Nejslavnější filmová verze nejslavnějšího milostného příběhu všech dob. Romeo a Julie. Nejslavnější milenci světa, rozděleni za života nesmiřitelnou nenávistí svých rodů, navždy spojeni ve smrti, kterou vykoupili budoucí smír. Ze všech filmových i televizních verzí, které byly v průběhu mnoha desetiletí natočeny, je Zeffirelliho film nepochybně nejslavnější a nejlepší. Poprvé se v něm - proti zažité tradici, ale tak, jak to Shakespeare napsal - v titulních rolích objevili mladičcí představitelé, skoro ještě děti.
Za nejhorší období moderní kultury dle obecného názoru platí osmdesátá léta dvacátého století, což ale není pravda. Veškeré zlo osmdesátek – od kohoutího machismu přes pestrobarevné oblečení absurdního střihu po nevkusně křiklavé účesy – kulminovalo na začátku let devadesátých. Pomyslným hromosvodem doby byl právě americký film, který se svého času objevil v české VHS distribuci pod jalově doslovným názvem Chladný jako led. Jedná se o první a poslední snímek, v němž hlavní úlohu ztvárnil první masově úspěšný bílý rapper Vanilla Ice. Vyprávění koncipované jako retardovaná a křiklavě pestrobarevná variace na Rebela bez příčiny (1955) stojí celé na tom, jaký je bílý švihák s černými rýmy neodolatelný balič. Když tedy se svou partou poskoků dofrčí na své našláplé mašině do ospalého maloměsta, netrvá dlouho, než jeho šarmu podlehne místní krasavice a než jeho beaty rozpohybují buranskou tancovačku. Bezelstně přímočarý snímek plyne v rytmu mistrových (tehdy) nových skladeb a každá sekvence je záminkou, aby árijský idol nastoupil v jiném funky ohozu. Vedle bránici lámajících frajerských hlášek a drsňáckých póz, velkohubě adorovaného nevkusu a všudypřítomné afektovanosti má zásadní vliv na famózní vyznění filmu jeho styl, který je dílem Davida Kellogga. Režisér videoklipů a Playmate videí veškeré scény zaobaluje do hávu budoárové estetiky centerfoldů a vycizelované umělosti artbrushových ilustrací. A jako sladkou tečku nakonec i garanci grandiózní podívané se sluší zmínit, že Vanilla Ice za svůj nezapomenutelný výkon získal Zlatou malinu.
Jeden z nejslavnějších a nejvíce otevřených filmů, zaobírajících se tématikou hnutí hippies, byl natočen na základě později veřejně publikovaného deníku studenta jménem James Simon Kunen, očitého svědka revolučních událostí, jež se odehrály v roce 1968 na Columbijské univerzitě. Právě tehdy a na tomto místě došlo k největšímu a nejdůležitějšímu střetu americké mládeže s vládnoucím establishmentem, který se postupně vyvíjel z protestů proti zpupnosti vedení školy a proti válce ve Vietnamu až po okupaci školních budov rozvášněnou mládeží a následný brutální zásah policejních jednotek, při němž bylo přes sto padesát studentů zraněno a na sedm stovek zatčeno. Tento akt násilí nakonec rozpoutal další vlnu demonstrací, k nimž se po celých Spojených státech připojili i lidé jako James, zprvu toužící jen po zábavě a posléze procitnuvší a bojující proti bezpráví a totalitarismu. Unikátním je na tomto snímku, který v roce 1970 získal i Cenu poroty na festivalu v Cannes, mimo jiné také excelentní soundtrack obsahující největší soudobé hity včetně písní od Johna Lennona, Neila Younga, Grahama Nashe a dalších.
V dobách druhé světové války ušila matka mladé nevěsty krásné svatební šaty na svatbu, která se nikdy nekonala. V den, kdy si je měla nastávající nevěsta obléci na poslední zkoušku, totiž přišla zpráva, že její snoubenec padl v boji. Šaty byly uloženy do kufru v podkroví s nadějí, že někdy v budoucnu si je oblékne jiná mladá nevěsta, které s jejím požehnáním přinesou v její svatební den štěstí. Téměř o půl století později se chystá ke svatbě synovec nešťastné nevěsty, úspěšný fotograf Travis Cleveland. Hodlá se oženit se svou modelkou Cass Hotchkiss, což svědčí o jeho špatném vkusu, pokud jde o ženy, protože Cass je sice atraktivní kráska, ale rozhodně není ideální partnerkou pro život.
Tou je spíše jeho schopná a sympatická asistentka Zoe Delano, která ho už dlouho tajně miluje. Travis je však příliš zahleděný do Cass, aby si toho všiml. Pravá povaha modelky se ukáže ve chvíli, kdy si odmítne splnit Travisovo přání, aby se vdala v dávných ručně šitých svatebních šatech. Když je krátce na to ukradeno Travisovo auto i s odmítnutými šaty, dávají se do pohybu zvláštní události, během nichž šaty projdou rukama dalších čtyř párů různých ras, postavení i věku, a jako neobvyklý katalyzátor pomáhají překonat jejich potíže s láskou a zvláštním způsobem mění jejich život.
Skutečná událost, která vešla do dějin jako velká vlaková loupež se odehrála v noci 8. srpna 1963. Královský poštovní vlak na trase z Londýna do Glasgowa tehdy přepadlo patnáct lupičů a zmizel beze stopy s 2,6 milióny liber. Film zachycuje podrobnosti plánování nejznámější loupeže prostřednictvím životního příběhu jednoho z nejmladších zlodějů - Bustera Edwardse, ale především vykresluje jeho vztah ke své rodině a jeho oddanost manželce June. Edwardsovi jsou klasickou britskou rodinou, která se snaží vymanit ze stereotypního života v pronajatém bytu. Z řidiče autobusu Bustera se najednou stává šťastný zloděj s největším úlovkem, jakého kdy někdo dosáhl. Po loupeži sa Buster s June skrývají a připravují se na útěk do Mexika. Když ve vysněném ráji utratí všechny uloupené peníze zjistí, že sa neumí přizpůsobit mexickému způsobu života. June touží po domově, a tak se Buster, vždy připravený udělat ji šťastnou, rozhodne pro neuvěřitelné gesto vrátit se do Anglie a přihlásit se na policii.
Do exotického a našinci neznámého prostředí Čínské čtvrti v americkém městě San Francisko 50. let minulého století nás přivádí pozoruhodný introspektivní snímek režiséra Wayna Wonga. V Chinatownu bylo mnoho let zvyklostí, že právě dospělý muž, většinou po návratu z armády, se na pár týdnů vrátil do své rodné země, kde si vyhledal nevěstu, kterou pak odvedl s sebou. Stejně to má být i u Bena Loye, syna místního falešného hráče Wah Gaye. Ten nakonec do země svých předků přeci jen odjede a potká tu půvabnou Mei-Oi Lee. Ani jeden z mladých lidí však není na tak zralý krok, jakým je sňatek, úplně připraven. Zanedlouho po příjezdu do Ameriky začínají manželům velké problémy...
Kamarádi Guy a Albert potřebují peníze jako sůl, tak přijmou nabídku zločineckého bosse Spikea, který jim nabídne balík peněz za to, když rychle a bezpečně dopraví jistou zásilku. Při otevřených hranicích by to neměl být problém, a tak mu bez obav nechají jako pojistku Albertovu manželku Annu. Vše probíhá hladce až do chvíle, kdy potkají krásnou Loulou, kvůli které Guy okamžitě ztratí hlavu. Pro oba se tak jednoduchý úkol změní v nebezpečnou honičku, protože nečekaně mají v patách Interpol a teroristy, kteří chtějí zabít Loulou. Všichni tři musí vymyslet jak uniknout - a to zatraceně rychle. Na svém divokém útěku za sebou zanechávají spoušť, ale nakonec se z nich stanou hrdinové, kteří jako jediní můžou zabránit teroristickému masakru... [VHS, Intersonic, r. 2000]
Když se britský smysl pro humor střetne s italskou živelností, může být výsledná reakce této chemie velice bouřlivá a nevyzpytatelná. Rozmařilý lord Nick Brett je v tíživé finanční situaci. Aby nemusel měnit vysokou životní úroveň, vezme si do svého luxusního sídla v South Kensington podnájemníky... Romantická komedie o neuvěřitelných osudech čtyř temperamentních Italů, kteří v Londýně hledají lásku.
Půvabná studentka výtvarné školy Angelika (Audrey Tautou) miluje k zbláznění sympatického kardiologa Loika. Jeho šťastné manželství a očekávání prvního dítěte nebere jako vážnou překážku. On ji přece miluje stejně jako ona jeho. Romantické představy o jejich lásce se však mění v nejhorší noční můru, která přerůstá v psychickou úchylku. Stačí náhodné setkání a nevinně darovaná růže a z Angeliky se stává posedlá žena, která manipuluje svými blízkými a lékaře a jeho rodinu začíná terorizovat.
Filmem Má mě rád, nemá mě rád debutovala scenáristka a režisérka Laetitia Colombaniová.
Úsmevný príbeh ženy pracujúcej v salóne krásy pre mužov aj pre ženy, kde zákazníci odhaľujú nielen svoje telá, ale aj duše...Film dostal štyroch Cézarov "za všetko",- má úžasný scenár, réžiu, vynikajúce herecké výkony. A je to jednoduchý príbeh o ľudských slabostiach a radostiach...
