Fjodor Ivanovič Lavrecký se vrací z Itálie na rodnou usedlost. Rozešel se s manželkou, která ho podváděla. Přijal pozvání svého bratrance, který má sídlo nedaleko Fjodorova. Zde se zamiloval do dcery svého bratrance, mladé Elizabety Michailovny, jež jeho lásku opětovala. Záhy se Lavrecký dozví, že jeho manželka zemřela, začíná doufat, že pravé štěstí pozná s Lízou. Leč náhle se na scéně objevuje Lavrenckého manželka, ukázalo se, že zvěsti o její smrti nebyly pravdivé.
Děj tohoto Godardova „politického filmu“ se odehrává na pozadí francouzských dějin 50. a 60. let dvacátého století, kdy se začala pomalu ale jistě hroutit francouzská koloniální nadvláda nad asijskými a africkými státy. Vojáčkem je zde mládenec Bruno Forrestier (Michel Subor), který pro nezájem o účast ve válečných šarvátkách zběhl z francouzské armády a uprchl před vojenským soudem do neutrální Ženevy. Bruno by zde rád žil nový život se svými dvěma láskami – s fotografováním (odtud Godardův citát "fotografie je pravda a film je pravda čtyřiadvacetkrát za vteřinu") a nahodilou známostí Veronikou. Jenže právě pro minulost profesionáloního vojáka je coby vhodný kandidát kontaktován alžírskými povstalci, připravujícími revoluci za setřesení francouzské diktatury a za nezávislost své země, aby spáchal atentát na francouzského šéfa protipovstalecké komise Palivodu. Bruno pochopitelně odmítá a militantním povstalcům tak nezbývá, než „svého muže“ o nutnosti splnění úkolu přesvědčit donucovacími prostředky. "Vojáček" se dotýká tématu násilného prosakování vysokých politických zájmů do životů obyčejných jednotlivců, kteří nechtějí mít s politikou nic společného, kteří by se spíše rádi věnovali svému neangažovanému bytí.
Freda Lopez (Bridget Fonda) a její manžel Vincent (Elias Koteas) tráví dovolenou v Georgii a jejich manželství se stává čím dál více nesnesitelným. Ona je neznámá muzikantka, která se za žádnou cenu nechce vzdát svého hudebního snu, zatímco on je frustrovaný umělec. Do toho přichází sousedka a koncertní houslistka Camilla Cara (Jessica Tandy) se svým tvrdohlavým synem Haroldem (Maury Chaykin). Vztah mezi Fredou a Camillou přerůstá v přátelství, jež podnítilo jejich společný útěk od každodennosti. Během cesty si k sobě získávají úctu a respektují navzájem svoje ideály i ideály těch druhých…
Mladík Danny Reilly by se rád uplatnil v Hollywoodu jako herec a scenárista. Zatím však slaví úspěchy jen u žen. Má na to jednoduchý recept: stačí mu prostě lhát. Svou metodu zkusí Danny i na pohlednou herečku Corinne. Jenže nic není nakonec tak jednoduché, aby se to nemohlo zkazit: Aby byl Danny své nové "oběti" nablízku, ubytuje se v podnájmu u jejího kamaráda, extrovertního homosexuálního básníka Tima. Ale ten se kupodivu do Corinne také zamiluje - alespoň to říká. Na scéně se navíc objeví Dannyho bývalá spolužačka - a především zhrzená milenka - Renée, ze které je teď prominentní hollywoodská herečka. A jejím jediným cílem je odradit od zrádného Dannyho všechny jeho partnerky...
Renezanční člověk Jean Cocteau stihl během čtyřiasedmdesátiletého života prožít několik uměleckých poutí. Byl básníkem, spisovatelem, dramatikem, esejistou, scénografem, grafikem, skladatelem, scenáristou i režisérem. Jeho režijní filmografie čítá jedenáct titulů, na dalších sedmi snímcích se podílel scenáristicky (mj. Bressonovy Dámy z Bouloňského lesíka/Les dames du Bois de Boulogne, 1945 nebo Melvilleovy Hrozné děti/Les enfants terribles, 1950). Hledal skrze umění cestu k mýtu, věčnosti a nadpřirozenu, k čemuž mu Orfeovo putování podsvětím skvěle posloužilo. Prolog čte sám Cocteau. Připomene v něm narativní linie antické pověsti a diváky pozve k aktivní reflexivní účasti: „Kde se odehrává náš příběh a kdy? Legenda má přece nárok na to existovat mimo čas a prostor. Vyložte si vše podle vlastního přání…" Tak rozehrává vyprávění zpočátku nejasných kontur, které se postupným pronikáním do světa plného symbolismu etablují v nosnou dějovou linii. Imaginativní skutečnost má však reálné spojnice s tehdejší současností - podsvětí suplují rozbombardované trosky vojenské školy, poslové smrti jezdí na motocyklech a zprávy z onoho světa se šíří radiovými vlnami. Hlavní hrdina básník Orfeus je jednoho dne lapen do tenat tajemné Princezny, která je ve „skutečnosti" chladnou a krásnou personifikací Smrti. Ztracený na pomezí dvou časoprostorů se Orfeus jen nerad vrací domů ke své Euridice. Brzy se bude muset vypravit do „světa za zrcadlem" pro manželčinu duši. Vidina setkání s uhrančivou Smrtí ho ale fascinuje mnohem víc… Aktualizace mýtu se netýká pouze prolnutí poválečné technologie a filozofie s antickou fabulí, k modernizaci látky přispívá i použití filmových triků. Ty režisér dávkuje v precizně vyměřené míře, aby do filmu nevnášely chaos. Pro přechod mezi světem živých a mrtvých slouží zrcadla. (Vidíme se v nich stárnout. Sbližují nás se smrtí.) Efektivní průchody zrcadly stvořil Cocteau za pomoci kameramana Nicolase Hayera. Používá také pohybů pozpátku a postupného mizení postav. Všechny výše zmíněné stylistické prvky využívá Cocteau k vytvoření vlastní osobní mytologie, v jejímž centru stojí básník a jeho nadpřirozená aura zkoumající krásu, lásku a především dichotomii smrti a nesmrtelnosti. -
Kristýna Pleskotová
Téměř zkrachovalý obchodník žije na venkově se svým synem Ludovicem a třemi dcerami. Dvě z nich, Félicie a Adelaide, jsou opravdové fúrie: sobecké, domýšlivé a zlé. Zneužívají svou sestru Belle jako služebnici. Jednoho dne, cestou domů z obchodů, se kupec ztratí v lese a objeví tajemný zámek, jehož pán je napůl člověk a napůl zvíře, ovládající magické síly...
Hlavní postava dramatického příběhu se jmenuje Crystal Wyatt a když jí bylo šestnáct let, přišla nejprve o milovaného otce a potom vlastně o celou rodinu, když ji matka vyhnala z rodného domu. Od té chvíle už její život nikdy nebyl stejný jako dříve. Odešla z domova bez peněz, a tak svůj nový život začala doslova s prázdnou kapsou. V San Franciscu začala pracovat jako zpěvačka v nočním klubu, a po čase se tam setkala se svou velkou dětskou láskou, atraktivním mladým mužem Spencerem Hillem. Ten je však bohužel "zadaný". Vyznají si vzájemně lásku, ale uvědomují si, že jejich cesty se rozcházejí a oni po nich nemohou jít společně. Po letech tvrdé práce a vytrvalosti se Crystal podařilo zúročit svůj neuvěřitelný talent a získat slávu i velké jmění. Jenže láska miliónů fanoušků, kteří ji zbožňují, nikdy nemůže nahradit lásku Spencera Hilla, po které Crystal tak zoufale touží.
Americké komediální drama, které podle hry Terrena McNallyho natočil režisér Joe Mantello, vypráví o osmi mužích, kteří jsou gayové a odjíždějí z města, aby si užili tři týdny dovolené na čerstvém vzduchu.
Chtějí je strávit ve viktoriánském domě u jezera, kde se budou koupat, slunit a odpočívat. Dům patří skvělému choreografovi Gregorymu, který se však obává nadcházejícího stáří. K jeho nejbližším přátelům patří slepý druh Bobby, dále dlouholetý pár Arthur a Perry, anglický skladatel John a jeho nejnovější milenec, tanečník Ramon. Také se tu objeví Buzz, jenž žije jen pro staré broadwayské muzikály, a James, což je identické dvojče Johna, který je sice bratrovi k nerozeznání podobný, ale povahově jsou zcela protikladní. Týdny, v nichž se dvojice scházejí a rozcházejí, je příležitostí ke konfrontaci, co znamená opravdové přátelství a láska v době narůstající hrozby AIDS.
Vraťme se zpět do majestátné katedrály Notre Dame, kde se odehrává zcela nový příběh studia Disney Zvoník od Matky Boží II. Zažijeme legraci a dobrodružství, které doprovází dokonalá animace a líbivá hudba. Quasimodo a všichni jeho přátelé znovu ožívají v dobrodružném příběhu, kde se osamělý zvoník utkává se zlem, vtěleným do ďábelského Sarousche. Mistr černé magie Sarousch tentokrát plánuje, jak ukrást přímo ze zvonice slavné katerály její nejznámější zvon La Fidele. Do svých černých plánů zatahuje také pomocníka a Quasimodovu novou přítelkyni Madellaine. Esmeraldin malý synek Zephyr se snaží zlé plány překazit a ochránit drahocenný zvon. Na pomoc mu ale musí přispěchat Quasimodo, veden odvážným hlasem svého srdce.
Trojice zlodějů uprchla z vězení a příliš se netrápí tím, že na svobodě nejsou schopni žít bez poctivě vydělaných peněz. Cílem jejich "zájmu" se stávají banky. Mezi jednotlivými loupežemi se ukrývají u autoopraváře Dee Mobleyho a jeho dcery Keechie, anebo v domě Mattie Mansfieldové. Stále senzačnější zprávy o jejich krádežích bez kapky krve je však postupně donutí rozdělit se. Nejmladší z nich, třiadvacetiletý Bowie, se však vážně zamiloval do Keechie...
Snímek, patřící mezi nejlepší tituly žánru filmu noir (takzvaného černého filmu) uznávaný klasik americké kinematografie, Nicholas Ray (Johnny Guitar, Útěk do bezpečí Rebel bez příčiny, Král králů a 55 dní v Pekingu). Kriminální příběh, odehrávající se v době Velké deprese, byl natočen podle románu Edwarda Andersona Zloději jako my, podle kterého vznikl později také stejnojmenný remake Roberta Altmana.
