V Bohem zapomenuté osadě v nekonečných horách, až někde na konci světa, se odehrává krvavá tragédie. muži z osady při střetnutí s vlky přicházejí o své ženy a děti. mladá nevěsta Verona unikne smrti jen o vlásek. zachrání ji desetiletý chlapec Goran. Uprostřed tohoto zoufalství porodí Verona dítě, holčičku Veroniku, kterou osudově přislíbí za nevěstu malému Goranovi z vděčnosti za záchranu jejich životů. zatímco Goran dospívá a čeká na svatbu s Veronikou, přichází do osady zbloudilý cirkus plný žen. Spolu s nimi přichází do osady i naděje pro opuštěné muže na znovuzrození osady. S touto nadějí poznávají osadníci prokletí mnohem horší než byli vlci... nenávist a závist, vášně silnější než láska, které v lidech po staletí dřímou, mají po probuzení stejnou podobu, jakou znali jejich předkové.Scény černého humoru se střídají s akcemi plnými zhoubných vášní, odvíjejících se z osudového příběhu jedné nenaplněné lásky. Příběh dvou hříšných milenců je podobenstvím o konci světa, jak ho předpověděla bible i Nostradamus. Svět najednou už není kulatým světem, ostré hrany jej proměnily v malou hranatou destičku s pevnými obrysy, která plave vesmírem. stačí překročit její okraj a následuje pád do prázdnoty, možná do ráje.
Štěstí na královském dvoře zkalí nepříznivá věštba, která praví, že pokud se všechny tři princezny do roka neprovdají, postihne království neštěstí, které zničí celou zemi. Najít ženichy pro dvě starší dcery není problém a brzy se může strojit svatební hostina, nejmladší princezna však má poněkud vzpurnou povahu a hlavu plnou úplně jiných nápadů než je svatba. Obléká se do chlapeckých šatů, je nejlepším lukostřelcem království a místo po tanečním parketu se prohání s lovci po lese. Ale ani ona kupodivu nedokáže uniknout lásce a mladý princ ze sousední říše tak dokáže nečekaně probudí nejen její city, ale také jemné způsoby hodné královské dcery. Mladá láska je však náhle zničena, když princ nečekaně a bez rozloučení zmizí. Místo něj se ovšem princezna u studny setká s velkým tlustým žabákem. Když jí spadne do studny zlatá koule, žabák se nabídne, že ji najde a z hlubin vynese, vyžaduje však za svou službu odměnu. Chce s princeznou jíst u jednoho stolu, spát s ní v jedné posteli a žádá dokonce polibek.
Epidemie zákeřné choroby ničí obyvatele totalitního státu, jehož vůdce připravuje válečnou expanzi. Pokus lékaře z chudinské čtvrti čelit nemoci i nacionálnímu fanatismu ztroskotává. Pro filmové zpracování vycházející z inscenace ND byla připsána postava Dr. Martina, lékaře z malé, diktátorovými plány ohrožované země, který je ochoten pokračovat v aktivním odporu proti násilí. Film natočený podle stejnomenného románu Karla Čapka je paralelou k událostem v Německu třicátých let.
Epizodicky vyrozprávaný príbeh Darmošľapi nakrútil režisér Federico Fellini vo svojom ranom neorealistickom období. Podáva citlivý portrét piatich mladých mužov žijúcich v malom mestečku na jadranskom pobreží. Bezcieľne sa spolu potulujú po uliciach a snívajú o ženách a sláve veľkomesta, ich sny sú však iba vzdušnými zámkami. Nuda a nespokojnosť s ospalým životom vedie túto partiu roztomilých darmošľapov k viacerým chuligánstvam. Táto komická melodráma o mladých ľuďoch, ktorí nevedia, čo si počať so svojím životom, tiahne im na tridsať a ešte stále sa nechajú obskakovať svojimi matkami, je nesentimentálnym zobrazením ľudí bez cieľa, zmyslu existencie, ale aj ľudí bez cti a životnej energie.
Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením "reality" a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa.
Po úspěšných Sedmikráskách (1966) uvedla Věra Chytilová další složité podobenství, tentokrát s ambicemi vyjádřit nikoli jen společensko-kritické, nýbrž i filozofické myšlenky. Obrazově vytříbená úvaha o pravdě a lži vychází z biblické symboliky, konkrétně z příběhu Adama a Evy. Hlavní hrdinka Eva, která s manželem Josefem tráví čas v luxusním penzionu, se začne zajímat o tajemného svůdce Roberta. Josef je k jejich koketování, ale i k jiným věcem slepý. Žena podle různých náznaků postupně zjistí, že Robert je sériovým vrahem žen. Navzdory jeho lstím se jí podaří zachránit si život, avšak pochopí, že někdy je lepší pravdu nikdy nepoznat...
Silně stylizovaný příběh natočila Chytilová podle scénáře, na kterém spolupracovala s Ester Krumbachovou. Ta vtiskla filmu nezaměnitelnou tvář i jako výtvarnice. Divácky velmi náročné dílo překypuje obrazovou symbolikou; film nasnímal manžel Věry Chytilové Jaroslav Kučera, jeden z našich nejlepších kameramanů. Složitá, takřka operní struktura vyprávění je zvýrazněna hudbou Zdeňka Lišky, která zní prakticky pod každou replikou. K biblickému motivu Adama a Evy se Chytilová neúspěšně vrátila ve filmu Vyhnání z ráje (2001).
