuje na hraně dokumentu, eseje, cestopisu, autobiografie, deníku a zároveň je i filmem o filmu. Ron se s manželkou a dospívajícími dcerami, které mu pomáhají s natáčením, vypraví do Jižní Ameriky, aby absolvoval stejnou cestu jako před třiceti lety. Tehdy čerství novomanželé zamířili z Buenos Aires přes Bolívii do Peru. Na cestě na ně nejvíce zapůsobilo zbídačené hornické městečko Potosí a jeho obyvatelé. Ron se je nyní snaží opět najít a zjistit, co se s nimi stalo. Povede se mu znovu nalézt ztracený čas? Film zároveň klade velice osobní otázky týkající se rodiny, života, stárnutí i smrti; na pozadí scenérie Bolívie, jedné z nejchudších zemí světa.[Zdroj: Febiofest 2008]
Na podzim roku 2006 izraelská armáda tvrdě bombardovala území Libanonu. Když dorazily jednotky OSN, bylo už milion lidí bez střechy nad hlavou, přes tisíc mrtvých a stovky pohřešovaných. Režisér Philippe Aractingi, který strávil dvanáct let ve Francii, začal ve svých filmech po návratu do rodného Libanonu zpracovávat aktuální situaci svojí země. V roce 2005 natočil částečně autobiografický muzikál Bosta o umělci, který se vrací po letech exilu domů. Aractingiho nový snímek Pod bombami však popisuje zcela odlišný návrat do rodné země. Zeina přijíždí do rozbombardovaného Libanonu hledat svého nezvěstného syna a sestru. Pátrání provází postupná rekapitulace jejího života a poznání, že exil nikdy nebyl správným řešením.[Zdroj: Febiofest 2008]
Lovkyně otrokyň chytá po lesích ženy a prodává je překupníkovi, který je pak dále distribuuje do New Orleans. Když je spolu s několika dalšími nebožačkami chycena také Anna, Mary musí podstoupit těžkou cestu za vysvobozením milované sestry.
Thajský režisér Aditya Assarat se pro natočení svého hraného debutu inspiroval atmosférou venkovského rekreačního letoviska, které před čtyřmi lety zpustošila vlna tsunami. Když do oblasti dorazil, zasáhl jej podle jeho slov rozpor mezi nádhernou krajinou a hlubokým kolektivním smutkem, který se odráží v tom, jak tamní mladí lidé jezdí v kruzích na skútrech. Film pomalým meditativním tempem vypráví o mladém architektovi Tonovi z Bangkoku, který se vydává do Takua Pa. Kulisa nově postavených domů a podmanivé přírody nedokáže skrýt smutek, který doposud prostupuje zdejší obyvatele. Ton se ubytuje v hotelu a mezi ním a majitelkou se rozehrává osudový milostný románek. Snímek buduje atmosféru a pocity portrétováním krajiny.[Zdroj: Febiofest 2008]
